Kde je zakopán pes

Pavel Kohout

89 

Elektronická kniha: Pavel Kohout – Kde je zakopán pes (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: kohout06 Kategorie:

Popis

Pavel Kohout: Kde je zakopán pes

Anotace

Pavel Kohout – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Kde je zakopán pes“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

83

Sázava v pátek 21. 7. 78 – 12.00

– Odebrat pachy?? Nám??

Hledíme na něho všichni tři jak na blázna, mám pocit, že si nás spletli s tebou, Edisone!

– Je to míň nepříjemné, než jak to snad zní!, tvrdí nám major Mášek a důrazně dodává, jako by nás tou důvěrou vyznamenával, že míní metodu, o níž se ještě mlčí, protože je jakousi novou tajnou zbraní v boji s nejtěžšími zločinci, neboť, jak poznáme, je velmi náročná, než si technik připraví nádobíčko, což prý musí těsně předcházet úkonu samému, budou nás muset bohužel obtěžovat ještě i odebráním otisků prstů.

Za celých padesát – na den – let to po mně chtěli jen za války Němci a pak, jaká náhoda, tu na Sázavě a právě v tomto domě před pěti roky po záhadném požáru, místní velitel tehdy ukázal na erární skříň, kde stála v průhledném svačinovém pytlíku nakřáplá láhev z naší spíže, kterou měl žhář údajně v ruce, hodlal vyloučit mé otisky, zdali je vezme i sázavským hasičům?, chtěl jsem vědět, divil se, prý proč?, protože si ji všichni podávali a kriminálka taky!, z mých otisků tehdy sešlo, teď nás lapili, odmítnout nemůžem, nejvýš pojistit se.

– Prosím, aby bylo zaprotokolováno, že pan Landovský měl první výhružný dopis krátce v ruce.

– Jak to?!

– Protože jej u nás zvedl ze země, kam byl odvanut větrem.

Rudolf Slánský mladší a experti Charty 77 dostali ten papír už zalepený v průsvitných deskách, víme my, majorův průvodce Landovského alibi poctivě zaznamenává a pak už nás druhý technik volá postupně do jiné kanceláře, kde má razítkové polštářky, kelímky, štětečky a předtištěné listy s deseti poli, nepochybuji, že dneska skončíme v albu zločinců, protože nevěřím, že by měli i alba nevinných.

Landovský jde napřed, má v tom jaksi praxi, proto i namítá, že mu brali otisky už v kriminále a ty se snad nemění, ale oni zdvořile sice, avšak neústupně trvají na svém, což bych na jejich místě udělal taky, Landovský působí často jako člověk, u něhož nejsou jisté ani otisky prstů, major Mášek využije jeho nepřítomnosti, aby mi diskrétně sdělil, že pro falešný půlmilión si do boudy u Řiťky nikdo nepřišel, nechal jej tedy před prvním autobusem stáhnout, zpráva mě nepřekvapí, moji vyděrači jsou ze všeho nejmíň blbci.

– A co ten vůz?

– Jaký…?

– Sportovní vůz, co mě předjel těsně před tou křižovatkou, kde jsem pak našel krabičku…?

Mám pocit, že o něm právě slyší poprvé, i když po mém vysvětlení spěšně tvrdí, že ano, ano, že ví, ale že akce nebyla ještě plně vyhodnocena, pak jsme i my otištěni a myjeme se, provoz v patrovém dvojdomku je ochromen, Pražáci se roztahují všude a místní šéf se mračí i proto, že s námi jednají, jako bychom byli normální občané, což on svým lidem už léta vytlouká z hlavy, jak si v ní mají srovnat, že tu teď Landovský vtipkuje jak na divadle, řičí jak v hospodě, a to vysoké zvíře z Prahy mu dokonce nabízí cigarety?

To je ovšem nejspíš profesionální finta, protože nás přitom vede do další kanceláře, kde už čeká hlavní technik jako alchymista, obklopen baterií chromových sterilizátorů, kterým bizarně vévodí tři velké zavařovací lahve, do jakých ještě před týdnem maminka Zet zavekovávala naše přímo výstavní meruňky, co letos obsypaly garáž.

– Pánové si jen odloží saka a rozepnou košile, paní si laskavě hačne sem doprostředka, aby jí šla sukýnka kolem stoličky, ano, skvěle, tak do toho!

Na prostřední židli, kterou museli někomu odnést od piána, je gumový polštářek, kristepane, co si to zase kozího vymysleli?, muž v kostkované košili vycítí naši nedůvěru a snaží se j…