Carrie

Stephen King
(Hodnocení: 4)

85 

Elektronická kniha: Stephen King – Carrie (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: king01 Kategorie: Štítek:

Popis

Stephen King: Carrie

Anotace

Nešťastné neatraktivní Carrie se spolužáci smějí a doma ji krutě trýzní její vlastní matka, náboženská fanatička. Tyranizovaná dívka se rozhodne za své trápení krutě pomstít. Využije k tomu své nečekaně objevené paranormální schopnosti. Přetrhá dráty vysokého napětí, zvedne do vzduchu kostelní lavice, nechá vybuchnout benzinovou pumpu, spustí na střechy ničivý déšť kamenů, zboří domy, způsobí neuhasitelné požáry… Carriin vzrušující příběh vytvořený autorovou bezbřehou fantazií vyústí v děsivou tragédii, ba spíše apokalypsu.

Stephen King – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

,

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

4 recenze Carrie

  1. Patrik Zacharovský

    Podle mě je to asi jedna z nejlepších knih, kterou S. King napsal. Zavrhovaná a šikanovaná dívka, obdařená telepatickými schopnostmi, která předvede svým přiblblým soukmenovcům naprosté peklo poté, co jí v podstatě nedají jinou šanci. Pefrektní čtení a dneska už klasika horroru.

  2. Lucka Korecká

    Mně se Carrie líbila moc. Je znát, že je to Kingova prvotina. King se tu autorsky teprve rozjížděl a odpustil si tak litry omáčky a nudnější pasáže, které má v některých svých pozdějších knihách. Carrie je skvělý, rychle ubíhající příběh, který se dá snadno přečíst za dva večery.

  3. A. Musílek

    Nejdříve jsem viděl film (v hlavních rolí hrál Chloe Grace Moretz a Ansel Elgort). Ten mě zaujal, tak jsem se rozhodl si přečíst i knihu. Do pocitů a motivů hlavní hrdinky jsem se dokázal docela dobře vžít a i když horror jako žánr není typicky můj šálek kávy, čtení téhle knihy mě rozhodně bavilo.

  4. Tonda Fuksa

    Naprosto skvělá Kingova prvotina. Čiší z ní napětí v ději i ve vztazích mezi postavami. Příšerný náboženský fanatismus prolnutý s šikanou už v počátcích knihy nevěstí nic dobrého. Kdo je tu viník, kdo oběť? Líbí se mi, že tu nic není černobílé, kniha nutí k zamyšlení. Výborně napsaná kniha.

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

13. Sevření mentálních paží

Šaty si poprvé oblékla 27. května ráno ve svém pokoji. Koupila si k nim zvláštní podprsenku, která jí patřičně zdvihala prsa (ne že by to nějak potřebovala), ale přitom ponechávala jejich horní polovinu obnaženou. Když si ji vzala na sebe, zmocnil se jí závratný, snový pocit, jakási směsice studu a vyzývavého vzrušení.

Šaty samy o sobě sahaly téměř na zem. Sukně byla volná, ale v pase stažená, látka bohatá a nezvyklá na kůži – Carrie dosud nosila jen vlněné a bavlněné látky.

Šaty hezky splývaly, ale i tak ještě chyběly střevíčky. Carrie hned nedostatek napravila. Pak si urovnala límeček a odešla k oknu. Ve skle viděla jen neurčité obrysy, ale všechno se zdálo v pořádku. Později třeba…

Dveře se za ní otevřely s tichým cvaknutím kliky, a když se Carrie otočila, uviděla matku.

Měla na sobě bílý pracovní svetr a v jedné ruce držela svou černou kabelku. V té druhé měla Ralphovu bibli.

Podívaly se na sebe.

Carrie se podvědomě napřímila. Stála v paprscích jarního slunce, které sem pronikaly oknem.

„Červené,“ zabručela matka. „To jsem si mohla myslet, že budou červené.“

Carrie mlčela.

„Vidím ty tvé nečisté polštáře. Každý je uvidí. Budou si prohlížet tvé tělo. V Knize se praví…“

„Mami, to jsou moje prsa. Má je každá žena.“

„Sundej si ty šaty,“ řekla matka.

„Ne.“

„Sundej si je, Carrie. Půjdeme dolů a spálíme je v kotli a pak se budeme modlit za odpuštění. Vykonáme pokání.“ Její oči podivně nepřítomně zaplály, jako vždy, když si myslela, že je podrobována zkoušce osudu. „Zůstanu doma z práce a ty zůstaneš doma ze školy. Budeme se modlit. Poprosíme o znamení. Poklekneme na kolena a poprosíme o svatodušní oheň.“

„Ne, mami.“

Matka zdvihla ruku a štípla se do tváře. Tvář jí zčervenala. Podívala se, co na to Carrie, a když neviděla žádnou reakci, ohnula prsty na pravé ruce a poškrábala si tvář do krve. Zavyla a zakymácela se na patách. Oči jí plály vytržením.

