Akt

DÍLO DRAMATICKÉ

Doc. Jaroslav Weigel:

V literární pozůstalosti Járy Cimrmana jsme až dosud shledali všeho všudy osmadvacet celovečerních her (z toho dvě kompletní celovečerní hry karetní) a sedmnáct her jednoaktových, vesměs divadelních, z nichž dvě byly napsány výhradně pro činoherní scénu divadla Wajang-Orang v Djakartě.

Pustíme-li se po stopách začátků dramatické činnosti Járy Cimrmana, staneme posléze v pilinách manéže polského cirkusu Krakowiak, kde Mistr působil v mládí jako dramaturg. Zde poprvé vznikaly kombinované scénky cvičených zvířat a lidí, jež dosud nemají v divadelní poetice obdoby. U jejich kolébky stál tehdejší Cimrmanův pěstoun, krotitel Tadeusz Sczepański. Prosím snímek.

(Projektor – snímek artistky Zinajdy.) Na snímku vidíte jeho partnerku Zinajdu, která mívala často výstupy s perskou tyčí.V době, kdy cirkus Krakowiak přezimoval v jihoafrickém Johannesburgu, založil Jára Cimrman zvláštní stan lojových figurín. Sám odléval z kvalitního hovězího loje postavy známých vojevůdců, badatelů a myslitelů a vytvářel z nich na první pohled nelogická seskupení. Tyto grupy však při podrobnějším vnímání vyzařovaly překvapující významy. Je například známo, jaký rozruch vyvolala skupina, v níž Kolumbus rozbíjí Napoleonovi o čelo vejce a opodál je závistivě pozoruje hrabě Zeppelin z řiditelné vzducholodi.

Později, když pivovar v Johannesburgu přerušil svévolně dodávku ledu pro Cimrmanův stan a figury se začaly vlivem dusné atmosféry pozvolna přetvařovat, přešel Mistr k psaní divadelních her pro živé herce.

Od samého počátku své dramatické činnosti zalidňoval Jára Cimrman jeviště postavami a rekvizitami, jež byly až dosud v divadelním světě tabu.

Jeho hrdinové si na otevřené scéně stříhají nehty, používají pravých klystýrů a odcházejí na klozety, aniž by se tím nějak tajili. Zůstává ovšem smutnou skutečností, že ve své době se Cimrmanovy hry setkávaly většinou s nepochopením a někdy i s očividným odporem. Jako příklad uvádím stanovisko tehdejšího ředitele Královského komorního divadla v Haagu, pana Jákoba Durmana, jehož dopis jsme našli v pozůstalé korespondenci Járy Cimrmana. Pan Durman píše mimo jiné: „Vážený Mistře! Od chvíle, kdy jsem dočetl Vaši hru Prázdniny s kanibalem Dufkem, nevycházím z údivu.“ Konec citátu.

Ústav divadelních dějin v Amsterodamu nám laskavě zapůjčil originál odpovědi Járy Cimrmana řediteli Durmanovi, takže vám z ní mohu citovat několik slov: „Milý pane Durmane! Máte pravdu. Divadlo je zde především proto, aby se v něm člověk divil. Posílám vám dalších pět her.“

Přesto se v celé tehdejší Evropě nenašlo jediné kamenné divadlo, které by na své scéně uvedlo některou z Cimrmanových her. Teprve na sklonku života, kdy Mistr dožíval v pojizerské obci Liptákov, došlo k první inscenaci jeho celovečerní hry „Kleštěncova bronchitida“, a to v nastudování místního dramatického sdružení „Jizerére“.

Pro ilustraci svého dnešního referátu jsem vybral ukázku z celovečerního horroru Járy Cimrmana – „Elektrická sesle“. …