Operační centrum

44

ÚTERÝ, 10.00 HOD., WASHINGTON D.C.

Hood se cítil, jako by mu někdo podrazil kolena, ale nebyl proti prezidentovi. Nemohl být.

Michael Lawrence nebyl nejchytřejším mužem, který kdy zastával tento úřad, ale měl kouzlo a šarm, který působil v televizi a na shromážděních. Veřejnost měla jeho styl ráda. Rozhodně také nebyl nejlepším manažerem, který byl v úřadu. Neměl v oblibě špinění si rukou drobnostmi při řízení vlády: nebyl takový perfekcionista, jako byl Jimmy Carter. Důvěryhodní poradci, jakými byli Burkow a Lawrencův tiskový tajemník Adrian Crow, měli dovoleno vytvářet si svá vlastní malá království a základny moci, které vítězily nad nebo odrazovaly jiné státní agentury při zajišťování spolupráce nebo úspěchu, který záležel na přístupu k prezidentovi a udělení pravomocí, zatímco neúspěch byl odměňován méně důležitými a těžkými úkoly. Tento prezident se nemusel obávat útoků tisku, které ničily jeho předchůdce, dokonce ani když utrpěl neúspěch v zahraniční politice. Zejména Crow si strčil většinu reportérů do kapsy oceňováním novinářů a večeřemi s nimi, zvyšováním jejich výhod a možností a pečlivým rozdělováním informací. A úvodníky těch méně důležitých stejně nikdo nečetl. Zvukové klipy a reklama kontrolovaly voliče, George Will a Carl Rowan na ně neměli žádný vliv.

Lawrence dokázal být bezohledný, zaslepený a tvrdohlavý. Ale když nic jiného, měl pro tuto zemi vizi, která byla odvážná a inteligentní, a ta právě teď začínala fungovat. Rok předtím, než ohlásil svou kandidaturu, se floridský guvernér Lawrence setkal s kapitány průmyslu a zeptal se jich, zda by se výměnou za značné snížení daní a odklady plateb zúčastnili privatizace NASA, přičemž stát by dále řídil veškeré starty a zařízení, zatímco jejich společnosti by získaly služby pro zaměstnance a podstatnou část výzkumu a vývoje. Lawrence tak ve skutečnosti navrhoval zvýšení rozpočtu vesmírné agentury téměř na trojnásobek bez nutnosti schválení Kongresem. Navíc, státní výdaje ve vesmíru by se snížily o dvě miliardy dolarů, peníze, které chtěl Lawrence použít na boj proti zločinu a na vzdělávání. Navrhl také, aby jedna třetina nové kancelářské pracovní síly v NASA byla vybírána z řad nezaměstnaných, čímž by se dosáhlo roční úspory půl miliardy dolarů.

Americký průmysl s plánem souhlasil a propagační kampaň Lawrence Američanům připomněla ztracenou slávu Mercury, Gemini a dnů Apolla, kdy vedle sebe bok po boku pracovali dělníci a úředníci se společným cílem a kdy existovala vysoká zaměstnanost a nízká inflace. Sjednotil všechny dohromady a tlačil na voliče přísliby nákupu již existujících výdobytků - osobních počítačů a kalkulátorů, komunikačních satelitů a mobilních telefonů, teflonu, přenosných videokamer a videoher as vizemi budoucích výdobytků - léků k léčení rakoviny a AIDS, vesmírných generátorů pro přeměnu sluneční energie na elektřinu, které by snížily náklady a závislost na cizí ropě, a dokonce i kontrolu počasí. V průběhu kampaně, pokaždé, když jeho protivník argumentoval, že by se peníze lépe využily na zemi, Lawrence přešel do protiútoku a hovořil o tom, že země se stala černou dírou pohlcující pracovní místa a dolary z daní a že jeho plán by tomu učinil přítrž... A také by to ukončilo konec technickému vývoji v zahraničí, který Američanům krade pracovní místa.

Lawrence přesvědčivě vyhrál, a jakmile byl zvolený, setkal se s těmi samými podnikateli a novými vedoucími NASA, aby rychle zajistil nějaké hmatatelné výsledky, zatímco oni se budou snažit vyslat na oběžnou dráhu vesmírnou stanici ještě před koncem jeho prvního volebního období. Díky pronájmu opuštěné ruské ve…