Zákrok

Kapitola 6

Káhira, Egypt,

pondělí 1. prosince 2008, 17.05

(New York, 10.05)

„To je tedy celý dopis,“ oddechl si Shawn. „Promiň, že jsem se s ním trápil tak zatraceně dlouho. Řečtina zřejmě nepatřila k Saturninovým silným stránkám. Jak už jsem se zmínil po prvním přečtení, podepsal se prostě jen Saturninus a jako datum uvedl 6. duben léta Páně 121.“

Shawn pár vteřin hleděl na manželku. Seděla zcela nehnutě a strnule zírala přímo před sebe. Tvářila se jako omámená. Snad ani nedýchala.

„Haló,“ zvolal ve snaze upoutat Saninu pozornost. „Řekni něco! Alespoň slovo! Co o tom soudíš?“ Zvedl se, přešel zpátky k psacímu stolu, opatrně na něj položil papyrové listy a v rozích je různými předměty zatížil. Stáhl si bavlněné bílé rukavice a opět se vrátil na židli. Sana k němu sklouzla očima, v duchu však nepochybně dosud zůstávala u textu, který během posledních hodin vyslechla. Když Shawn pracně dokončil první čtení dopisu, zdála se ohromená úplně stejně. Zmohla se pouze na žádost, aby jí překlad dopisu zopakoval.

„Vím, že jsem se moc nevyznamenal,“ připustil Shawn, „zvlášť poprvé. Ještě jednou se omlouvám, trvalo to opravdu dlouho. Ale gramatika a větná stavba jsou hrozně zašmodrchané. Řečtinu prostě Saturninus neovládal zrovna dokonale, ale protože se jednalo o choulostivou záležitost, nechtěl, aby za něho dopis nastylizoval sekretář. Saturninovou mateřštinou byla patrně aramejština, pocházel totiž ze Samaří.“

„Jaká je pravděpodobnost, že je to padělek? Třeba už ze druhého století, ale přece jen padělek.“

„Dobrá otázka. A kdyby šlo o dopis adresovaný některému z otců rané ortodoxní církve, sám bych uvažoval podobně. Takový padělek by například mohl mít za cíl diskreditaci gnostických kacířů tím, že je bezprostředně spojuje s oním arcilotrem Šimonem kouzelníkem. Ovšem tady Saturninus psal ranému hlasateli gnosticismu – jako člověku, k němuž měl teologicky blízko. A v rámci důvěrného sdělení odpovídal na konkrétní dotazy. Šance, že jde o podvrh, je téměř nulová, zejména když si uvědomíme, kde dopis skončil. Jeho náhodný objev se vůbec nedal předpokládat.“

„Kdy podle tvého názoru kodex zhotovili, respektive svázali? Kdy pravděpodobně dopis do těch kožených desek vložili?“

„No, přibližně před rokem 367 našeho letopočtu.“ Sana se usmála. „Říkáš přibližně, a uvádíš docela přesně datum!“

„Roku 367 se totiž cosi událo.“

„Dopis tedy několik staletí uchovávali. Byl důležitý, ale najednou ztratil význam?“

„Ano,“ přikývl Shawn. „Ale nedokážu vysvětlit proč.“

„Co se stalo roku 367? A jak odborníci vysvětlují, že se kodexy dostaly do uzavřené nádoby zakopané v písku?“

„Léta Páně 367 učení gnosticismu už překročilo svůj vrchol a ortodoxní církev je rázně potírala. Vlivný alexandrijský biskup Athanasius nařídil klášterům spadajícím do jeho pravomoci, aby se zbavily veškerých kacířských spisů, a příkaz se samozřejmě týkal i kláštera, který se tehdy nacházel poblíž současné osady Nag Hammadí. Někteří z mnichů se patrně vzepřeli a dotyčné texty nezničili, ale ukryli, jistě s úmyslem někdy později je vyzvednout. Nepodařilo se jim to, nádoba zůstala v zemi. Nicméně jejich smůla znamenala štěstí pro nás.“

„A ty se domníváš, že tenhle dopis je odpověď na list, který Basilides poslal Saturninovi.“

„Z tónu a celkového vyznění to jasně vyplývá. Kdykoliv Saturninus mluví o svém někdejším pánovi a učiteli Šimonu kouzelníkovi, rozhodně si nebere servítky. Jak jsem pochopil, Basilides se konkrétně ptal, jestli Saturninus pokládal Šimona za božskou bytost, skutečného Krista kráčejícího ve stopách Ježíše Nazaretského, a jestli Šimon vládl či nevládl onou Velkou mocí, kterou se vychloubal. Saturninus naznačuje, že Šimon opravdu věřil ve své nadpřirozené schopnosti a božské poslání. Ovšem sám Saturninus ničemu takovému nevěřil. Jasně prohlašuje, že Šimonova kouzla byly pouhé triky, na nichž se kromě Saturnina podílel ještě další Šimonův pomocník Menander. Saturninus také píše, že Šimon apoštolům, obzvlášť Petrovi, nesmírně záviděl údajnou léčivou moc. Tohle je kanonický fakt. Objevuje se v biblických Skutcích apoštolů, kde se přímo uvádí, že Šimon se pokoušel získat Petrovu moc za peníze.“ Shawn se odmlčel, aby se nadechl. Pak s opovržlivým úšklebkem dodal: „Díky Saturninovi a jeho dopisu teď víme, že to Šimon po prvním neúspěchu nevzdal.“

„Připadá mi jako ironie osudu, že kvůli něčí úplatnosti dostáváme zcela výjimečnou historickou informaci.“

„Přesně tak,“ rozesmál se Shawn. „A nejlepší je, že tatáž úplatnost mě jako archeologa vynese do nadoblačných výšin. Belzoni, Schliemann a Carter budou vedle mě úplné nuly.“

Sana jenom zvedla oči ke stropu. Jakkoliv jí na začátku jejich vztahu Shawnova okázalá sebedůvěra imponovala, teď v ní viděla spíš projev dětinskosti a narcismu. Znovu ji napadlo, že Shawn trpí zoufalou nejistotou, kterou se mu dlouho dařilo skrývat.

Shawn si manželčinu reakci špatně vyložil. „Myslíš snad, že nepůjde o převratnou událost? Pak se moc pleteš! Tohle bude doslova bomba. A hádej, komu tu novinku prozradím s největším potěšením.“„Nemám tušení,“ opáčila Sana. Raději by dál rozebírala ohromující informace obsažené v dopise. Vliv objevu na Shawnovu kariéru ji zdaleka tolik nezajímal.

„Jeho Eminenci!“ vypálil Shawn s nádechem sarkasmu. „Ano, James kardinál O’Rourke, biskup newyorské arcidiecéze, bude žasnout.“ Shawn se rozesmál, už předem si tu situaci užíval. „Nemůžu se dočkat, až si s ním zase popovídám. Kdysi na Amherst College jsme se často vzájemně podpírali cestou z hospody a teď to dotáhl na nejvyššího církevního potentáta, jakého znám. Přitom mě nepřestává vyzývat, abych se polepšil. S náramnou chutí mu vymáchám čumák v dopise, který dokazuje, že jeden z těch papežských náfuků, přesvědčených o vlastní neomylnosti, se šeredně mýlil. Pamatuj na moje slova!“

„No ovšem,“ ušklíbla se Sana. Až příliš často sledovala, jak spolu po večeři v kardinálově rezidenci oba muži vedou dlouho do noci vášnivé a jalové spory, většinou na téma papežské neomylnosti. „Vy dva se v životě nesho…