Ta dlouhá vlna za kýlem…

Kapitola osmá

Když jí náhradní kartou, kterou mu svěřila, zkušebně otevřel dveře, obdařila ho Margareta uznalým kývnutím.

– Děkuju ti, Sigi.

– You’re welcome, Maam! Good night.

– Same for you, sweetheart. Do rána tě výslovně stavím mimo službu.

– Thanks, Maam.

– Ale stejně důrazně tě žádám, abys tu, jak to máš asi ve zvyku, nerozbil ani jediné manželství, nechci se vylodit s ostudou.

– Aye, aye, Maam! odtušil s dlaní u čela; ta hra i večeře, kdy konečně spořádal svůj půlkilový steak, všechno s ní zatím ušlo; jen o výrobě vína věděl víc, než pro zbytek života potřeboval.

– Nebo tě nechám předhodit žralokům! končila poučení.

– Sorry, Maam, no sharks here.

– Ty klikaři, ušklíbla se a zavřela dveře.

Obrátil se na podpatku a vyrazil hledat Hnědku, která se svým zlatým Oslíkem-otřes-se zmizela, když Margareta začala přednášet o zásadách poslední sklizně hroznů po prvním mrazu.

Prošel salonem, kde tančily všeho všudy dva páry, knihovnou plnou svazků jistě sotvakdy otvíraných a momentálně prázdných hracích stolů, oběhl zbytečně sluneční i promenádní palubu, kde postávalo pár osob – hudební křižník mu připomínal pěší zónu okresního města po zavření kin. A Osel si s Hnědkou zřejmě užívá! Pak si uvědomil, že většina nově přibylých určitě trpí radikálním posunem času, a nechal pokračování akce na zítřek.

Trochu živo bylo v baru. Zasedl k pultu a dopřál si konečně pivo, když předtím musel pít k bifteku nějakou drahou rudou trpkost z Francie. Ale jak tam tak v klidu spočíval, nedostavila se očekávaná úleva, že je na protější straně globu, kde neplatí nic, co ještě včera platilo v Evropě a vlastně ho donutilo přijmout podivnou nabídku, z níž se naštěstí vyklubala jen funkce vysypavače urny. S druhým pivem byl už zas hluboko ve svém problému.

Kdyby byl někdo Siegfriedovi předpověděl před dvěma roky, že se mu něco takového může přihodit, byl by se mu vysmál.

Vysoký po otci byl už ve čtrnácti a po něm zřejmě zdědil i jeho legendární sílu, se kterou Johann Gross na vrcholu své kariéry obsadil sedmou příčku světového žebříčku a prohrál první finále ve Wimbledonu teprve v tie-breaku. Nejen Siegfried, i všichni jeho kamarádi, každý přítel sportu si byl jist, že Německu vychází světová hvězda.

Pak přišla pro Siegfrieda do školy otcova sestra, aby mu místo zhroucené matky oznámila dřív než média, že Johann Gross ve svém milovaném jaguáru, který na něho vždycky čekal u berlínského letiště Tempelhof, kam tentokrát dopilotoval z French-open, těsně před odbočkou k jejich čtvrti zřejmě vinou vteřinového spánku vyjel na Avusu z dálnice. Zemřel, než ho vyprostili.

Siegfriedovi bylo tehdy deset, a matka i otcovi bratři se mu snažili otce nahrazovat vší silou a všemi prostředky tak, že ho postrádal tím víc. Osm let to snášel s trpělivostí, kterou později nechápal, protože ho nakonec naštvala až k nepříčetnosti. Jednoho dne, aniž to kdo z jeho okolí hned zpozoroval, se probudil jako jiný člověk.

Stačil ještě s obvyklou lehkostí zvládnout první ročník medicíny, byl s nadšením uvítán v univerzitním košíkářském týmu, ale tím jako by se vyčerpalo, co psychologové nazývají pozitivní energií. Následující vývoj uvedl rodinu ve stav totální a trvalé paniky.

Siegfried Gross, nositel slavného jména a i jinak chlouba své matky i rodu, vystoupil z dosavadního života stejně prostě, jako by vyskočil z plošiny staré tramvaje po zjištění, že ho vezla špatným směrem. Na novou oběžnou dráhu ho vyslal jeho přítel z dětství Harry.

Harryho bral do lože na otcovy zápasy, Harry byl u toho, když mu teta oznámila otcovu smrt, Harry byl první, s kým zkusil sex. To jediné zůstalo Siegfriedovi trvale protivné – vzpomínka na ujetý večírek někdy v patnácti, kdy se s Harrym ožrali a kdy spolu jako tolikrát předtím zalehli v mansardě vily Harryho rodičů, zahráli si na gaye. Harry ho vyhecoval až ke klasickému, jak ho nazval, vrcholu, a Siegfriedovi dlouho trvalo, než byl schopen normálního; povedlo se mu to až snad s pátou milenkou.

O ty neměl nouze ani Harry, kterému byla, jak říkával, „všechna pohlaví vhod“; když pochopil, že Siegfried je v daném ohledu staromil, nikdy ho už s touhle zálibou neobtěžoval, a tím pilněji se účastnil jeho „lovů“. V otcově osudném jaguáru, který doslova povstal ze šrotu – že se kvůli tomu zřekl i kapesného, přimělo dojatou rodinu, aby financování převzala, byť si musel jeho uživatel počkat na řidičský průkaz ještě řadu let –, křižovali po Ku-Dammu s liščím ocasem vlajícím na anténě, aby je nechaly na pokoji kurvy a normální holky dostaly avízo. Dva úhlední světlovlasí borci v prestižním autě ohnivé barvy přitahovali vrstevnice jako světlo mouchy, a Harryho rozlehlý dvojgauč – otec diplomat dlel s matkou až v Kapském Městě – byl neustále v provozu – à trois, à quatre i en masse, když se přidali další kamarádi.

To vše ještě v době, kdy byl Siegfried ukázkový syn a ani vypjatá erotika neovlivňovala jeho studijní či sportovní výsledky. Průšvih nastal, když Harryho děkanským výnosem vyrazili z fakulty pro opakované šíření drog a rodinné sezení Siegfriedovi poručilo, aby se svým zlumpačeným kamarádem přerušil všechny styky. To byla kapka, kterou přeteklo, jak to Siegfried náhle cítil, jeho dlouholeté zotročování.

Jeden po druhém neuspěli matka a další kurátoři s výčitkami, zákazy ani sliby. Jako by to předvídal, ukládal Siegfried od smrti otce všechny úspory na vlastní konto, což mu umožnilo – že byl nenáročný tehdy i teď – najmout laciný byt v Moabitu; tam samozřejmě ubytoval také Harryho, od něhož se rodiče museli distancovat, měl-li otec zůstat kariérním diplomatem. Tehdy začal i pro Siegfrieda volný pád.

Jistota vlastní „neprůstřelnosti“, jak nazýval svou fyzickou i psychickou sílu, mu vnukla, aby Harryho na jeho pouti obluzením alespoň trochu provázel, vedle solidarity v tom byla také zvědavost a hlavně přesvědčení, že když Harryho vášeň pozná, naučí s ní zacházet i jeho. Ani začínajícímu medikovi přitom nemohlo ujít, že ji přítel už dávno nemá pod kontrolou a že je na cestě k totá…