Zánik trilobitů v Čechách

Pavel Kohout

79 

Elektronická kniha: Pavel Kohout – Zánik trilobitů v Čechách (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: kohout19 Kategorie:

Popis

Pavel Kohout: Zánik trilobitů v Čechách

Anotace

Pavel Kohout – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Zánik trilobitů v Čechách“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Topol

21. 5. 2011

Kdo z mladých sportovců by si vybral k závodu v sedmiboji, aby v něm zaručeně zvítězil, Czech Open Důchodců, ten se stěží kvalifikuje na Olympiádu. To mi došlo v půli padesátých let jako čerstvému dramatikovi, který právě ztroskotal v poezii a chtěl se v nové disciplíně probít ke špičce. Proto jsem si v peletonu hlídal hlavně vrstevníky, když starší konkurenti – až na stále plodného Ludvíka Aškenazyho a Vítězslava Nezvala, který ještě jednou zabodoval svou Atlantidou v Národním – už nehrozili razantními úniky. Tím víc mi utkvěl mlíčňák, jenž – o sedm let mladší! – prorazil už ve dvaceti, o dva roky dřív než před ním já.

Půlnoční vítr, tragédie z bájných českých dějin, byla navíc psána veršem, což ztroskotaného básníka žralo o to víc. Abych se uklidnil zjištěním, že jde o trucobjev českých kritiků, zakoupil jsem si ihned v Divadle E. F. Buriana vstupenku a zjistil, že úsudku recenzentů odpovídá reakce publika a co víc – i má. Osobní laťkou se mi proto ve vlasti stal Josef Topol.

On to byl znovu, kdo mě o čtyři roky později – zas o tom nevěda – vyzval k divadelní odpovědi současnou lyrickou hrou Jejich den, při níž už naplno vypukla éra Otomara Krejči a Karla Krause v Národním divadle, a za další čtyři léta svým pro mě nejsilnějším jevištním dílem Konec masopustu. Stal se nepřímým inspirátorem mých her Taková láska, Třetí sestraVálka s mloky podle Karla Čapka.

To už se další silný konkurent na prknech znamenajících svět jmenoval Václav Havel, ale jeho poetika absurdity mi nebyla tak blízká jako Topolova, přestože také od té mě dělila nátura a styl ovlivněný romantikou Rostandova Cyrana i sociálním angažmá Artura Millera či Friedricha Dürenmatta. Každý ze tří tehdy nejhranějších Čechů vyletěl z jiného hnízda a za normálních dob by se byly jejich letové dráhy stále víc rozcházely. Jenže doba byla krajně abnormální, jak ji ve stopách sovětských tanků zmršila Husákova normalizace. Zatřásla osudím tak divoce, že z kola živých vypadli do občanského nebytí lidé, kteří k sobě dřív vůbec nepatřili.

S Václavem Havlem nás přes různost minulosti rychle sblížila shodná snaha o zcela odlišnou budoucnost, než měly v plánu špičky režimu; osa Hrádeček-Sázava byla jedna z prvních, které různě vznikaly napříč Československem, až se protkly v naléhavé potřebě činu, jímž se stala Charta 77. Když se před Vánocemi 1966 v bytě Havlových U dejvického rybníčka vyťukávalo prvních dvě stě dvaačtyřicet jmen z lístečků s rukopisným textem „Souhlasím s Prohlášením…“, vyjevila páska psacího stroje i jméno Josef Topol.

Za čtvrt století, jež předcházelo, jsme se potkali zřídka a vyměnili si nejvýš zdvořilý pozdrav. Když však po divoké zatýkačce na počátku ledna 1977 zůstalo několik signatářů v čeřenu Státní bezpečnosti, zazvonil i on u nás na Hradčanském náměstí číslo jedna, kde vzniklo jakés…