Tango mortale

Pavel Kohout

69 

Elektronická kniha: Pavel Kohout – Tango mortale (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: kohout13 Kategorie:

Popis

E-kniha Pavel Kohout: Tango mortale

Anotace

O autorovi

Pavel Kohout

[20.7.1928] Pavel Kohout je dramatik, prozaik, básník, publicista, scénárista, filmový a divadelní režisér, překladatel, spisovatel z povolání. Narodil se roku 1928 v Praze, kde také vystudoval filozofickou fakultu UK. Je jednou z nejúspěšnějších osobností 4esk0 literatury v zahraničí. Pracoval v Československém rozhlase, byl šéfredaktorem Dikobrazu, redaktorem časopisů Československý voják a Československá televize. V mládí byl jedním z nejtypičtějších autorů stalinské poezie,...

Pavel Kohout: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Tango mortale“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

24
Leo

Po návratu „paný dochazovacký“, jak se jí obdivně naučila říkat Carla poté, co Giulietta sklidila bezbřehé ovace její rodiny včetně obvykle tak přísného faráře, zažil Leo životní etapu, která po všech stránkách předčila všechny dosavadní. Při první z porad „à trois“, kterým kněžna říkala také „svatební komité“, vznikl „Itinerář akce Veselka“, precizující plán z Catanie do nejmenších detailů. Carla potvrdila pocit své matky, že má na přiléhavou róbu dobré dva měsíce čas, Giulietta propočítala, že lze dobu příprav zkrátit na šest neděl, aby se předešlo zbytečnému riziku. Nalezen byl pak úžasný červnový pátek kryjící se s Božím tělem, což obstarávalo svatbě další slavnostní rámec. A když tedy bylo jisté, jaký čas do ní zbývá, překvapil Leo obě ženy krejčovským metrem a nůžkami. Větší díl odstřihl a zahodil, jim ukázal zbytek s pětačtyřiceti políčky centimetrů. – „Patřím v Čechách k prvnímu ročníku,“ vysvětlil jim, – „co už nemusel rukovat na rok vojny, ale ještě předtím jsem si k odvodu jako všichni kluci koupil tenhle metr, abych si pak stříhal posledních sto dnů, které prý bývaly k nepřežití.“ – „To bylo těšení na svobodu,“ divila se Giulietta, – „chceš se těšit na chomout?“ Vstal, a než Carla stačila reagovat, zvedl ji hravě z křesla a přehodil si ji, hluboce skloněný, obratně přes krk, jak viděl myslivce nosit skolené srny. – „A nebude mi snad slušet??“

Měl Carlu od Capri tak rád, že si nedovedl představit gradaci, teď přišla sama, jak se vztah, který dotud neměl určené hranice, měnil v doživotní. Vše, čemu ubíral váhu stav pomíjivé přechodnosti, slova i skutky, sliby i sny, jí rázem nabylo puncem trvalosti blížící se s každým odstřiženým dnem. Aniž se o to nějak snažili, spojila je nebývalá důvěrnost. A jako láska se jim dařilo i dílo. Carla měla od podzimu převzít místo zástupkyně ředitele jazykové školy; její námitku, že v té době bude mít jiný hlavní úkol, vedení odmítlo: – „Jak vás známe, stihnete pracovat i s dítětem u prsu, nechceme riskovat, že vás mezitím někdo přeplatí!“ Leo už v rekordní době najal i zařídil na dobré adrese sídlo zakládané firmy o třech místnostech a stačil angažovat dva zdatné spolupracovníky, protože mu je ráda přepustila Lucie; mohla zrušit celé oddělení a ušetřit za tři síly. Marco Osso s sebou vzal padesátiletou sekretářku Cabirii, které byl při křtu kmotrem filmový mág Fellini; mluvila i psala anglicky, francouzsky a německy neomylně jako počítač.

Milongy teď Giulietta omezila na dvě v měsíci, – „trdlovat budem zas,“ řekla mu – „až zvládneme tu fušku“, ale on měl pocit, že ji konečně začínají unavovat; při nejbližší ji proto naprosto dojal. – „Jak se ta firma bude jmenovat?“ nahrála mu nechtěně, – „snad ne Mortadini? abychom nestáli v telefonním seznamu hned za mortadelou!“ – „Přihlásil jsem ji v obchodním rejstříku pod názvem JULIA,“ – „Prosím?? – Je to zkratka.“ – „Čeho??“ – „To ještě nevím, ale určitě to včas vymyslíme! Třeba Joint United Levels Italian Association.“ – „Ale to je přece blábol!!“ – „Jistě, jen vzorek bez ceny, ale ne blbší než spousta jiných názvů, důležité je to jméno samo, začínající na hlásku, která je v italštině vzácná. Máš ovšem právo veta. Jsi proti?“ – „Musím se napít!“ – „Fajn, aspoň to hned zapijem!“ Odpověď zatím nedošla na pozvání, které Leo adresoval „novému bratranci“, jak se mu po televizním pořadu představil Romeo Mortadini. Sečtělá Carla mu dodala k dopisu závěr Shakespearova dramatu, v němž benátský dóže vyzývá k smíru znepřátelené rodiny Capuletů a Monteků. – „Měl’s jim připomenout spíš Shyloca,“ komentovala to Giulietta, – „z nás taky nikdy nevyříznou tu libru masa,“ netajila se ale tím, že Leovu akci obdivuje a přeje si její úspěch.

Život mu tedy kalila jediná starost. Dost těžká rána, kterou utrpěl „při přepadení“, jak stálo v lékařské i v policejní zprávě, nezůstala bez následků, v nepravidelných intervalech cítil návaly krve spojené s bušením srdce. Ani magnetická rezonance však neobjevila možné poškození mozku, profesor Mariniello nakonec dospěl k diagnóze „úderem aktivovaná vegetativní distonie s tendencí vyvolávat sporadicky tachykardii,“ což navrhl stabilizovat medikamentózně a postupně utlumit pobyty v lázních. Na ty teď přirozeně nebyl čas, ale Leo oběma ženám svatosvatě slíbil, že ten první spojí se svatební cestou. Giuliettě a Carle také přenechal výběr hostů, k nimž připojil jen pár osvědčených i perspektivních partnerů; už jejich výběrem chtěl akcentovat, jak firmu povede a s kým se chce rozloučit, když spolupráce dlouhodobě nepřinášela očekávané výsledky.

Elegantně vyřešil i problém, koho pozvat z Prahy. V dopise, jímž prosil o účast matku a otce se slibem, že je chce mít u sebe hlavně v den Dé, bude se o ně osobně starat a nechá pak na nich, bu…