Konec velkých prázdnin

Pavel Kohout

89 

Elektronická kniha: Pavel Kohout – Konec velkých prázdnin (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: kohout07 Kategorie: Štítek:

Popis

Pavel Kohout: Konec velkých prázdnin

Anotace

Pavel Kohout – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Konec velkých prázdnin“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

17. Téhož večera v Rohlau

Jako vždy hráli šach.

Češi v penzionu nepochybovali, že herec Čech s chartistkou chodí, psali domů i do ciziny, jaký je zvrhlík: uštval dítě, ženu dal zavřít do cvokárny a tady prošoustá večery s odkvetlou bolševičkou. Nově přibylé paní a dívky si myslely shodně s Bobinou, že by mu to udělaly mnohem líp. Mýlily se, neboť neměly ponětí, co je rošáda, natož dámský gambit.

Mara i on věděli, jak je drbou ti, co je uctivě zdravili, ale bylo jim to jedno. Od chvíle, kdy se poznali, oddechli si oba: našli spojence. Když se domluvili i na staré lásce k šachu, hráli první partie ve společenské místnosti, aby drželi dekorum. Trpělivě snášel dotazy i tlachy kolem sebe, kam kdo míří, kde koho berou, kolik co stojí a kdo byl doma fízl, ovšemže všichni až na přítomné! odevzdaně podpisoval pohlednice, až mu jednou Mara sdělila, že koupila tuplák sedláckého červeného a zve ho na partii k sobě. Vděčně přijal a u toho zůstali, pokud náročný noční film bez konkurence plytké estrády na jiném programu nevymetl televizní místnost, již pak obsadili i s lahví.

Dvoulitr se jim stal časomírou, přetékací hodiny! nazvala jej Mara, a současně hloubkoměrem deprese, po víc než půldruhém litru si přáli Přežij noc! Stačili si duchem, její encyklopedické znalosti hmotného světa vyvažovala jeho znalost povah a příběhů, jsme vzájemně podpůrný protisebevražedný spolek! s ručením neomezeným prohlásil, když si vylíčili své osudy, ano! potvrdila, jsme špehové v protivných táborech; až mi objasníš fungování mužské ješitnosti a já tobě mechanismus ženského sobectví, dokážem hravě, že budem svými lidmi vroucně milováni.

Zatím k tomu neměli příležitost, protože svorně čekali, až se vzdálení vůbec ozvou, a byli rádi, že nemusí čekat každý sám. Také dnes sehráli od večeře skoro beze slova dvě partie se střídavým úspěchem. V koncovce třetí, i když jí šlo o celkové vítězství, vyhrnula si Mara jako při každém tahu rukáv ‚jezdeckého chalátu‘ a posunula jeho pěšce zpět.

– Vystavuješ se do šachu.

– Aha… spravil tah, – dík.

– Tam taky.

– Zatracená práce, zkusil se soustředit, – a co jsem tady?

– Mat.

– Už zas? Já se na to…

– Nervy, Milane, máš ještě horkou šanci.

Studoval postavení, ale neobjevil ji.

– To mi řekni, kde?

Potáhla jeho zbylým černým střelcem.

– Aha! Podívejme! Ale to je…

– Mat! položila svého králem, – vyhráls.

– Blbost! Táhla jsi přece za mě!

– Ale za sebe taky. Takže jsem i prohrála.

– Tak jsme si vždycky obětí i katem! zacitoval klasika, dopil zbytek vína v zubní sklence a při nalévání ze dvoulitru sykl, – auvajs, chudinky svaly!

Zapálila si, otevřela kvůli němu okno a oba ztlumili hlas.

– Chceš se tam rasovat dál?

– Jasně. Vydělávám, učím se a udržuju v kondici, ideální mix. A ten kluk Václav je třída. Nakonec ti mě úplně uzemnil!

Opakoval rozhovor v autobusu až k obrazu házení kamení. Pomalu vypouštěla kouř.

– Bude to pravda! usoudila.

– Tak pročs mi to nikdy neřekla…?

