Mravenci se nedají

NEPROZRAZUJTE VŠECHNO, O ČEM VÍTE

„Vedle zlomeného smrčku!“ lekl se Ferda. „To je přece tam, kde vychází Prácičkova tajná… oh, pst! Ať mě nikdo neslyší!“ a dal se do běhu. Jestliže se u zlomeného smrčku něco stalo, pak je to opravdu něco velmi vážného.

Našel starou, baculatou žížalu. Byla velmi pobouřena a tentokrát ani neutíkala pod zem. „Teď jsi tu měl být, Ferdo. Byl bys slyšel dva podařené mravence! Já je neznám, ty dva ubručené brblaly. Ale stáli tuhle docela blízko a jenom pořád hubovali na všechno, co se u vás dělá. A najednou jako by nic objevili se vedle nich dva modří brouci a hned k nim, co prý a jak prý a proč hubují. Nu, a teď ti dva brblalové teprve důkladně spustili! Jaké prý hlouposti se u nás dělají, že jsou z toho celí udýchaní a že prý, kdo to jakživ slyšel, že jste si tu vystavěli tajnou chodbu rovnou od kukel, kterou by se, kdyby to muselo být, mohly kukly zachránit. „Tuhle!“ ukazovali ti hlupáci, „tuhle vychází chodba ven. Co jsme se na tom nadřeli, co jsme se na tom nakopali, až nás tuhle a tuhle od toho bolí!“ naříkali. „A teď to máme ještě hlídat!

No, řekněte nám,“ obrátili se k těm modrým broukům, „napadlo by někomu chodit nám brát tajnou chodbou kukly?“ Ti modří brouci se začali hned smát. „Checheche, jak si tohle můžete myslit, checheche! Jen si jděte lehnout do mechu, my tu za vás chvilku postojíme!“ A sotva si ti dva brblalové, daliříci, vyskočili oba modří brouci do vzduchu a zajásali: „Sláva, už jsme myslili, že je jejich mraveniště nedobytné, a zatím se touto chodbou dostaneme bez boje až ke kuklám. Ještě dnes je přepadneme, ještě dnes jim všechny kukly sebereme!“ Pak odhodili modré krovky, aby jim nepřekážely, a hned jsem viděla, že to byli oni. Slyšíš? Byli to otrokáři! A utíkali domů.“

Nešťastní brblalové! Takový krásný vynález vymyslil Prácička. Kdyby nepřátelé vnikli do mraveniště, m…