Planeta Interterra

Kapitola 13

PERRYMU I OSTATNÍM připadalo aerotaxi stejné jako to, v němž cestovali den předtím, ale Arak jim říkal, že to je nový a mnohem lepší model.

Tak či onak dopravilo skupinu podobně bezpracně a tiše z objektu paláce pro hosty do rušného města.

„Imigranti obvykle stráví v konferenční místnosti celý týden, než se vypraví takhle ven,“ sdělila Sufa. „Může to být vyčerpávající citově i intelektuálně. Doufáme, že s vámi nepostupujeme příliš rychle.“

„Uvažovali jste o tom nějak?“ zeptal se Arak. „Jsme samozřejmě přístupní návrhům.“

Všichni se na sebe podívali a každý zadoufal, že odpoví někdo druhý.

Jak Sufa prozradila, situace ohromovala, zvláště s mrakem dalších taxi, které se sem slétaly ze všech možných směrů. Skutečnost, že nedošlo ke srážkám, byla sama o sobě fascinující.

„Nemá nikdo nějaký nápad?“ nevzdával se Arak.

„Všechno je to ohromující,“ připustil Perry. „Je proto těžké na něco přijít. Ale ze svého hlediska jsem přesvědčen, že čím více uvidím, tím líp. Už jen tím, že poznáme na vlastní kůži vaši techniku jako třeba tohle taxi, bude vše, co jste říkal, věrohodnější.“

„Co nám ukážete teď?“ zeptala se Suzanne.

„To bylo obtížné vybírání,“ přiznal Arak. „Právě proto trvalo mně a Sufě tak dlouho, než jsme to zařídili. Bylo těžké rozhodnout, kde začít.“

Než mohl Arak dokončit myšlenku, vznášedlo se náhle zastavilo a pak se rychle sneslo. Chvilku nato se objevily výstupní dveře na místě, kde předtím nebyla ani spára.

„Jak to, že se ty dveře takhle otvírají?“ podivil se Perry.

„To je molekulární transformace ve složených látkách,“ vysvětlil Arak.

Pohybem naznačil, aby všichni vystoupili.

Perry vstal a naklonil se dopředu k Suzanne. „To přece není vysvětlení,“ postěžoval si.

Aerotaxi vysadilo skupinu před relativně nízkou budovou bez oken s pláštěm ze stejného černého čediče jako všechny ostatní stavby. Byla asi třicet metrů dlouhá a šest metrů vysoká a její postranní stěny se sbíhaly v úhlu asi šedesáti stupňů, takže tvořily jakousi sraženou, komolou pyramidu.

Chodců moc neviděli. I tak se však začal shromažďovat dav, jakmile se lidé druhé generace objevili.

„Doufám, že vám nevadí, že jste tu za celebrity,“ řekl Arak. „A jsem si jist, že si po včerejším večeru uvědomujete, že z vašeho příjezdu je u vytržení celá Saranta.“

Rozrůstající se zástup byl nadšený, ale zdvořilý. Ti, kdo byli nejblíže k návštěvníkům, horlivě natahovali ruce ve snaze stisknout si s nimi dlaně. Richard a Michael jim velmi rádi vyhověli, zvláště ženám. Arak musel vystupovat jako hlídací pes, aby skupinu, zvláště oba potápěče, provedl dovnitř. Dav zůstal uctivě stát stranou.

„Líbí se mi to tu čím dál víc,“ prohlásil Richard.

„To jsem rád,“ odpověděl Arak.

„Všichni jsou pozoruhodně přátelští,“ konstatovala Suzanne.

„Samozřejmě,“ odpověděla Sufa. „To je naše přirozenost. Mimochodem, vy lidé jste mimořádně zábavní.“

Suzanne pohlédla na Donalda, jak reaguje. On však jen téměř neznatelně kývl, jako by se potvrdila všechna jeho podezření.

Skupi…