KAPITOLA 62
„Jackie, kčertu, co tu děláš?“ dožadoval se Alex vysvětlení.
Oči jí plály vztekem.
„Volala jsem ti, chtěla jsem vědět, jak ti je, ale tys to nebral. Tak jsem za tebou dnes večer přišla a najednou mám dojem, že jsem uprostřed nějakého spiknutí. Alexi, co se to tady děje?“
Stone z ní nespouštěl oči.
„Nic. Jen se pokoušíme objasnit problémy Národního zpravodajského centra.“
„Hm, něco jsem už zaslechla. Reinke s Petersem se prý vloupali do nějakého domu.“ Simpsonová se tázavě podívala na Alexe. „Hele, jestli o únosu prezidenta něco víš, musíš to okamžitě říct tajné službě. Alexi, nesmíš zatajovat žádné informace.“
Stone ji přerušil.
„Nemyslím, že je to zrovna dobrý nápad.“
Simpsonová se na něj pohrdavě podívala.
„A vy jste kdo?“
Podal jí ruku. „Oliver Stone.“
„Kdože?“ zeptala se nechápavě.
„Jmenuje se Oliver Stone,“ zopakoval Alex, „a tohle jsou jeho přátelé. Reuben, Milton a Caleb. Kate Adamsovou už znáš.“
„Tak vy jste Jackie Simpsonová, jedináček senátora Rogera Simpsona z Alabamy a kmotřenka Cartera Graye, ministra zpravodajských služeb?“ řekl Stone.
„Máte s tím nějaký problém?“ odsekla chladně.
„Vůbec ne, agentko Simpsonová. Jen to, že jít teď na úřady by byla velká chyba.“
„Poslouchejte, ať už se jmenujete Oliver Stone nebo nějak úplně jinak, já si můžu dělat, co chci. Jsem policistka, a tak…“
„Navíc velmi inteligentní policistka,“ přerušil ji Stone. „A protože jste přesně taková, nejspíš vám už došlo, proč to nejde.“
Simpsonová kroutila očima, ale Stone na ni hleděl tak upřeně, až se nakonec zeptala.
„A proč tedy ne?“
„Pokud máme pravdu, tak spisy NIC byly změněny a výsledkem toho je, že se armáda teroristů dostala do Brennanu a úspěšně unesla prezidenta. Myslím, že tohle se vašemu kmotrovi, který agenturu řídí, a ani vašemu otci, který jako předseda výboru pro zpravodajské služby na všechno dohlíží, líbit rozhodně nebude. Jsem si jist, že jim určitě nechcete profesně ublížit. Pokud byste šla na policii teď hned, nepochybně by to ovlivnilo jejich budoucí kariéru.“
Všichni viseli očima na Jackie, jak si s Oliverem vyměňuje ohnivé pohledy. Simpsonová to nakonec nevydržela a otočila se k Alexovi.
„Alexi, kčertu, co to má znamenat? Co mám teda dělat?“
„Pokoušíme se zjistit, jak to všechno doopravdy bylo, Jackie. Ale dokud to nebudeme vědět určitě, nemůžeme to nikomu říct.“
Caleb se podíval na hodinky.
„Na nalezení Brennana a zabránění možnému armagedonu máme přesně sedm hodin a jednačtyřicet minut.“
„Budeme si držet pěsti,“ poznamenal Reuben.
„Panenko skákavá,“ vyhrkl Alex. „Pěsti!“
„Cože?“ vyjekla Kate.
Alex popadl Miltonův počítač a znovu přehrál DVD.
„Tamhle,“ řekl. „Přímo tamhle, vidíte to?“
Všichni vypadali zmateně, protože Alex neukazoval ani na Reinkeho, ani na Peterse. Jeho ukazováček směřoval na muže v masce, který srazil strážného.
„Alexi, tohle je obyčejný chlap v masce. Něco se ti nezdá?“
„Co tam ještě vidíš?“
Zastavil rámeček a ukázal prstem.
„Tohle.“
Mžourali na obrazovku.
„Myslíš krk?“ zeptala se Simpsonová.
Alex zavrtěl hlavou.
„Ne, ta pravá ruka na krku. Sundal si rukavice, aby zkontroloval pulz.“
Reuben pokrčil rameny.
„Správně. No a?“
Alex vypadal velmi rozčileně.
„Koukni se na tu ruku. Neříkej, že ji nepoznáváš!“
Kate nechápala. „Poznat ruku? To nemůžeš myslet vážně, viď?“
„Jak už jsem ti říkal, ruce jsou má specializace. A tuhle ruku znám. Je velmi specifická, s výraznými klouby a s prsty tak silnými, že jsem takové ještě neviděl.“ Zmáčkl další tlačítko a ruku zvětšil. „Na malíčku, v levém horním poli, je malý černý trojúhelník. Když jsem to viděl poprvé, připadalo mi to jako prapodivné tetování.“
„Tys to už někde viděl? O čem to sakra mluvíš? Kdy jsi to viděl?“
„V baru té noci. Když jsi mě představila Tomu Hemingwayovi. Znovu jsem si toho všiml, když jsme se potkali v NIC.“
Kate na něj hleděla s otevřenou pusou a pak se podívala na obrazovku.
„Ty chceš říct, že ta ruka patří Hemingwayovi?“
„Jo. O tom není pochyb. Pro mě jsou ruce totéž j…
