O ničem a o všem

My blbečci

My blbečci jsme lidé zvláštního ražení. Sudičky nám nedaly do vínku běžnou výbavu nasebáctví a sebelásky, takže ostře vnímáme každou nespravedlnost na světě širém, cítíme se za ni odpovědní a spojujeme se v akce za její odstranění. My blbečci kráčíme staletími rozlišení pouze kulisami, kostýmy a rekvizitami. Co pamatujem, inspirovali jsme jakožto intelektuálové, věřící, že to mají v popisu práce, řadu rebelií, které měly přivést lidstvo k světlým zítřkům.

My blbečci jsme například přesvědčili náš francouzský lid, aby pád despocie nenechal zdržovat únavným sněmováním a uspíšil jej gilotinou. Měli jsme nejčistší úmysly a považujem za křivdu, že zrovna v nejlepším usekli hlavu i nám. My blbečci jsme přemluvili naše ruské dělníky, rolníky a vojáky, aby svrhli Kerenského vládu, která otravovala zdlouhavou demokratizací, a nastolili mrštnou diktaturu proletariátu. Chápeme také jako holý nevděk, že těsně před jejím vítězstvím zastřelili ve sklepeních Čeky i nás. My blbečci jsme si, pokud jde o zemi českou, domov náš, většinově zvolili místo shnilého kapitalismu socialismus v podání Sovětského svazu, a to na věčné časy. Pokud jsme nebyli hned v úvodu pověšeni, povolil nám však osud jako snad prvním blbečkům dějinnou opravu: směli jsme přispět k návratu země, driftující předtím ke zkáze, do nudně bezpečných vod staré demokracie.

V tom okamžiku nám naštěstí dotikal produktivní věk, takže už nemáme možnost dopustit se dalších větších slaboduchostí a smíme se z tribuny kryté věkem dívat, jak to tu vedou po…