Stážista

Odchod: 365. den

Apendix ležel u okraje ocelové misky, kam jsem ho před chviličkou odložil, než jsem se obrátil zpátky k operačnímu stolu.

Druhý chirurg zašíval pahýl, kde původně apendix byl. Byli jsme oba tak zabraní do práce, že jsme ani jeden nepostřehli ruku, která se odkudsi objevila v operačním poli a začala tam bezcílně šátrat a ohmatávat oblá vlhká střeva. Byla to ruka bez rukavice - taková, jaká neměla ve sterilním operačním poli co pohledávat. Vynořila se jako cizorodá věc z příšeří chirurgických roušek. Podívali jsme se s druhým chirurgem jeden na druhého a pak oba na Strause, nového stážistu, ale ten nedokázal odtrhnout oči od té ruky. Dalších pár vteřin nám myšlenky zmateně vířily, jak jsme se všichni tři snažili zjistit, s kým z operačního týmu si vetřelce spojit. Ve chvíli, kdy jsem odhodil jehlu s vláknem a sáhl po ruce, abych ji odtáhl, to druhému chirurgovi došlo. „Panebože, Georgi, ten chlap si sahá do břicha!“

George, anesteziolog, vyrušený ze svého zasnění, vykoukl od monitoru, prohodil bezvýrazně: „No, to jsem blázen,“ a vzápětí úžasem znovu klesl na své sedátko. S hbitostí, jakou by v jeho ustrnutí nikdo nečekal, vstříkl do hadičky infuze dávku silného, svaly ochromujícího prostředku, succinylcholinu. Teprve pak pacientova ruka ochabla a klesla zpět mezi roušky.

„Když jsi říkal, že mu dáš jen lehkou anestezii, nenapadlo mě, že se s ním budu muset prát,“ popíchl ho chirurg.

George neodpověděl a místo toho uvolnil pravou rukou infuzi succinylcholinu a levou současně pootevřel o několik obrátek přítok kysličníku dusného. Několikrát prudce stlačil ventilační vak, aby vehnal kysličník dusný pacientovi do plic a konečně vzhlédl, aby se zapojil do hádky.

„Víš, Georgi, ta tvoje epidurální anestezie je spíš pro legraci. Ale fakt je, že vnáší do chirurgie prvek překvapení. Tohle je vlastně přesná apendektomie z šestnáctého století.“

„To bych neřekl,“ odsekl George. „Tenkrát se pacienti nebránili jen rukama: taky kopali. A všiml sis, že nohou ani nehnul?

Anesteziologie od těch časů náramně pokročila.“

Tohle byla dost pádná nálož a chirurg se rozhodl už v palbě nepokračovat. Raději zaměřil pozornost k tomu, aby v operačním poli zachránil, co se dalo. Pro jistotu přidržel pacientovu neposednou ruku a já překryl řez sterilní rouškou nasáklou fyziologickým roztokem. Straus, instrumentářka a já jsme byli podle měřítek operačního sálu dosud sterilní.

Narušit sterilitu operačního pole není Žádná maličkost, protože se tím nesmírně zvyšuje pravděpodobnost pooperačních, například stafylokokových infekcí. Někteří chirurgové jsou, pokud jde o sterilitu, hotoví maniaci - ale nikdy nejsou, co má zkušenost sahá, důslední a rozumní. Tak například jeden náš profesor na medicíně vyžadoval, aby se všichni lékaři i studenti před operací myli přesně deset minut. Pokud se někdo pokusil proniknout na operační sál po mytí kratším, než přesně odměřených deset minut, musel začít od začátku. Tohle striktní pravidlo ovšem nevztahoval profes…