Zlatovláska: Hra

III. obraz

Pravý břeh řeky. Louka s kvetoucími PETRKLÍČI, BŘÍZOU a JALOVCEM. V pozadí vpravo zámek Zlatovlásčina otce. U řeky lavička, na ní keř s pavučinou. Vchází prostovlasá ZLATOVLÁSKA.

PETRKLÍČE (zpívají):

Zlatovláska není pyšná,
ona mezi petrklíče přišla.
Vítej nám, vítej nám,
Zlatovlásko líbezná.

ZLATOVLÁSKA:

Dobrý den, mé petrklíče!

Vzájemně se uklánějí.

BŘÍZA (zpívá):

A já mladá bříza střapatá,
já jsem jako kůzle strakatá,
tož ti přeju, Zlatovlásko rozmilá,
aby se ti naše louka líbila.

ZLATOVLÁSKA:

Dobrý den, má mladá břízo!

Vzájemně se uklánějí.

JALOVEC (zpívá):

A já jak ten černý vzadu
vystrkuju k nebi bradu.
Dobrého dne nakonec
vinšuje ti jalovec.

ZLATOVLÁSKA:

Dobrý den, jalovče, dobrý den!

Vzájemně se uklánějí.

Jak jste ke mně všichni milí!
Málem byste potěšili
moje smutné srdce ve mně.

ZLATOVLÁSKA usedne na lavičku a vzdychne, po ní vzdychnou i PETRKLÍČE, BŘÍZA a JALOVEC. ZLATOVLÁSKA se zadívá na řeku, zpozorní, pak slabě vykřikne. Současně vchází KRÁL.

KRÁL:

Dceruško, dcero, co je ti?

ZLATOVLÁSKA:

Na Dunaji, při tom kraji –

KRÁL:

Na Dunaji husa plove,
divoká husa rybky honí,
že chce krmit mladé svoje.

ZLATOVLÁSKA:

Neplove husa po Dunaji,
husy, ty jinak plovat znají,
husy, ty šedé peří mají,
a to je bílý šohajek!

KRÁL:

Dceruško, dcerko, co je ti?
To plove labuť po Dunaji,
na hlubinu labuť plove,
to že hledá mladé svoje.

ZLATOVLÁSKA:

Labutě jinak plovat znají,
ty na mě zlostně křičívají,
ale on zpívá, pěkně zpívá,
je to můj milý šohajek!

KRÁL:

Dceruško, dcerko, co je ti?
Voda tě mámí potřetí.
Rybáři plovou po Dunaji,
oni tak pěkně zpívat znají.

ZLATOVLÁSKA:

Zpívají pěkně, ale málo.
Je to on, je to šohajek,
co se mi o něm v noci zdálo!

KRÁL (zadívá se pozorně na řeku):

Dceruško, dcerko, honem domů!
Zamykej dveře na tři zámky,
ze zlata, stříbra, z olova.
To kdosi cizí připlouvá.

ZLATOVLÁSKA:

Však není cizí, však je můj!

KRÁL:

Dobře si, dcerko, pamatuj:
Kdo z Dunaje jde, z tamté strany,
to je host u nás nevítaný.
Tak bylo psáno. Pospěš domů.

ZLATOVLÁSKA:

Tatíčku, půjdu, chceš-li tomu.

ZLATOVLÁSKA odchází do zámku.

KRÁL:

Tak bylo psáno: Přijde z vody
a po vodě ti odvede
tvou dceru ze tří nejkrásnější. –
Nu, uvidíme, uvážíme,
jsi-li jí hoden, nebo nejsi.
Budeš-li prázdný darmošlap
anebo mlsný kocourek,
marně sem svou cestu měříš.
Dám tě vyhnat, mládenečku,
až tam někam za Kroměříž!

Na břeh vystupuje JIŘÍK.

JIRKA:

Dobrý den, králi!

KRÁL:

Dobrý den?
Dobrý i špatný, jak se líbí.

JIRKA:

Dobrý je pro nás, dobré lidi.
Ty se snad dobrý necítíš?

KRÁL:

Od které doby, mladý pane,
kocoura může škádlit myš?

JIRKA:

Já nejsem myš, ty nejsi kočka.
Škádlení proto chvilku počká.

KRÁL:

Vida, tys jídal vtipnou kaši!

JIRKA:

Nu, živil jsem se poctivě,
tož jsem si té kaše užil,
i když ne vždycky dosyta.

KRÁL:

Co po mně žádáš?

JIRKA:

Zlatovlásku!

KRÁL:

Jdeš na mě jako bouřka, jářku!

JIRKA:

Jsem, jaký jsem. – Co – dáš mi ji?

KRÁL:

Kdyby m…