25
Zavolal jsem meziměsto šerifu Traskovi. Souhlasil, že mi zatelegrafuje oprávnění k převozu bratrů Lembergových. Vyzvedl jsem si ho ve Willow Run a všichni tři jsem brzy ráno nasedli na letadlo. Na navazující letadlo v Santa Terese čekalo policejní auto.
Před polednem jsme už byli ve výslechové místnosti v soudní budově v Santa Terese. Roy a Tommy udělali výpovědi, které zaznamenal soudní zapisovatel těsnopisem a na magnetofonovou pásku. Zdálo se, že Tommymu nahnala hrůzu obrovská místnost s holými okny, šerifova tichá moc a tíha zákona, kterou oba muži i budova představovali. V části výpovědi, kterou jsem slyšel, nebyly žádné rozpory.
Než Tommy domluvil, pokynul mi Trask, abych vyšel ven. Šel jsem za ním chodbou do jeho kanceláře. Sundal si sako a rozepnul si košili u krku. Z podpažních jamek se mu šířily propocené skvrny. Naplnil papírový kelímek vodou z ledničky, vypil ji a kelímek zmáčkl v pěsti.
„Když tohle zbaštíme,“ řekl nakonec, „dostaneme se zpátky na začátek. Vy tomu věříte, co, Archere?“
„Zkusil jsem to. Samozřejmě si myslím, že by se to mělo prošetřit. Ale to může počkat. Vyslýchal jste Thea Frederickse kvůli Culliganově vraždě?“
„Ne.“
„Řekl Fredericks vůbec něco?“
„Mně ne.“
„Ale sebral jste ho včera večer?“
Traskův obličej vypadal syrově červeně. V první chvíli jsem si myslel, že snad dostane srdeční záchvat. Pak jsem si uvědomil, že upadl do rozpaků. Otočil se ke mně zády, přešel ke zdi, stál a díval se na svou fotografii, na které si potřásal rukou s guvernérem.
„Někdo mu dal hlášku,“ řekl. „Vzal roha pět minut před tím, než jsem se tam dostal.“ Otočil se ke mně tváří. „Nejhorší na tom je, že vzal s sebou Sheilu Howellovou.“
„Násilím?“
„Děláte si legraci? Tu hlášku mu dala nejspíš ona. Udělal jsem chybu, že jsem zavolal doktorovi Howellovi, než jsem se vydal na tu malou krysu. V každém případě s ním šla sama – odešla z domu svýho otce a odjela s ním uprostřed noci. Od tý doby mám Howella na krku.“
„Howell má svou dceru moc rád.“
„Jo, vím, jaký má pocit, mám taky dceru. Chvíli jsem se bál, že se za ní pustí se zbraní, myslím doslova. Howell střílí dobře, je jedním z nejlepších střelců v okrese. Ale uklidnil jsem ho. Je v technickém oddělení a čeká, že o nich něco uslyší.“
„Cestují autem?“
„Tím, který mu koupila paní Galtonová.“
„Červený thunderbird bude lehké najít.“
„To si myslíte. Ale už jsou pryč osm hodin a bez jakékoli stopy. Už můžou být v Mexiku. Nebo se můžou objímat v nějakém motelu v Los Angeles a vystupovat pod jedním jeho příjmením.“
Trask se nad tou představou zakabonil. „Proč má tolik hezkých holek rádo nebezpečný chlapy?“
Na tu otázku nečekal odpověď a bylo to tak správné. Žádnou jsem neměl.
Trask se prudce posadil za svůj stůl. „Jak moc je nebezpečný? Když jsme spolu včera v noci mluvili po telefonu, zmínil jste se o zranění nožem, kterého se dopustil, než odešel z Kanady.“
„Bodl svého otce. Zřejmě ho chtěl zabít. Ani ten stařec není žádný svatoušek. Ve skutečnosti je penzión Fredericksových pravidelným hnízdem pro zloděje. V době toho útoku tam bydlel Peter Culligan. Ten chlapec s ním utekl.“
Trask vzal tužku, roztržitěji v půlce zlomil a kusy upustil na knihu hlášení. „Jak víme, že ten kluk Fredericksových nezabil Culligana? Motiv měl, Culligan mohl vyzradit jeho podvod a říct celýmu světu, kdo opravdu je. A odpovídalo by to tomu předešlému zranění nožem.“
„Mysleli jsme na stejnou věc, šerife. Je tu dokonce silná pravděpodobnost, že Culligan byl v tom podvodu jeho partnerem. To by mu dávalo silný motiv, aby Culliga…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.