Celá e-kniha Vánoce Hercula Poirota ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
II
Pilar opustila salon a pomalu se loudala halou. Stephen Farr vcházel dveřmi ze zahrady.
„Tak co? Rodinná porada už je u konce?“
Pilar vydechla:
„Nedostanu nic — ale vůbec nic! Závěť byla sepsána před mnoha lety. Dědeček odkázal něco mé matce, ale protože zemřela, nedostanu peníze já, ale vrátí se jim.“
„To je dost tvrdé.“
„Kdyby starý pán byl naživu, napsal by novou závěť. Ten by mi peníze odkázal — spousty peněz! Časem by mi třeba odkázal úplně všecky peníze!“
Stephen se usmál:
„To by taky nebylo zrovna spravedlivé, co říkáte?“
„A proč ne? Měl mě nejraději, to je všecko.“
„Jaký nenasytný hltoun vy jste. Opravdický malý zlatokop.“
Pilar to věcně shrnula:
„Svět je k ženám krutý. Musí se o sebe postarat — dokud jsou mladé. Jak je jednou člověk starý a ošklivý, nikdo pro něj prstem nehne.“
„To máte pravdu, také si to myslím. Ale není to tak docela pravda. Alfred Lee, kupříkladu, měl oddaně rád svého otce, ačkoliv ten byl panovačný a jaksepatří mu dával zabrat.“
Pilar vystrčila bojovně bradu.
„Alfred,“ prohlásila, „je hlupák.“
Stephen se rozesmál. Pak řekl:
„Vy má rozkošná Pilar, nelámejte si s tím hlavu. Leeové jsou povinni se o vás postarat, víte.“
Sklíčeně prohodila:
„To nebude moc velká zábava.“
Stephen zvolna pronesl:
„Ne, obávám se, že nebude. Nedovedu si představit, že byste tu žila, Pilar. Nechtěla byste se mnou odjet do Jižní Afriky?“
Přikývla.
Stephen pokračoval:
„Je tam spousta slunce a prostoru. Taky se tam musí tvrdě pracovat. Dovedete pracovat, Pilar?“
Pochybovačně prohodila:
„To tedy nevím.“
„Seděla byste raději na balkoně a celý den do sebe cpala zákusky? A příšerně ztloustla a měla trojitou bradu?“
Pilar se dala do smíchu a Stephen řekl:
„To už je lepší. Povedlo se mi vás rozesmát.“
„Myslela jsem, že o Vánocích bych se tu měla radovat. V knížkách jsem četla, že anglické Vánoce jsou hrozně veselé, že člověk ochutnává rozinky a dostane švestkový pudink celý v plamenech, a taky tu máte něco, čemu říkáte vánoční políbení.“
„Hm, to ale musíte mít Vánoce, které nekomplikuje vražda. Pojďte na minutku semhle. Lydie mě sem zavedla včera. Má tady komoru.“
Zavedl ji do maličké komůrky, sotva větší než kredenc.
„Koukejte, Pilar, hromady prskavek a taky sušené ovoce, datle a ořechy. A tady —“
„Ách!“ Pilar tleskla do dlaní. „Ty jsou nádherné, tyhle zlaté a stříbrné ozdoby!“
„Zavěšují se na stromek, spolu s dárky pro služebnictvo. A tadyhle jsou malí sněhuláci, celí se třpytí jinovatkou, ti se pokládají na vánoční stůl.
A tady máte balónky, co se dají nafouknout — snad všechny barvy!“
„Ó!“ Pilar oči jen zářily. „Nemohli bychom jeden nafouknout? Lydii by to určitě nevadilo. Miluju balónky.“
„Malá holčička! Který chcete?“
„Chtěla bych tenhle červený.“
Každý si vybral jeden a pustili se do díla, tváře nafouknuté. Pilar propukla v smích; její balónek bezmocně splaskl.
„Vypadáte doopravdy legračně — jak foukáte — ten váš obličej!“
Její smích zvonil kolem dokola. Nato se znova vrhla do práce a usilovně foukala. Opatrně balónky utáhli a pak si s nimi pohrávali, posílajíce je s jemným pleskáním sem a tam.
Pilar navrhla:
„Venku v hale bude víc místa.“
Se smíchem si posílali barevné obláčky, když se v hale zjevil Poirot. Shovívavě se s nimi přivítal.
„Provozujete zde les jeux d’enfants? Jak rozkošné, vskutku!“
Pilar byla dočista bez dechu:
„Můj je ten červený! Je větší než jeho. Mnohem větší. Když je vezmeme ven, vyletí rovnou do nebe.“
„Pošleme je vzhůru a budeme si něco přát,“ řekl Stephen.
„Ano, ano, báječný nápad!“
Pilar běžela ke dveřím do zahrady, Stephen ji následoval. Poirot se ubíral za nimi, v obličeji stále ten shovívavý úsměv.
„Budu si přát, abych dostala obrovskou spoustu peněz,“ oznámila Pílar.
Stála na špičkách, v ruce motouzek od balónku. Slabě se zmítal, jak si s ním pohrával jemný vánek. Pilar povolila a balónek odletěl, nadnášen zimním větříkem.
Stephen se zasmál.
„Přání nesmíte říkat nahlas.“
„Ne? A pročpak?“
„Poněvadž pak se vám nesplní. A teď si budu…