Z deníku kontrarevolucionáře

II

Událostmi líčenými v závěru této knihy autorův volný pád teprve započal.

(O té době mezi lety 1969 a 1979, kdy došlo i k opožděné svatbě, vypráví „memoáromán“ KDE JE ZAKOPÁN PES, který končí odsunutím autora i jeho rovněž píšící ženy do Rakouska.)

Po deset let, které prožil autor ještě doma, i po dalších jedenáct, kdy byl v nedobrovolném exilu, pokračovalo udolávání československé společnosti domácím satelitním režimem Kremlu. Mučením se stal především zdánlivě nekonečný čas. Stud ze spoluviny jedněch a nestoudný cynismus druhých prohlubovaly beznaděj.

Pak se však závratnou rychlostí splnily i nejbujnější sny. Je další českou iluzí, že svobodu vyzvonily v několika listopadových dnech 1989 klíče. Totalitu rozložila moudrá dvacetiletá strategie vedoucích státníků demokratického světa a dvakrát tak dlouhý zápas zprvu roztříštěných a pak spojených opozic všech postižených zemí. Domněle utopení „ztroskotanci“ se vynořili z hlubin a stali mnohde dokonce kapitány nového kurzu.

Podobně, jak to chtěli duchovní vůdcové „Pražského jara“, došlo k historickému obratu prostřednictvím reformního pokusu, tentokrát kupodivu v samém SSSR. A ať už bude konečná bilance Gorbačovovy éry jakákoli, za jedno mu současníci i potomci nikdy nemohou být dost vděčni: že v kritické době, kdy se národy střední a východní Evropy zača…