Smyčka

3

V taxi se cestou k činžáku z třicátých let skrytě drželi za ruce, ale mlčeli tak zarytě, že je šofér, který ji dík šátku nepoznal, musel považovat za pár v rozvodu. Pak se spolu milovali na gauči, který ani nestačili rozložit, natož přikrýt prostěradlem. Promluvila až po návratu z nevědomí a zaznělo to skoro zoufale.

– Ty víš, že jsem se chtěla kvůli tobě rozvést! Ale nemohla jsem tušit, žes tu noc přežil, když ses neozval ani po válce!

– Vzpomněl jsem si v tom špitále až za půl roku, kdo jsem.

– Věděl jsi taky, že jsme se rozvedli jen jako. Felix dal ten akt zrušit. Ty jsi pro mě umřel a jeho jsem si mohla aspoň vážit.

– Řeklas mu, že jsme spolu půl roku žili?

– Řekla jsem, že jsme se náhodou potkali a tys mně tam pomáhal přežít.

Všimla si, že se ho dotkla.

– Promiň, ale k čemu by to bylo? Takhle si tě velice váží. To on mě za tebou poslal.

Nevěřícně se posadil.

– On tě poslal, abys tu se mnou…??

– Bože, to ne! Sociální demokracie se právě do krve pře o sloučení s komunisty!

– Ano, ale co já…

– Jsi v jejich ústředním výboru. Chtěl by se s tebou někdy brzo diskrétně poradit.

– Před válkou mě nemohl ani cítit!

– Věří, že jsi z radikalismu vyrostl. Prý mu to řekly tvoje verše. Sám mně tu sbírku dal, netušil, že jsem ji přečetla, hned jak vyšla. A probrečela, Jene…

Viděl, že se zachvěla chladem, vstal a přehodil přes ni svůj svrchník, který vytáhl zpod odhozeného prádla.

– A to nepoznal, že je o tobě?

– Jak víš, nelžu. Ale jemu jsem vyprávěla, že ses tam zamiloval do mé přítelkyně, která nepřežila…

A už o tom nechtěla mluvit dál.

– Mohl bys třeba pozítří odpoledne?

Vzal ji za ruce.

– Vrátíš se ke mně??

Odpověděla, jako by otázku če…