Claudius Bůh a jeho žena Messalina

25
ROK PO HERODOVĚ SMRTI

jsem oslavil první výročí svého britského triumfu. Měl jsem na paměti stížnosti, které jsem vyslechl tenkrát na schodech chrámu Castora a Polluka, a tentokrát jsem rozděloval peníze chudině – tři zlaté na osobu a půl zlaťáku navíc na každé dítě v rodině, které ještě není plnoleté. Jedné rodině jsem musel vyplatit dokonce dvanáct a půl zlatého, ale to proto, že tam měli několik párů dvojčat. Při rozdílení mi pomáhali mladý Silanus a mladý Pompeius. Když přihlédnu k tomu, že jsem odstranil všechny Caligulovy mimořádné daně a vrátil lidem peníze, které ukradl, a že pokračovaly práce na projektu ostijského přístavu, vodovodech a odvodnění Fucinského jezera, že jsem nikoho o nic nepřipravil a mohl jsem vyplatit tuto prémii a dosud mít ve státní pokladně značný přebytek, jistě uznáte, že jsem za ty čtyři roky nehospodařil špatně.

Hvězdář Barbillus, o němž jsem se zmiňoval v dopise Alexandrijským, mi na základě nějakých složitých matematických výpočtů oznámil, že o mých narozeninách nastane zatmění Slunce. To mě dost zneklidnilo, protože zatmění je jedno z nejzlověstnějších znamení, ať k němu dojde kdykoliv, a stane-li se to o mých narozeninách, kdy se drží také svátek na počest Mariovu, lidi to velice rozruší a každého, kdo mi snad usiluje o život, to povzbudí. Ale napadlo mě, že bych mohl občanstvo na blížící se zatmění předem upozornit a že by se pak na to dívali jinak. Už by se nebáli, ale měli by radost, že vědí, co se chystá, a že mechanismu toho přírodního úkazu rozumí.

Vydal jsem tuto proklamaci:

Tiberius Claudius Drusus Nero Ceasar Augustus Germanicus Britannicus, imperátor, Otec vlasti, nejvyšší pontifex, tribun lidu nepřetržitě pátý rok, trojnásobný konzul, zdraví římský senát, lid a spojence a dává jim na vědomost:

Můj dobrý přítel Tiberius Claudius Barbillus z města Efesu došel na základě matematických výpočtů k důležitým závěrům, které pak potvrdilo sdružení jeho kolegů astronomů v městě Alexandrii, kde je tato věda na vysoké úrovni: zjistil, že prvního dne měsíce srpna nastane zatmění Slunce, v některých částech Itálie úplné, v jiných částečné. Nepřeji si, abyste se proto lekali a znepokojovali, i když v minulosti tento přírodní jev vždycky vyvolal pověrečnou hrůzu. Když se objevil tak náhle za starých časů, nikdo si ho nedovedl vyložit a lidé ho považovali za varování samých bohů, že ze Země na čas zmizí štěstí, právě tak jako zmizí životodárné sluneční paprsky. Ale teď už chápeme, jak zatmění vzniká, a můžeme dokonce přesně předpovědět: „Toho a toho dne nastane zatmění Slunce.“ Myslím, že všichni by měli cítit hrdost a úlevu, že někdejší hrůza musela konečně ustoupit před silou lidského rozumu.

Nuže, takto vysvětlují zatmění moji učení přátelé: Měsíc probíhá po své dráze pod Sluncem, buď přímo pod ním, nebo mezi nimi mohou být ještě planety Merkur a Venuše – to je dosud sporná otázka, ale naší záležitosti se to netýká – a pohybuje se jednak podélně, stejně jako Slunce, a vertikálně, pravděpodobně také jako Slunce, ale na rozdíl od Slunce vykonává také boční pohyb. Když se tedy při tomto bočním pohybu dostane Měsíc do jedné přímky se Sluncem nad naší hlavou a prochází neviditelný pod jeho zářivým kotoučem – neviditelný proto, že v slunečním jasu se ve dne Měsíc úplně ztrácí –, stává se clonou a zakryje paprsky, které jinak vyzařují od Slunce k Zemi. Některým obyvatelům je Slunce skryto delší dobu než jiným, podle jejich zeměpisné polohy, a některým nezmizí vůbec. Ve skutečnosti tedy Slunce nepřestane nikdy svítit, jak se domnívají nevědomí, a proto se jeví v plné své nádheře všude tam, kde mezi ním a zemským povrchem Měsíc neprochází.

Nuže, tak prostě se dá vysvětlit zatmění Slunce – je to v podstatě jev tak jednoduchý, jako když si člověk zastíní plamen olejové lampičky nebo svíce rukou a celý pokoj se ponoří na chvíli do tmy. (Mimochodem zatmění Měsíce vzniká tak, že Měsíc vstoupí do kuželovitého stínu, který vrhá Země, když je Slunce pod ní; to se stává jenom tehdy, když Měsíc prochází při svém bočním pohybu středovým bodem.) Žádám, aby v místech, kde se zatmění projeví nejvýrazněji a která jsou vyznačena na přiložené mapě, učinily odpovědné orgány všechna předběžná opatření, aby nedošlo k panice nebo loupežím pod rouškou tmy, a aby varovaly občany, že není radno dívat se během zatmění na Slunce, leda skrze kostěnou destičku nebo sklíčko začouzené nad plamenem svíčky, neboť lidem slabého zraku hrozí nebezpečí oslepnutí.

Byl jsem myslím prvním panovníkem od stvoření světa, který vydal takovou proklamaci. A skutečně se osvědčila, i když venkované samozřejmě nerozuměli některým odborným výrazům. Zatmění nastalo přesně podle předpovědi a slavnost probíhala jako obvykle, ale vykonali jsme zvláštní oběti Dianě, bohyni Měsíce, a Apollónovi, bohu Slunce.

Celý příští rok jsem byl naprosto zdráv a nikdo se mě nepokusil zavraždit a jediný pokus o povstání, k němuž došlo, skončil pro iniciátora velkou ostudou. Byl to Asinius Gallus, vnuk Asinia Polliona a syn Tiberiovy první ženy Vipsanie a Galia, kterého si vzala po něm a kterého Tiberius z duše nenáviděl a nakonec ho umučil hlady. Je to zvláštní, jak některým lidem jejich jména sedí. Gallus znamená kohout a asinus je osel a Asinius Gallus byl dokonalá směsice kohouta a osla pro svou chvástavost a hloupost, jakou byste po celé Itálii těžko hledali. Představte si, že pro tu svou revoluci neměl pohromadě žádné vojsko ani žádné peníze a domníval se, že mu postačí síla osobnosti a vznešený původ, aby se za ním lidé hrnuli!

Jednoho dne vystoupil na Foru na řečniště a lidu, který se tam brzy seběhl, začal kázat o zlořádech tyranie. Zevrubně se zabýval tím, jak mu Tiberius zavraždil otce, a hlásal, že je nezbytně nutné úplně vyhladit rodinu Caesarů a dát monarchii někomu, kdo by jí byl vpravdě hoden. Z jeho tajemných narážek posluchači usoudili, že tím myslí sebe, a začali se smát a provolávat mu slávu. Byl to mizerný řečník a nejošklivější muž z celého senátu, mrňavec se skleslými rameny, velkým …