Mozek

Kapitola 9.

Jedno z velkých zářivkových těles upevněných přímo nad hlavou Kristin Lindquistové špatně fungovalo, poblikávalo s rychlou frekvencí a vydávalo stálý bzučivý zvuk.

Snažila se nepohodlí nevnímat, ale nedařilo se jí to. Necítila se dobře už od rána, kdy se probudila s lehkou bolestí hlavy, a mrkající zářivka její stav ještě zhoršovala. Bolest byla tupá a vytrvalá a Kristin si všimla, že ji na rozdíl od jejích obvyklých bolestí hlavy v tomto případě fyzické vypětí nijak nenásobilo.

Pohlédla na nahou modelku na nízkém stupínku uprostřed ateliéru, potom zhodnotila vlastní výtvor. Kresba vypadala ploše, jakoby dvourozměrně, a bez života. Obvykle se při hodinách kreslení vyžívala, ale toho rána ji vyloženě nebavilo a na její práci to bylo patrné.

Kdyby aspoň to světlo přestalo blikat. Měla pocit, že se z toho zblázní. Levou rukou si zastínila oči. Bylo to o něco lepší. Vzala z krabičky čerstvý uhel a začala vytvářet sokl, na němž by postava spočinula. Svislým tahem uhlu po čtvrtce načrtla linku. Když uhel oddálila od podkladu, zarazilo ji, že na něm nezanechal žádnou stopu. Prohlédla si konec uhlu a spatřila zploštělý úsek, jímž předtím přejela po papíru. Napadlo ji, že to byl vadný kousek, mírně natočila hlavu a chystala se vyzkoušet uhel na okraji čtvrtky. Jakmile se pohnula, všimla si, že svislá čára, kterou právě nakreslila, se objevila na okraji jejího zorného pole. Pohlédla přímo na ni a linka znovu zmizela. Zvolna otáčela hlavou a čára se jakoby kouzlem objevila na svém místě. Kristin to ještě několikrát zopakovala, aby se ujistila, že nemá halucinace. Její zrak nebyl schopen zachytit svislou linku, když ji měla přímo před očima. Pokud pohnula hlavou nalevo či napravo, čára se zase objevila. To je zvláštní!

Kristin slyšela o migrénách, a ačkoli nikdy žádnou neměla, napadlo ji, že tohle asi bude ten případ. Odložila uhel, malířské potřeby narovnala do své skříňky a zašla za instruktorem, aby se omluvila, že se dnes necítí dobře, a odešla domů.

Když procházela univerzitním areálem, přepadla ji táž závrať jako cestou do ateliéru. Připadalo jí, že se svět náhle prudce otočil o několik stupňů, a ona cítila, že ztrácí rovnováhu. Závrať doprovázel nepříjemný, ale nejasně povědomý zápach a slabé zvonění v uších.

Kristin bydlela s kamarádkou Carol Danforthovou jeden blok od univerzitního areálu. Když šlapala do schodů k jejich bytu v druhém patře, cítila, jak jí ztěžkly nohy. Napadlo ji, že se o ni zřejmě pokouší chřipka.

Carol nebyla doma. Nepochybně seděla ve škole na nějaké přednášce. Na jednu stranu to tak bylo lepší, protože Kristin zatoužila po nerušeném odpočinku, ale na druhou stranu by jí Carolina účast udělala dobře. Vzala si dva aspiriny, svlékla se, vklouzla pod přikrývku a na čelo si dala studený obklad. Téměř okamžitě pocítila nesmírnou úlevu. Byl to tak náhlý zvrat, že zůstala nehybně ležet, přesvědčená, že se při sebemenším pohybu příznaky vrátí.

Když jí u hlavy zadrnčel telefon, přivítala to, protože si potřeb…