Malířské kousky brouka Pytlíka

Ondřej Sekora

68 

Elektronická kniha: Ondřej Sekora – Malířské kousky brouka Pytlíka (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: sekora03 Kategorie:

Popis

Ondřej Sekora: Malířské kousky brouka Pytlíka

Anotace

Brouk Pytlík si otevřel školu kreslení a malování! Docela náhodou, protože musel napravit, co způsobil, když se snažil chudáčkovi motýlovi, který se právě líhl z kukly, nacpat zpátky křídla, a dočista mu zničil krásnou malbu. Naštěstí se mu to podařilo hbitě napravit, a pak už se mu zakázky jen hrnuly – tu naučil slimáka malovat, přestože nemá ručičky ani nožičky (hádejte jak!), pan Tesařík si nemohl vynachválit portrét s dlouhatánskými pravými žíněnými vousy a na Pytlíka si nepřišla ani Stužkonoska Vrbová, přestože se mu pořád ztrácela a zase objevovala. Jeho škola jen vzkvétala, i když broučci museli obědvat právě to, čemu se právě podobaly jejich malířské výtvory. Nakonec to všichni dotáhli nejméně na švestkové knedlíky. Ale nic se nemá přehánět a Pytlík byl nakonec rád, že vyvázl zpod pěstiček rozzuřených broučků se zdravými krovkami! Není divu, že se na něj tak rozzlobili! Přečtěte si, jak to všechno bylo, a uvidíte.

Ondřej Sekora – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Malířské kousky brouka Pytlíka“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

JAK PYTLÍK NEJPRVE NEVĚDĚL KUDY KAM, A PAK DĚLAL Z KOŇSKÝCH ŽÍNÍ VOUSY.

Nyní ovšem počali na Pytlíka chodit i s jinými pracemi. A Pytlík dělal. Někdy někomu vymaloval světničku, někomu zase udělal na dům hezký nápis, některým parádivým broučkům přimalovával na krovky tečky a kolečka, aby byli hezčí.

Ale jednoho krásného dne klepe někdo na dveře, Chrobák šel otevřít, a zděšen se vrátil: „Pane mistře, je tam jeden brouk, říká, že se jmenuje Tesařík, a chce, abyste mu namaloval jeho podobiznu!“

Pytlíka jako by opařil, To nečekal. Nějakou švandu by dovedl, ale podobiznu, to jistě netrefí.

Když však Pytlík spatřil, že k němu pyšně vešel našňořený brouk, který se držel tak rovně, jako by spolkl pravítko, a který měl pod nosem obrovské vousy, byl hned spokojenější. Kdo tak legračně vypadá, ten se přece dá vždycky velmi lehko nakreslit. Stačí třeba jen nakreslit, jak se prkenně drží, a k tomu načmárat dlouhé vousy, a hned si bude podobný!

Tak si Pytlík vzal klidně jeden bílý lísteček a začal kreslit. Udělal rovný váleček, natažený jako komín u parníku, na to nasadil nos a oči, a teď udělal vousy. Dlouhé, přes celý papír, až ke kraji. Ale, když už byl u kraje papíru, řekl si:…