Veletrh splněných přání

Na dětské posteli se probudil do jasného sobotního rána. Nařídil si hodinky. Tiše pootevřel dveře do kuchyně, které náhle narazily na měkkou překážku – přisunula si otoman až k prahu a spala na něm ve vybledlém zeleném svetříku.

Se založenýma rukama přecházel pokojem, tam a zpátky, přejel prsty smetanovou skřínku, zůstaly čisté, mosaznou pelest, zůstaly čisté, vyhlédl z okna, tady nikdo na stráži, přízemí a keře sahaly až k římse, přešel od okna ke dveřím, od dveří k oknu, sem a tam, tam a zpátky, pohlédl na hodinky, ohlédl se ke dveřím, přehoupl oknem do zahrady a přeskočil povalený plot.

Lehkým klusem se pustil po udusané cestě podél drátěného plotu remízy, na druhé straně se zdvíhala travnatá pláň až do mléčného oparu, přecházejícího modrošedým pruhem na obzoru do šedorůžové a jasnící se modři, zpomalil, šel zvolna a pak se ohlédl (kdysi byl náruživým fotoamatérem), fara se skryla za splývající koruny stromů, z nichž kanula opálová mlha, bylo vidět jen hřeben břidlicově temné střechy a z komína šikmo stoupal kornout žlutého dýmu.

„Moje žena spí. Moje žena spí v našem domě. Moje…“ Šel dál a každou chvíli se ohlížel, kontury se propadávaly do chladivé běli, klopýtl a doběhl k autobusu.

Na náměstí vystoupil a došel svými ulicemi domů, schodiště zastavěno balíky a hrst dopisů se známými písmy, ve svém pokoji to všechno hodil na gauč k žurnálům, byla ještě spousta času, spustil rádijko a nožem řezal obálky a provázky (právě teď nám musíš psát nejvíc, děkujeme za blahopřání a je nám opravdu líto, Ermler ti dávno odpustil a hledá pro tebe ve svém závodě možnost, hlavně když se lidé mají rádi a vždycky se dá nějak, nemyslíš přece vážně zůstat v takové Tramtárii, nikdy nezapomenu, a byla bych šťastná, hrozně jsem vynadala taťkovi ohledně té terkelice, když ti udělala tak zle, a posílám, chlapec už pracuje tady v Lachemě, a kdybys chtěl, poslali bychom ti i na zpáteční cestu a napiš, musíš pracovat a modlit se a věřit, po dvacátém ti pošlu 500 a do Vánoc ještě nejmíň, právě teď se musíš sebrat a dokázat), postupně vybalil makovec promočený jahodovou zavařeninou, tři chlupaté flanelové košile, klubko domácí klobásy, Život Henry Brularda a objemný svetr z angorské vlny, převrátil do sebe hrst pralinek, nalačno ohyzdná chuť, a nervózně odhrnoval vykuchané zásilky od sebe, i tak zabraly přes polovinu gauče, skrčil se na zbytku, byla ještě spousta času, vzpomínal na večer u řeky a přitom četl (Výbuch je pozorován v Galaxii M 82, která je od nás vzdálena asi 10 miliónů světelných let), myslel na jiskření v jejích vlasech a četl (Výzkumní pracovníci společnosti Farbenfabriken Bayer vyvinuli preparát, který bez vedlejších účinků chrání zrak před oslněním. Účinná substance byla nazvána Helienin a je chemickou strukturou blízká karoténu. Preparát je podroben klinickému zkoušení a uvažuje se o jeho průmyslové výrobě), představoval si pokládání hlavy dětskýma rukama do klína, smích v koupelně – koupelnu bychom ovšem neměli – ne …