„Přestaň si ubližovat, mami. Tím mě stejně nezastavíš.“

Matka vykřikla. Zaťala pravou ruku v pěst a udeřila se do úst, až jí vytryskla krev. Smočila si v ní prsty, zasněně se na ně podívala a přenesla krev na desky bible.

„Vykoupaná v krvi jehňátek,“ zašeptala. „Mnohokrát jsme s ním…“

„Jdi pryč, mami.“

Žhnoucíma očima pohlédla na Carrie. Ve tváři měla hrůzný výraz spravedlivého hněvu.

„Bůh si ze sebe nenechá tropit žerty,“ zašeptala. „Tvůj hřích bude odhalen. Spal je, Carrie! Strhni ze sebe tu ďábelskou červeň a spal je! Spal je! Spal je! Spal je!

Dveře se samovolně otevřely.

„Jdi pryč, mami.“

Matka se usmála. Úsměv těch krvavých úst byl groteskní, pokřivený. „Nechť spadneš z věže jako Jezabel,“ řekla. „A psi přišli a lízali její krev. Tak to stojí v bibli! To je…“

Nohy jí začaly klouzat po podlaze a ona na ně hleděla v divokém údivu. Jako by se dřevěná podlaha proměnila v ledovou plochu.

„Přestaň s tím!“ zavřeštěla.

Už byla na chodbě. Chytila se rámu dveří a chvíli se držela; pak se jí rozevřely prsty.

„Mám tě ráda, mami,“ řekla Carrie klidně. „Promiň mi to.“

Představila si, jak se dveře zavírají, a ony se zavřely, jako by jimi pohnul lehký vánek. Pomalu, aby jí neublížila, uvolnila matku ze sevření oněch mentálních paží, jimiž ji odstrkovala.

Za chvilku už Margaret bušila na dveře. Carrie je s chvějícími se rty nechávala zavřené.

„Však přijde Boží soud!“ běsnila Margaret Whitová. „Já si nad tím myju ruce! Já jsem se snažila!“

„Tak pravil Pilát,“ řekla Carrie.

Matka odešla. Za minutu už ji Carrie viděla přecházet ulici na cestě do práce.

„Mami,“ řekla tiše a položila čelo na sklo.

 

Z knihy EXPLOZE STÍNU (str. 129):

 

Než se dostaneme k líčení událostí maturitního plesu, bylo by dobré si shrnout, co víme o osobnosti Carrie Whitové.

Víme, že Carrie byla obětí náboženské zběsilosti své matky. Víme, že měla latentní telekinetické schopnosti. Víme, že tento takzvaný přírodní talent je ve skutečnosti dědičnou vlastností, způsobovanou genem, který je recesivní, pokud je vůbec přítomen. Domníváme se, že telekinetické schopnosti jsou vrozené. Víme, že Carrie jako malá dívka prokázala tyto schopnosti nejméně jedenkrát, když se dostala do mimořádné situace způsobené pocitem viny a duševním vypětím. Víme, že obdobná mimořádná situace nastala při incidentu ve sprchách. Existuje teorie (podporovaná zejména Williamem G. Throneberrym a Julií Givensovou z univerzity v Berkeley), že v druhém případě došlo k obnově telekinetických schopností jednak psychologickými faktory (kupříkladu reakcí ostatních dívek i Carrie samotné na první menstruaci), jednak fyziologickými faktory (např. pubertou).

Konečně víme o tom, co se stalo na maturitním plese, kdy vyvstala třetí stresová situace, která způsobila otřesné události, o nichž teď musíme začít diskutovat. Začněme tedy s…

 

(nejsem nervózní ani trochu nervózní)

Tommy jí s předstihem doručil kytičku, kterou si teď připínala na ramínko plesových šatů. Matka tu samozřejmě nebyla, aby ji mohla ujistit, že je kytička připnutá na správném místě. Matka se zamkla v modlitebně, kde se už dvě hodiny hystericky modlila. Její hlas se zdvíhal a klesal v úděsných nesoudržných cyklech.

(promiň mami, ale já nemůžu prosit za prominutí)

Když byla s kytičkou spokojena, spustila ruce a chvilku tiše postála se zavřenýma očima.

V domě nebylo velké zrcadlo,

(marnivost, marnivost to je všechno marnivost)

ale měla dojem, že je v pořádku. Musela být. Vždyť…

Otevřela oči. Vyřezávané hodiny s kukačkou, koupené za kupóny, ukazovaly sedm deset

(bude tu za dvacet minut).

Bude?

Třeba to byl všechno jen předem domluvený žertík, zdrcující úder, závěrečné vyvrcholení. Nechají ji tu prosedět půl večera v sametových plesových šatech princesového střihu s nabíranými rukávy a jednoduchou splývavou sukní – a s čajovými růžemi připíchnutými na levém rameni.

Z vedlejší místnosti, hlas na …