Hvězdná hodina vrahů

Květen

Ten malý chlápek ho současně zachránil i ohrozil. Jeho nebojácná otevřenost, která je ve vlaku dala dohromady, se u něho doma ukázala být prachobyčejnou užvaněností. V Berouně, kam jezdil pracovat do lokomotivního depa, se zítra zaručeně svěří parťákovi, že přechovává parašutistu. Nedá-li to k lepšímu dalším ajznboňákům sám, postará se o to ten druhý, do večera o tom ví některý špicl a v noci ho tu lapnou.

Z bláta do louže: VRAH, NEBO ŠPION? SEKERA, NEBO KULKA?

Polykal ohřátý bramborový guláš, který chutnal po patokách, ale zaplnil aspoň prázdný žaludek, a poslouchal další plky, které hostitel jménem Karel Malina vydával za veledůležité informace.

– Předejte to svému radistovi, šeptal naléhavě, – ne, neříkejte mi, kde je, ožerem se s ním, až to praskne, ale jízdní řády protektorátních drah můžou Spojencům náramně pomoct, že jo?

Pochopil, že nemá cenu tomu chlápkovi zakazovat, aby o něm i jen ceknul, jistě slíbí, ale zaručeně neposlechne, touha být zajímavý v něm byla zřejmě zažraná odjakživa a teď se mu konečně naplnila, jenže bez diváků nebyla k ničemu. Přesto se uklidňoval. Jeho situace pořád nebyla růžová, ale rozhodně se vzdálil katastrofě, které v Plzni hleděl do tváře. A na rozmyšlenou, co dál, měl čas, než se prcek vybere do práce.

NEJDŘÍV HO MUSÍM POZNAT.

Vyzvědět pro případ, že se snad u něho zdrží, jak žije, jaké má zvyklosti, známosti, přátele, kdo sem k němu chodí, proč a kdy. Nátura toho chlápka mu sama vycházela vstříc, vzdor pozdní hodině nezavřel pusu a nečekal ani na otázky, tak strašně se toužil vepsat do paměti i srdce nenadálému hostu, který ho dnes vlastně přijal do odboje!

Příběh odpovídal vypravěči. Byl primitivní. Za hodinu si byl jist.

VÍM O NĚM VŠECKO.

Ten chlápek žil sám, ale táhl to s vdanou sousedkou, která mu, mrkal na něho chlapecky, za odměnu uklízela a zadarmo dávala, muž byl pro změnu mašinfíra, spal každou druhou noc v jiném městě a on v jeho posteli. Tím pádem má vystaráno a žije si tu jak křeček v díře.

TAKŽE SOUSEDKA!

Ví, řekl prckovi, že si dá ve vlastním zájmu pozor na jazyk, ale chce-li ho opravdu schovat až do převratu, musí se o něm zmínit té ženě odvedle.

Ten chlápek zamžikal blahem.

Ovšemže jí ho nepředstaví, on sám se tu pokusí zneviditelnit, ale ať jí řekne, kdo tu je, kdyby pak třebas pár dní neviděla jeho, protože… ano! má v úmyslu udělat ho spojkou ke svému radistovi, jehož existenci správně předpokládal.

Ten chlápek blahem skoro chrochtal.

Až jí to ráno prozradí, vrátí se mu ještě ohlásit, jak to přijala, pak se jako obvykle rozjede do práce! Než se vrátí domů, bude vypracována první zpráva podle jeho informací. Večer ji spolu doplní a zítra se hostitel jednoduše hodí marod, aby zařídil odvysílání. Dál se uvidí.

Ten chlápek byl v sedmém nebi. Přenechal mu svou postel a ustlal si vzadu v koupelně, kde se pohodlně vešel do vany.

Když po tom šíleném dnu konečně osaměl v tichu a ve tmě, utkvěl mu v mysli ze všech obrazů jediný: vysunující se ledový plát. Co až ta srdc…