Zapomenutá vražda

KAPITOLA 25
POSTSCRIPTUM V TORQUAY

„Ale Gwendo, ovšemže mě ani ve snu nenapadlo nechat vás v domě samotnou,“ řekla slečna Marplová. „Věděla jsem, že je nablízku velice nebezpečný člověk a tak jsem nenápadně hlídkovala v zahradě.“

„Vy jste věděla, že to je — on — celou tu dobu?“ zeptala se Gwenda.

Všichni tři, slečna Marplová, Gwenda a Giles, seděli na terase hotelu Imperiál v Torquay.

„Změna prostředí bude pro Gwendu to nejlepší,“ navrhla předtím slečna Marplová Gilesovi a on s tím souhlasil. Také inspektor Primer byl stejného názoru a tak tedy se bez odkladu rozjeli do Torquay.

Na Gwendinu otázku slečna Marplová odpověděla: „Inu, má milá, zdál se mi podezřelý, i když co se týče nějakých usvědčujících faktů tu nebylo nic, z čeho by se dalo vyjít. Jenom takové náznaky, nic víc.“

Giles na ni zvědavě pohlédl. „Jenže já jsem žádné náznaky nepozoroval.“

„Ale milý Gilesi, jen uvažujte. Tak zaprvé, on byl přece na místě činu.“

„Na místě činu?“

„Samozřejmě. Když Kelvin Halliday k němu přišel, právě se prý vrátil z nemocnice. A nemocnice byla tenkrát, jak nám řeklo několik lidí, doslova hned vedle domu Na úbočí nebo U sváté Kateřiny, jak se tehdy jmenoval. Takže tahle skutečnost ho staví na osudné místo v osudnou dobu. A pak se vynořila spousta drobných, ale významných faktů. Helena řekla Richardu Erskinovi, že odjela do ciziny, aby se provdala za Waltera Fanea, protože se doma necítila šťastná. To znamená v soužití s bratrem. A přitom jí byl podle všeobecného názoru velice oddaný. Proč tedy byla nešťastná? Pan Afflick vám pověděl, že ‚tu ubohou dívku litoval‘. Já si myslím, že v tom měl naprostou pravdu. On ji opravdu litoval. Proč se musela scházet s mladým Afflickem tak potajmu? Podle jeho vlastního vyjádření do něj nebyla nijak vášnivě zamilovaná. Dělala to snad proto, že se nesměla scházet s mladými muži obvyklým způsobem? Její bratr byl ‚přísný‘ a ‚staromódní‘. Nepřipomíná vám to trochu pana Barretta z Wimpole Street?“

Gwenda se zachvěla.

„Byl to šílenec,“ řekla, „šílenec.“

„Ano,“ přitakala slečna Marplová. „Nebyl normální. Zbožňoval svou nevlastní sestru a jeho cit se stal nezdravě vlastnický. Takové věci se přiházejí častěji, než si myslíte. Otcové, co nechtějí, aby se jejich dcery vdávaly — nebo dokonce aby se scházely s mládenci. Jako ten pan Barrett. To mě napadlo, když jsem uslyšela o té tenisové síti.“

„O tenisové síti?“

„Ano, to mi připadalo moc významné. Představte si tu mladou dívku, jak přijde domů ze školy a touží po všem, co děvčata chtějí od života, po společnosti mládenců, s kterými by si mohla zaflirtovat –“

„Byla tak trochu posedlá sexem.“

„Nikoli,“ namítla slečna Marplová důrazně, „To je to nejhanebnější na tom zločinu. Doktor Kennedy ji nezabil jen fyzicky. Když se pozorně zamyslíte, vybavíte si, že to jediné prohlášení o Helenině posedlosti po mužích nebo — jaký výraz jste to, má milá, použila — o tom, že byla nymfomanka, pochází vlastně jenom od doktora Kennedyho. Já se domnívám, že Helena byla naprosto normální děvče, které se chtělo bavit, mít se dobře a trochu si zaflirtovat a nakonec se usadit s vyvoleným mužem — nic jiného. A podívejte, co podnikal její bratr. Zpočátku byl přísný a staromódní, co se týče její osobní svobody. Později, když si chtěla zvát hosty na tenis — což je zcela normální a neškodné přání —, zdánlivě souhlasil, ale jednou v noci tajně rozřezal tenisovou síť na cáry — a to je opravdu příznačný a sadistický čin. Potom — jelikož stále mohla chodit ven, na tenis a taneční zábavy — využil příležitosti při léčení její odřené nohy a ránu infikoval, takže se nehojila. Ano, myslím, že to udělal — vlastně jsem o tom přesvědčená.

Uvažte sami, ale já se domnívám, že si to vše Helena ani neuvědomovala. Věděla, že k ní bratr má hluboký vztah, ale nechápala, proč se cítí doma neklidná a nešťastná. Její pocity však skutečně byly takové a tak se nakonec rozhodla k cestě do Indie a ke sňatku s mladým Fanem. Prostě proto, že to pro ni znamenalo únik. Únik před čím? To nevěděla. Byla příliš mladá a nezkušená, aby to pochopila. Tak se tedy rozjela do Indie a cestou poznala Richarda Erskina a zamilovala se do něho. Ani tentokrát se nechovala jako dívka posedlá sexem, ale jako charakterní čestný člověk. Nenaléhala na Erskina, aby opustil svou ženu. Učinila pravý opak. Když však spatřila Waltera Fanea, poznala, že si ho nemůže vzít, a poněvadž nevěděla, co si počít, zatelegrafovala bratrovi o peníze na cestu domů.

Na zpáteční cestě se setkala s vaším otcem, a tu se jí naskytla další možnost úniku. Tentokrát únik přinášel naději na šťastný život.

Za vašeho otce, Gwendo, se neprovdala s předstíráním falešných citů. On se zotavoval po smrti vroucně milované choti, ona z nešťastné lásky. Mohli si být vzájemně prospěšní. Považuji za významný fakt, že se s Kelvinem vzali v Londýně a teprve potom se vypravili do Dillmouthu a sdělili tu novinu doktoru Kennedymu. Helena musela zřejmě instinktivně vytušit, že to bude moudřejší než mít svatbu v Dillmouthu, což by jinak bylo přirozené. Stále si myslím, že nevěděla, čemu musí čelit — ale byla neklidná a cítila se bezpečnější, když svému bratrovi oznámila sňatek jako fait accompli.

Kelvin se choval ke Kennedymu velmi přátelsky a měl ho rád. Zdá se, že Kennedy překonal sám sebe, aby vzbudil dojem, že má ze sňatku radost. Novomanželé si v Dillmouthu najali zařízený dům.

A nyní přicházíme k tomu velice důležitému bodu — k domněnce, že Kelvinovi podávala Helena drogy. Pro to máme jenom dvě možná vysvětlení, protože existují pouze dvě osoby, které k tomu měly příležitost. Buď Helena Hallidayová opravdu svého manžela omamovala drogami, a pokud to dělala, z jakého důvodu? Nebo mu drogy podával doktor Kennedy. Byl Hallidayovým lékařem, což vyplývá z toho, že se s ním radil. Důvěřoval Kennedyho odborným znalostem — a domněnku, že ho žena otravuje, mu vychytrale naočkoval Kennedy.“

„Může ale nějaká droga vyvolat u muže představu, že uškrtil svou ženu?“ zeptal se Giles. „Myslím, že žádná droga s tak speciálním úč…