Malířské kousky brouka Pytlíka

O KOPEČCÍCH, KTERÉ NEROSTOU JAKO ZELÍ, ALE PŘECE ROSTOU.

A tu si Pytlík řekl, že když už jeho žáci dost pokročili, že si vyjdou malovat ven do přírody. Každý si musil udělat takový hezký balíček z barviček, tužtiček a papíru, včelo průvodu se postavil Pytlík, dozadu Chrobák s koštětem a vyšli. Všichni broučci se chovali velmi slušně, protože věděli, že každý, kdo se na ně dívá, jim závidí, že jdou ven malovat.

Ale ovšem, sotva vyšli trochu ven, hned se dali do darebačení. Dva se schovali za jetýlkem, tam si namalovali barvičkami vousy, červené tváře a nosy, a začali pak zpívat: „My tři králové jdéme k vám!“ Jiní nakreslili barevnou tužkou na papírek nápis: „Nedotýkati se, čerstvě natřeno!“ a přilepili papírek jedné krásné červené ploštičce na záda, a dělali si pak z ní takovou švandu, až chudinka skoro plakala. A ještě mnoho jiných věcí nadělali. Ale Pytlík je nechal, ať se všichni vydovádějí.

Tak šli, až přišli ke kamínku, ze kterého vyrůstala taková šedivá růžička. Z kamínku? A šedivá? Vyřeknete, že to není možné. Však ona to ani nebyla opravdová růžička, bylo to malé vosí hnízdo, přilepené na kamínku, a to vypadá jako hezká růžička.

Bylo to takové pěkné, že se to všem líbilo. „Tak si to namalujeme,“ řekl Pytlík, „všichni si sedněte a nejprve si to nakreslete tužkou!“ Tak si každý nakreslil kamínek s růžičkou a nad tím čárku. To, co bylo pod čárkou, to byla travička, nad čárkou bylo nebe.

A když už si to všichni začali malovat barvičkami, lehl si Pytlík na zemi. Teprve když se začalo malovat nad čárkou nebe, Pytlík zase vstal a začal žákům prohlížet výkresy.

„Co to, jak to kreslíte, proč tam nemáte ten hnědý kopeček vzadu?“ Opravdu, nikdo neměl za kamínkem udělaný hnědý kopeček.

„Prosím, ten kopeček tam před tím nebyl“, osmělila se říci jedna mandelinka, taková okatá. „Prosím tě, nedej se vysmát!“ odbyl ji Pytlík, „jakpak tam nebyl, když tam je! A maluj dále!“

Tak si všichni namíchali trochu hnědé barvy, a namalovali za kamínkem malý, hnědý kopeček, kterého si před tím nikdo nevšiml. Pytlík si zase lehl do trávy a žáčci začali dále malovat nebe.

„Pane šéf,“ vzbudil za chvíli Chrobák usínajícího Pytlíka, „mně se zdá, že všichni dělají ten kop…