Občan Galaxie

Kapitola 7

TĚCH NĚKOLIK PRVNÍCH MILIONŮ MIL si Thorby zoufal. Byl přesvědčen o tom, že udělal chybu.

Z těžké vůně vergových lístků se mu točila hlava a nakonec omdlel. Procitl až v malé jednomístné, ale přepychové kajutě. Bylo to bolestné probuzení. Přestože Sisu během startu udržovala standardní úroveň gravitace vnitřního pole, jeho tělo rozpoznalo dvě drobné odlišnosti. Nejprve poněkud jinou gravitaci, než byla na povrchu Jubbulu, a pak ještě podstatně méně nápadný rozdíl mezi umělým gravitačním polem a přirozenými podmínkami. Jeho organismus usoudil, že je na palubě otrokářské lodi, a vrhnul ho do první můry, kterou měl po dlouhých letech.

Jeho znavený a vůní otupělý mozek se jen úporně vzpamatovával z prodělané hrůzy.

Nakonec se definitivně probral, uvědomil si, kde je, a pochopil, že se nachází na palubě Sisu a že je v bezpečí. Pocítil obrovskou úlevu a čím dál víc ho vzrušovala představa, že někam cestuje. Depresi z Baslimovy smrti zastřel pocit neznáma a změny. Rozhlédl se okolo.

Místnost, ve které se nacházel, byla pravidelnou krychlí, jež byla pouze asi o stopu vyšší a širší než on sám. Ležel na sklopném lůžku zabírajícím polovinu místnosti. Pod sebou měl podivně a zároveň nádherně měkoučkou matraci, vyrobenou z pružného materiálu dávajícího pocit tepla a hebka. Protáhl se a zívl. V překvapení žasl nad luxusem, v jakém kupci žili. Přehodil nohy přes okraj a vstal.

Lůžko se bezhlučně sklopilo a splynulo s pažením. Thorby nemohl přijít na to, jak ho má zase spustit, po chvíli toho ale nechal. Žádnou postel přece nepotřeboval, chtěl se porozhlídnout kolem.

Když se probudil, strop jen matně žhnul. Jakmile vstal, jasně se rozzářil a už tak zůstal. Ale ani takové světlo mu nepomohlo v hledání dveří. Tři stěny tvořily vertikální kovové panely a východem mohl být kterýkoli z nich. Ani na jednom totiž nemohl najít žádný otvor pro palec, panty nebo jiné důvěrně známé prvky dveří.

Napadlo ho, že ho tady asi zamkli. To ho ale neznepokojovalo. Žil ve sklepě a pracoval na náměstí, takže ho netrápila ani klaustrofobie ani agorafobie^[4]. Chtěl jen prostě najít dveře a štvalo ho, že na ně ne a ne přijít.

Jsou-li zamčeny, pak nevěřil, že by je kapitán Krausa brzy neotevřel. Ať tomu bylo jakkoli, dveře nenašel.

Na podlaze však našel šortky a tričko. Při probuzení byl nahý, tak jak obvykle spával. Zvedl prádlo a opatrně si ho prohlížel. Obdivoval se jeho nádheře. Poznal v něm ten druh oblečení, který nosila většina cizinců.

Na okamžik si pohrával s myšlenkou, že si na sebe ten přepych oblékne. Hned však tu bezostyšnou myšlenku zahnal.

Pak si ale vzpomněl, jak kapitán Krausa protestoval proti tomu, aby šel na palubu v tom, co nosil normálně. Ano, a chtěl s ním také zajít do krejčovství v ulici Blaženosti. Do toho, kam chodí jen kosmonauti. Určitě to říkal.

Thorby tedy došel k závěru, že to oblečení je určitě pro něj. Pro něj! Nebyla tady ani jeho bederní rouška a kapitán určitě nechtěl, aby po Sisu pobíhal nahý. Ne, Thorby nebyl stydlivý. Na Jubbulu se společenské předsudky týkaly spíše vyšších tříd. I v jeho třídě však lidé chodili oblečení.

Thorby žasl nad svou troufalostí, když si šaty zkoušel obléct. Šortky si nandal obráceně, ale včas si toho všiml a dal je správně. Naopak si dal i tričko, ale tenhle omyl nebyl tak zřejmý, a tak to i zůstalo. Byl přesvědčen o tom, že ho má správně. Toužebně si přál, aby se mohl vidět.

 Obě součásti oděvu byly prostého střihu, světle zelené, bez dekorace. Byly vyrobeny ze solidního, ale levného materiálu. Byl to pracovní oděv z lodního skladu, nejrozšířenější oděv obou pohlaví mnoha planet a století. Leč ani Šalamoun v celé své slávě nebyl nikdy oděn tak jako Thorby nyní. Stále si látku uhlazoval a moc si přál, aby ho někdo viděl. S obnovenou dychtivostí se dal do hledání dveří.

Našly si ho ale samy. Když přejížděl rukama po panelech jednoho z pažení, ucítil náhle závan vzduchu. Otočil se a viděl, že jeden z panelů zmizel. Dveře se vysunuly do chodby.

Stáčející se chodbou kráčel mladík oblečený prakticky stejně jako Thorby (který měl velkou radost, že je oblečen přesně podle situace). Thorby vykročil na chodbu a pozdravil ho obchodní sargonštinou.

Mladík po něm šlehl očima, ale prošel okolo, jako by tam ani nestál. Thorby zamrkal. Byl zmatený a trošku se ho to dotklo. Zavolal tedy za vzdalujícími se zády pozdrav v interlingue. Zůstal bez odpovědi. Než mohl vyzkoušet další jazyky, mladý muž zmizel.

Thorby pokrčil rameny a nechal to být. Žebrák, který by se urážel, by si moc nepomohl. Vydal se na výzvědy.

Po dvaceti minutách už byl mnohem moudřejší. Okamžitě přišel na to, že Sisu je daleko větší, než si představoval. Ještě nikdy si nemohl žádnou loď prohlédnout tak důkladně. Viděl vždy jen strašidelná podpalubí otrokářských lodí. Zdálky vypadaly lodě stojící na kosmodromu Jubbulu také ohromné, ale tohle bylo nesrovnatelné. Potom ho překvapilo, kolik je v ní lidí. Věděl, že posádku Sargonových lodí operujících na pravidelných linkách Devíti světů tvořilo šest, sedm lidí. Avšak zde již po několika minutách napočítal několikanásobek toho počtu. Potkával lidi obou pohlaví a všemožného stáří.

Nepříjemně se ho ale dotýkalo, že ho bez výjimky ignorovali. Nevšímali si ho, neodpovídali na jeho pozdravy, a kdyby včas neuskočil, procházeli by jím, jako by byl vzduch. První, s kým se mu podařilo navázat kontakt, byla malá holčička, ještě batole. Na jeho vstřícné chování odpověděla upřeným pohledem svých hlubokých očí. Jakási žena ji však okamžitě odvedla. Na Thorbyho se ani nepodívala.

Thorby tohle chování dobře znal. Takhle se chovali k lidem Thorbyho vrstvy vznešení. Pro ně neexistoval, neviděli ho. I almužny mu obvykle dávali prostřednictvím otroků. Na Jubbulu to Thorbymu nevadilo, tam to bylo normální a bylo tomu tak vždycky. Necítil se tehdy vůbec osamocený ani zoufalý. Ve své bídě měl okolo sebe spoustu známých a vlastně ani nevěděl, že to bída je.

Kdyby však dopředu tušil, že se všichni na téhle lodi budou chovat jako urození, tak by do n…