XVI
Dcera Jolana, kterou jsme si s Jelenou „přivlastnili“ (rodina Mašínových má úžasnou fantazii: maminka Jelena, dcera Jelena, vnučka Jolana, pravnučka Jolana), nás v rozhovoru s jinými lidmi od dětství nazývá „naši“.
Když nás vyhodili z bytu na Hradčanském náměstí, chodila desetiletá Jolana První déle než rok do školy v Sázavě, a protože žila neustále mezi psanci, různými Klimenty, Klímy, Vaculíky a Havly, naučila se od nich ostře myslet. Našla i svůj dětský způsob boje s mocí, která ubližovala jejím „našim“.
Tak třeba v létě 1978, když nás na Sázavě ve dne v noci střežili místní policajti proti jakýmsi teroristům od téže firmy, přivedla jejich náčelníkovi svou spolužačku, jeho dcerku, s dotazem, smí-li si u nás hrát; neztrapnil se tím, že by to byl zakázal, a my jen tiše žasli.
Když měla potíže s čtením a psaním, zafungovala Komenského schola ludus – škola hrou. Dali jsme jí Modré pohádky Alexandra Klimenta a vypsali prémie za to, že napíše obsah každé z nich a doprovodí ilustrací. Vznikla pozoruhodná knížka, kterou stálo za to svázat a věnovat autoru k narozeninám. Taky jsme ji naučili úhledně stolovat tím, že stále úspěšněji soutěžila v umění jíst příborem a držet přitom pod každou paží knihu. Mělo se jí to později hodit při servisu v sevřených poměrech letadel.
Se mnou uzavřela smlouvu, že za pravdu nebude nikdy trestána, kdežto za lež bude facka. Jednou ji prozradily spletené klávesy psacího stroje, jehož se slíbila nikdy nedotknout. Podruhé zapřela konzumaci čokolády, která byla k její smůle těsně před činem podle receptu přesně zvážena. Třetí facku si už nevykoledovala nikdy a ty dvě přežila. Dneska by mě za ně zavřeli pro domácí násilí, ale fakt je, že to dítě nám od těch dob nezalhalo!
Pověstný generál Ripl, nejvyšší padouch Státní bezpečnosti, se postaral o nejhlubší vryp do její duše, když někdo z jeho pochopů nám pro výstrahu hodil do sázavské zahrady strychninem pocukrovaný buřt. Byla to právě ona, kdo spatřil jezevčíka Edisona, „chovného psa Československé socialistické republiky“, oceněného i dalšími tituly „Elita“ a „Rekord“, právě když začal v křečích umírat…
Když nás s Jelenou vynesli i z vlasti, byla to pro Jolanu větší ztráta, nežli že nikdy nepoznala otce. Ten jí pak dík svým a Jeleniným rodičům, kvůli nové americké rodině nerad, ale pravidelně posílal pozvánky k setkání na Západě, které umožňovaly její pobyty u nás. Měla dlouhé a husté černé vlasy silné jako dráty, když ji Jelena poprvé přivedla do svého frizörství, seběhl se celý salon, nikdo něco takového ještě neviděl, fotografovali ji, probírali jí hřívu prsty jako arabské klisně. A když se tam později přišla předělat na moderno, odstřihl jí ten chvost koňských žíní mistr Bundi sám a hned jej odkoupil pro exkluzivní paruku. Pořídila si za to dvoje pravé džíny.…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.