37
Voda ji vynášela z ticha hlubiny k hladině, kde už slyšela hukot moře. Milovala je tím víc, že jediná návštěva u něj se do ní navždy vryla vzpomínkou, jak je po nekonečné klidné hladině pod nekonečně modrým nebem nesena na zádech poduškou maminčina těla. Brzy nato do rodiny třikrát udeřilo. Nejdřív válka, pak smrt a potom komunisté. Byla šťastná, že je tu dnes konečně zas, když se Jaromír rozhodl vynahradit pobyt, který jí slíbil a odřekl v létě 1968. Svedl to tenkrát na její vysoké těhotenství, ale pravý důvod byl, že jakožto tribun obrody komunistické strany, jímž se pro M. stal, nechtěl, jak říkal „opustit bitevní pole“. I se zavřenýma očima si byla jista, že ji teď podpírá jeho ruka, neboť i pod vodou intenzivně cítila eau de cologne Aramis, kterou mu koupila za tuzexové bony, jež jí prodal JUDr. Julius Mádr senior.
Nevynořila se však do slunce, ale do tmy. Hučel motor autobusu a pod hlavou měla ruku cizince, jemuž, když už, tak už! věnovala nepoužitý flakon Aramisu nalezený mezi Jaromírovým prádlem. Nepohnula se. Spí-li i on, nebude ho budit, bdí-li, ušetří sebe i jeho rozpaků, má-li či nemá-li se z objetí uvolnit. Přivřenými víčky viděla hvězdy, ale sotva začala obdivovat jejich vznešenou nehybnost nad rychle jedoucím autobusem, daly se náhle do zběsilého tance. Tak poznala serpentiny ohlašující předměstí M.
Noční městská linka měla jet až za dvacet minut, a Krásná paní proto cizinci navrhla, aby se domů prošli, ale on bez váhání vzbudil taxikáře vartujícího před autobusovým nádražím, dal jí přednost a nastoupil z druhé strany. Když štědře zaplatil a odemkl dveře domu, po dlouhé době promluvil.
– Mohu vás, paní Růženo, pozvati ještě k sobě na dobrou láhev? Hledal jsem a našel ve vinotéce levantinskou révu, která by se měla podobat našim.
Problém, jímž si v taxíku lámala hlavu, jak tenhle den ukončit, se tím jenom odsouval a ona se rozhodla vyřešit jej snad trochu příkře, ale hned.
– Jsem už unavená a Valtr má jistě strach, nechme to na zítřek…
– Chtěl bych vám pouze vysvětliti, o čem jsem celý dnešek mlčel.
To nemohla odmítnout. Nahoru raději vůbec nešla, odložila plášť, ošetřila orchidej a vstoupila teprve potřetí do hájemství kocoura a kostry. Cizinec, který byl už desátou hodinu její manžel, ji usadil do lenošky zády ke své Evě, ale když přinášel z kuchyňky dvě číše a otevřenou láhev, měl kolem krku jako boa z velké šelmy Alibabu. Obvykle číhavé oči byly tentokrát ospale vlídné a brzy se zavřely. Jeho pán víno ochutnal, nalil a připil Krásné paní stále ještě beze slova. Počkal na její reakci, a když kývla, dolil oběma a začal hovořit.
– Myslím, že mi porozumíte, protože jsem povšiml, tedy povšiml si! já nejvíc chybuji, jak už jistě víte, když jsem rozrušen, ve zvratných zájmenech, nuže, povšiml jsem si právě dnes, že i vy umíte mluvit mlčky, poprvé jsem vám hned ráno tam nad městem vyprávěl beze slov, jak mi při pohledu z hradu vašich králů tlačí na srdce pomyšlení, že Kurdové asi nikdy nespatří svou metropol, natož takovou, jakou jste si zbudovali vy, která vyd…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.