Čestný dluh 2

23
Košťata

„Žádný rámus, jen potichu?“ zeptal se prezident.

„Tak je to myšleno,“ řekl Ryan a položil telefon. Družicové snímky ukazovaly, že ať byly ztráty ze vzdušné bitvy jakékoliv, Japonci ztratili dalších čtrnáct letounů díky kontejnerové munici na svých letištích. Jejich hlavní vyhledávací radary byly pryč, a vypálili hodně střel země-vzduch. Dalším zřejmým krokem bude ostrovy zcela izolovat od leteckého a námořního provozu, a to se dalo udělat do konce týdne. Připravovalo se již tiskové prohlášení, kdyby se to ukázalo nutným.

„Zvítězili jsme,“ řekl poradce pro národní bezpečnost. „Teď jde o to, abychom o tom přesvědčili i druhou stranu.“

„Vedl jste si dobře, Jacku,“ poznamenal Durling.

„Pane, kdyby se mi bylo podařilo udělat to opravdu pořádně, tak by to v prvé řadě vůbec nikdy nezačalo,“ odpověděl Ryan po chvilce uvažování. Pamatoval si, jak začal v tom směru něco podnikat... tak o týden později, než aby to bylo něco platné. Krucifix.

„No, zdá se, že s Indií se to podařilo, podle toho, co právě telegrafoval Dave Williams.“ Prezident se odmlčel. „A co s tímhle?“

„Nejdřív se budeme starat o ukončení nepřátelství.“

„A potom?“

„Nabídneme jim čestné východisko.“ Po bližším vysvětlení Jacka potěšilo, že s ním šéf souhlasí.

Bude tu ještě jedna věc, to Durling neřekl, ale potřeboval si to jen ještě trochu promyslet. V dané chvíli stačilo, že to vypadalo tak, že Amerika v téhle válce vítězí, a tím si zajistil i opětné zvolení za to, že zachránil hospodářství a ochránil práva amerických občanů. Byl to docela zajímavý měsíc, říkal si prezident, když hleděl na toho druhého muže v pokoji a uvažoval o tom, co by se bylo mohlo stát bez něho. Když Ryan odešel, zavolal do Bílého domu.

Další výhodou radarových letounů bylo, že hodně usnadňovaly počítání zásahů. Nedokázaly vždycky ukázat, který letoun která střela zničila, ale registrovaly je, jak mizí z obrazovky.

„Port Royal hlásí, že jsou kompletní,“ ozvalo se z reproduktoru.

„Děkuji,“ odpověděl Jackson. Doufal, že letci pozemní armády nebyli příliš zklamáni z toho, že přistáli na křižníku místo na Johnnie Rebovi, ale jeho palubu potřeboval.

„Napočítal jsem dvacet sedm sestřelů,“ řekl Sanchez. Tři z jeho vlastních stíhaček spadly, a jen jeden pilot se zachránil. Ztráty byly menší, než se očekávalo, ačkoliv tohle veliteli psaní dopisů nijak neulehčovalo.

„No, není to tak docela jako střílení na rybníce, ale nebylo to špatné. Odškrtněte si čtrnáct dalších od Tomahawků. To je asi tak polovina jejich stíhacího letectva - většina jejich F-15 - a zbyl jim jenom jeden Hummer. Od nynějška jsou dost na dně.“ Velitel bojového uskupení procházel ostatní údaje. Jeden torpédoborec pryč, a ostatní plavidla Aegis na špatném místě, odkud nebudou moci zasahovat do bojové akce. Osm ponorek zaručeně zničeno. Celková koncepce byla nejprve oddělit paže od těla, přesně tak, jak se to udělalo v Perském zálivu, a ukázalo se to ještě snazší nad vodou než nad zemí. „Bude, kdybyste velel druhé straně, o co byste se pokusil dál?“

„Pořád ještě nemůžeme provést invazi.“ Sanchez se odmlčel. „Je to prohra, ať se to obrací jak chcete, ale posledně, když jsme museli něco podobného udělat...“ Pohlédl na svého velitele.

„To je ono. Bude, připravte jednoho Toma, poletím v něm vzadu.“

„Rozkaz, pane.“ Sanchez vyšel ven.

„Myslíte si to, co si...“ zeptal se kapitán Stennise se zvednutým obočím.

„O co přicházíme, Phile?“

„O moc prima admirála, Robe,“ odpověděl tiše.

„Kde jsou na téhle kocábce rádia?“ zeptal se Jackson s mrknutím.

„Kde jste byl?“ zeptal se překvapeně Goto.

„Schovaný, když mě váš patron unesl.“ Koga vešel dovnitř bez ohlášení, posadil se bez vyzvání a vůbec dával najevo naprostý nedostatek dobrého vychování, který dokazoval jeho obnovenou moc. „Co k tomu můžete vy říci?“ zeptal se bývalý ministerský předseda svého nástupce.

„Takhle se mnou nemůžete mluvit.“ Ale i slova byla slabá.

„Jak kouzelné. Vedete svůj národ do záhuby, ale vyžadujete úctu od někoho, koho váš pán málem zabil. S vaším vědomím?“ zeptal se Koga lehce.

„Zajisté, že ne - a kdo zavraždil...“

„Kdo zavraždil zločince? Já ne,“ ujistil ho Koga. „Je tu důležitější otázka: co budete dělat?“

„Nu, ještě jsem se nerozhodl.“ Tenhle pokus o silácké prohlášení nijak moc nevyšel.

„Ještě jste nemluvil s Jamatou, chcete říci.“

„Rozhoduji se sám!“

„Vynikající. Tak to udělejte teď.“

„Nemůžete mi nic přikazovat.“

„A proč ne? Brzy budu zpátky ve svém křesle. Můžete si vybrat. Buďto dnes podáte rezignaci, nebo odpoledne promluvím v parlamentu a budu žádat hlasování o důvěře. A to hlasování nepřežijete. V každém případě jste skončil.“ Koga vstal k odchodu. „Navrhuji, abyste to udělal se ctí.“

Kapitán Sató viděl lidi, shromážděné v odbavovací hale, jak stojí v řadě před pultem, aby si koupili letenky domů; kráčel kolem se svým vojenským doprovodem. Byl to mladý poručík, výsadkář, stále zjevně dychtivý bojovat, což bylo víc, než se dalo říci o těch ostatních zde v budově. Čekající džíp vyrazil a uháněl k vojenskému letišti. Místní obyvatelé byli nyní venku, ne jako dříve, a nesli transparenty, vyzývající ,Japončíky', aby odešli. Pár z nich by měli za jejich nestydatost zastřelit, říkal si Sató, dosud se vyrovnávající se svým žalem. Za deset minut vstoupil do jednoho z hangárů v Kobleru. Nad hlavou kroužily stíhačky, pravděpodobně se bály zatoulat se od pobřeží, říkal si.

„Tudy, prosím,“ řekl poručík.

Vešel do budovy důstojně, čepici své uniformy na předloktí levé ruky, záda vzpřímená, a okolí věnoval sotva pohled, oči upřené na protější stěnu budovy, až se poručík zastavil a odkryl pogumovanou látku z mrtvého těla.

„Ano, je to můj syn.“ Snažil se nepodívat se, ale naštěstí obličej nebyl příliš znetvořený, pravděpodobně ho ochránila letecká přílba, zatímco ostatní shořelo, když seděl lapen ve své zničené stíhačce. Když však zavřel oči, viděl své jediné dítě svíjet se v kokpitu, necelou hodinu poté, co se utopil jeho bratr. Cožpak osud může být takhle krutý? A jak to, že ti, kd…