1/ JAK SE TO VŠECHNO SEBĚHLO
Byt Hercula Poirota byl v zásadě zařízen moderně. Všude se leskl chrom. Lenošky, byť i pohodlně čalouněné, byly hranaté a svým tvarem zcela nekompromisní.
V jednom z těchto křesel seděl spořádaně – pěkně uprostřed – Hercule Poirot. V křesle proti němu se uvelebil doktor Burton, profesor z koleje All Souls na oxfordské universitě, a uznale upíjel ze sklenky Poirotova Château Mouton Rothschild. V případě doktora Burtona o žádné spořádanosti nemohlo být ani řeči. Byl obtloustlý, neupravený a pod kšticí bílých vlasů zářila brunátná dobrotivá tvář. Měl ve zvyku se hluboce sípavě pochechtávat a zasypávat sebe a všechno kolem popelem z cigaret. Poirot ho obklíčil popelníky naprosto zbytečně.
Doktor Burton právě kladl otázku:
„Povězte mi,“ řekl, „proč zrovna Hercule?“
„Máte na mysli mé křestní jméno?“
„Dejme tomu křestní, nikoli však křesťanské,“ namítl host. „Docela určitě je pohanské. Ale rád bych věděl proč? Otcův nápad? Matčin vrtoch? Rodinné důvody? Pokud si vzpomínám – i když moje paměť není už to, co bývala –, měl jste také bratra a ten se jmenoval Achille, nemám pravdu?“
Poirot si v duchu promítl některé události ze života Achilla Poirota. Vážně se to všechno stalo?
„Jenom krátce,“ odpověděl.
Načež doktor Burton téma Achille Poirot taktně opustil. „Lidé by měli dávat víc pozor na to, jaká dávají svým dětem jména,“ zauvažoval. „Byl jsem několikrát za kmotra, tak o tom něco vím. Blanche – tak se jmenuje jedna z mých kmotřenek – je snědá jako cikánka! Pak tu máme Deirdre, legendární ‚Deirdre přežalostnou‘, ale tahle je veselá jako ptáček. Pokud jde o Andělu, z té vyrostla učiněná čertice, to si pište! A Diana – tedy Diana –“ Starý profesor klasických jazyků pokrčil rameny. „Už teď váží přes osmdesát kilo, a to jí je teprve patnáct! Prý je to dětské sádlíčko – ale to se mi nezdá. Diana! Chtěli jí dát jméno Helena, ale to už jsem rázně zakročil, protože jsem viděl, jak vypadá její otec a její matka! A taky jak vypadala její babička! Prosazoval jsem Martu nebo Dorku nebo cokoli rozumného – ale bylo to marné, škoda slov! Rodičové jsou divní patroni.“
Sípavě se rozesmál a jeho tučná tvářička se celá složila do faldíčků.
Poirot se na něho tázavě zahleděl.
„Ale, tak si v duchu představuji takový imaginární rozhovor: vaše matka a nebožka paní Holmesová sedí a šijí šatičky nebo pletou! ‚Achille, Hercule, Sherlock, Mycroft…‘“
Poirot přítelovo veselí zjevně nesdílel.
„Jestli vám dobře rozumím, myslíte si, že já se svým fyzickým zjevem Herkulovi zrovna nepodobám?“
Doktor Burton přejel Hercula Poirota pohledem; úpravná postavička v proužkovaných kalhotech, bezvadném černém saku a elegantním motýlku, vše jako ze škatulky, od lakýrek až po vejčitou hlavu a mohutný knír, který zdobil jeho horní ret.
„Upřímně řečeno, Poirote,“ řekl doktor Burton, „opravdu nepodobáte! Tuším,“ dodal, „že jste nikdy neměl moc času na studium klasiků.“
„To je pravda.“
„Škoda. Škoda. O mnoho jste přišel. Podle mne by měli všichni …
Agatha Christie
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.