Rozcestí

11

„Nech toho,“ zvolal Larry Miles, ale byl moc daleko, aby mohl zastavit dopadající láhev. Sledoval, jak se hádka mezi Bretem a Mustinem vyvíjí, ale vyvrcholila tak náhle, že ho to zastihlo nepřipraveného. Běžel na konec baru, překročil oba ležící muže a zastavil se před barmanem Solliem, který v pravé ruce líně pohupoval nerozbitou lahví od piva.

„Radši mi tu flašku dej, kamaráde,“ řekl Larry.

„Kdo si myslíš, že jsem? S kým si myslíš, že mluvíš?“

„Ten poručík je můj přítel. Nerad vidím svý kamarády zraněný.“

„Tak ať se v tomhle baru neperou.“

„Mám zavolat poldy, Sollie?“ zeptal se druhý barman.

Polovina osazenstva baru pozorovala ze svých míst muže na podlaze, druhá polovina už ztratila o rvačku zájem. Stejně to pořádná rvačka nebyla. Tři rány a běžná odměna lahví.

Mustin se posadil, držel se za čelist a pak se vrávoravě postavil na nohy. „Nemusel si toho blbouna praštit,“ řekl.

„Chceš, abych zavolal policii?“ řekl Sollie.

„K čemu, kčertu? Nezranil mě.“ Mustin si otřel kapesníkem obličej a podezíravě si ho prohlížel, jako kdyby jej snad vychytralý nepřítel potřísnil červeným inkoustem.

„Co s tim chlapem?“ řekl Sollie. „Nemůžeme ho tu nechat ležet na podlaze.“

„Postarám se o něho,“ řekl Larry Miles. Klekl si k Bretovi, který stále ležel v bezvědomí, a podíval se mu na podlitinu vzadu na hlavě.

„Je zraněnej těžce?“ zeptal se Sollie nedočkavě.

„Ne, bude v pořádku. Vzpamatoval by se už dávno, kdyby nebyl opilej. Ale radši bysme ho měli odsud odvézt.“

„Vy máte auto, víte, kde bydlí?“

„Jo. Přijedu s autem před vchod a vy ho přiveďte.“

„Jste určitě jeho přítel?“ zeptal se Mustin. „Je tak zralej na to, aby ho někdo vokrad. Jak se jmenuje?“

„Taylor,“ odpověděl Larry hladce. „Poručík Bret Taylor, Námořnictvo USA. Pracuju pro jednoho jeho dobrýho přítele.“

„Jmenuje se tak, dobrá,“ řekl Mustin barmanovi. Dal ruku Bretovi pod rameno, otočil ho na záda a zvedl ho do napůl sedící pozice. „Tak se dáme do toho. Ten chlap je trochu blázen, jestli vás to zajímá.“

Možná máš pravdu víc, než bys čekal, pomyslel si Larry. Vůbec jsi nevěděl, že mluvíš s uprchlíkem z blázince, a já ti o tom vykládat nebudu. Zajel autem před vchod do baru a rozhlédl se po ulici, jestli neuvidí své nejlepší přátele a nejpřísnější kritiky, policajty. Ne že by je na západ od Syracus znal a ne že by oni znali jeho, ale měl pádný důvod přát si, aby se tomu potěšení vyhnul. Když se ujistil, že je vzduch čistý, zatroubil. Mustin a Sollie prošli dveřmi ven a mezi sebou vlekli napůl bezvládného Breta. Larry otevřel dveře a pomohl jim ho naložit do auta. Podle rytmu jeho dechu Larry poznal, nebo si to alespoň myslel, že se už vzpamatoval z prudkého úderu a rovnou přešel do opileckého spánku.

Když Larry odjížděl a vedle sebe měl na sedadle modrou schoulenou postavu, byl úplně rozjařený a připadalo mu, že je zcela pánem situace. Jel směrem k Hollywoodu po širokém bulváru osvětleném třpytivými neónovými světly, symboly vzrušujících nočních požitků, kolem rozsvícených výkladních skříní, kterými zahlédl uhlazený a pozlátkový svět, do něhož jednou pronikne. Neměl sice jasnou představu, jak tenhle muž v bezvědomí zapadá do tohoto obrazu, ale připadalo mu to jako dobrý nápad provézt ho tudy. Dokud bude mít Breta u sebe, bude mít přehled o tom, co dělá a jak se situace vyvíjí, a tím větší bude šance, že všechno proběhne hladce.

A co bylo nejdůležitější, potěšilo ho, že udělal přesný opak toho, co Paula čekala. Nařídila mu, aby se vyhnul jejímu poručíkovi a za uposlechnutí mu měla zaplatit. Ale on rozkazy od nikoho nepřijímá. Bude se držet Taylora jako vlastního bratra, dokud to jen půjde. On je vlastně něco víc než bratr, je milosrdný samaritán. Zbytek cesty domů strávil tím, že střídavě přemýšlel, co to vlastně milosrdný samaritán znamená a snažil se rozhodnout, jestli by bylo bezpečné vzít Taylorovi z peněženky nějakou sumu, třeba polovinu toho, co tam měl. Nakonec se rozhodl, že by to bezpečné nebylo. Ten poddůstojník z baru nebyl žádný hlupák a bude mít nejspíš dlouhou paměť. Larry si pomyslel, že bude s Taylorem hrát čistou hru a protentokrát se raději vzdá malého zisku. Byl si jistý, že tohle by milosrdný samaritán udělal, ať už je milosrdný samaritán cokoli. Možná něco jako Červený kříž.

Zajel rovnou do garáže a vypnul motor. Taylor ještě spal s hlavou zaklíněnou do rohu sedadla. Larry vyndal ze skříňky baterku a posvítil s ní na nehybný obličej. Na spánku, v místech, kam dopadla poddůstojníkova p…