Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota

6/ AUGIÁŠŮV CHLÉV

„Je to velice delikátní situace, pane Poirote.“

Na Poirotových rtech se mihl lehký úsměv. Málem odpověděl: To je vždycky!

Místo toho nasadil vážnou tvář s výrazem krajní diskrétnosti, jak to klient očekává.

Sir George Conway důležitě pokračoval. Věty mu lehce splývaly ze rtů: vláda se nachází v delikátní situaci – veřejný zájem – solidarita strany – je nezbytně třeba předvést jednotnou frontu – moc tisku – blaho vlasti…

Všechno to znělo dobře – a neznamenalo nic. Hercule Poirot cítil to známé škubání v koutku úst, když se člověku chce zívnout a zdvořilost to nedovoluje. Podobný pocit míval, když četl záznamy z parlamentních debat. Při těchto příležitostech ovšem nebylo třeba zívání potlačovat.

Obrnil se trpělivostí. Zároveň měl pro sira George Conwaye jisté pochopení. Tento člověk mu evidentně chtěl něco říci a stejně evidentně ztratil schopnost cokoli prostě sdělit. Slova se mu stala prostředkem k zatemnění faktů, nikoli k jejich odhalování. Byl mistrem v oboru užitečných frází – čímž jsou míněny takové, které hladce kloužou do ucha a jsou zcela bezobsažné.

Slova se jen hrnula, sir George byl ve tváři už celý červený. Vrhl zoufalý pohled na druhého muže, který seděl v čele stolu, a ten zasáhl.

Edward Ferrier řekl: „Tak dobrá, George. Já mu to řeknu sám.“

Hercule Poirot přesunul pohled z ministra vnitra na ministerského předsedu. O Edwarda Ferriera se živě zajímal; jeho zájem vyvolala náhodná poznámka jednoho dvaaosmdesátiletého muže. Profesor Fergus MacLeod se poté, co vyřešil jakousi chemickou záhadu a usvědčil tak vraha, chvíli věnoval politice. Tehdy právě odešel na odpočinek slavný a milovaný John Hammett (nyní lord Dittisham), a sestavením nové vlády byl pověřen jeho zeť Edward Ferrier. Na politika byl Ferrier mladík – nebylo mu ani padesát. Profesor MacLeod tehdy řekl: „Ferrier byl jedním z mých žáků. Je to muž zdravých názorů.“

To bylo všechno, ale pro Hercula Poirota to znamenalo mnoho. Když MacLeod řekl o někom, že má zdravé názory, bylo to osvědčení jeho charakteru, nesrovnatelné s nadšením veřejnosti nebo tisku.

Je pravda, že se jeho slova shodovala s veřejným míněním. Edward Ferrier byl považován za člověka zdravých názorů – nic víc –, nikoli za vynikajícího, velikého ani za mimořádně výmluvného řečníka, ani za člověka hluboce vzdělaného. Zastával zdravé názory, dostalo se mu tradiční výchovy, oženil se s dcerou Johna Hammetta, byl pravou rukou Johna Hammetta, a proto mu bylo možno důvěřovat, že bude vládu řídit v jeho intencích.

Neboť John Hammett byl anglickému lidu i anglickému tisku obzvláště drahý. Ztělesňoval všechny vlastnosti, jichž si Angličani vážili. Lidé o něm říkali: „Člověk přímo cítí, že Hammett je čestný.“ Vyprávěly se anekdoty o prostotě jeho soukromého života, o jeho zálibě v zahradničení. Hammettův plášť do deště hrál podobnou roli jako Baldwinova dýmka a Chamberlainův deštník. Nosil ten opršalý kus oděvu neustále. Stal se symbolem anglického podnebí, opatrné uvážlivosti, vl…