– Utvrzovals mě na oplátku v mé pravdě. A vlastně to je taky póza.

– Ty a póza? bránil v ní sebe.

– Já přece vůbec nechtěla pryč! Čekala jsem, že mě bude za dva dny postrádat a do týdne pro mě přijede. Ty ne?

– V hloubi duše ano… přiznal.

– Dneska jsem se proflákla. Spustila jsem na tu pianistku hotové plačky! Ossi v tom hrál současně prince i padoucha. Tak mě to vzalo, že jsem mu zavolala.

– Ne! zatajil svůj hloupý telegram, – a on?

– Vzala to tam mladá dívka.

– Aha… a ty?

– Zavěsila jsem, abych neřvala. Nastěhovala se k nám.

– Mohla ho jenom navštívit.

– Ne! Ossi bere telefony sám, reflex z dob, kdy tajně chodil se mnou. Ano, soudružko, basoval sametově, když nebyl sám doma, zápočet musíme odložit na zítřek, táž doba, táž zkušebna! znamenalo to v pět u jeho přítele malíře… Byla u nás sama, a to mi říká vše. Taky, že kdybych byla zůstala, Ossi by s ní pospával jinde a nakonec by to možná i vzdal, taky mu není dvacet.

– Jestli našla drzost vlézt ti do bytu, odvedla by ho stejně, jaký je tady problém najmout jiný?

– Máš asi pravdu, ale mě štve, že jsem vyklidila pole. Zůstat tam, byla bych pevný bod, ke kterému se mohl kdykoli vrátit. Teď si smí myslet, že jsem ho opustila já.

– Tak se vrať! Vrať se a vyhoď tu štětku, anebo vyžeň oba, chceš trčet do smrti v Rohlau? Co si tu počneš, až ti odjedu?

Připálila si cigaretu od cigarety a sklesle mlčela.

– Maro…! oslovoval ji tak zřídka, protože mu zvuk jména bolestně připomínal podobné, – podezřívám tě, že to chceš vzdát úplně, Maro! Přiznej se nám! Jsi těžce depresivní!

– Obraťme list! Vysvětli nám ty, proč za ní nejedeš?

– Mluvilo se o tobě!

– Právě. Chci pochopit, proč za mnou nejede Ossi.

– Já musím přece čekat, až mě Dora zavolá. On možná čeká, až se vrátíš.

– Nenudí se při tom čekání, zdá se. Nemáš o svou krásnou Doru strach? Jí přece musí být z nás všech nejbídněji. Proč si ji nehlídáš?

Dolil si a zarytě vrtěl hlavou.

– Dora je slušná!

– A ty dojemný! vyjela na něho, – nahučels do mě litanii svých nevěr a ona má být svatá panna? proč? Vy primitivní dravci! padla zády na postel, kde vždycky seděla, když jedinou židli obsazoval on, – musíte mít denně čerstvé maso! prosím tě, prozraď mi, ale bez servítků! je vážně víc objevovat jen tak zběžně nová a nová těla, než stárnout s jedním jediným vrásku po vrásce a myšlenku od myšlenky, až se prostoupí dvě lidské samoty? Je to pitomá ženská romantika? Vylož mi to, jsi podobný Ossimu, byl jen o to slušnější než ty, že jsem o jeho běžných avantýrách neměla tuchu!

– Nezlob se, začal opatrně, – mohl bych mlžit a citovat, co k tomu našlehali spisáci, ale… není v tom asi jiná záhada, než hledání změny, aby se člověk s novou chutí vracel, odkud si odskočil… princip ročních dob, proto dovoluje moudrý islám čtyři ženy…

– … ale jediného muže, viď, ty machometáne! Děkuju za ohleduplný příklad, mohls užít horší, třeba o blátě a louži, ale je-li tomu tak, proč by stejně nemohla hledat změnu i Dora? Nebyl bys rád, že se ti vrátí s novou chutí?

Potřásal teď hlavou rezignovaně.

– Celá léta vím, ž…