Kronika města Kocourkova

Ondřej Sekora

79 

Elektronická kniha: Ondřej Sekora – Kronika města Kocourkova (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: sekora02 Kategorie:

Popis

E-kniha Ondřej Sekora: Kronika města Kocourkova

Anotace

Neuvěřitelné příběhy občanů i starosty podivuhodného města Kocourkova svým jadrným vyprávěním a veselými obrázky pobavily již několik generací malých čtenářů. S úsměvem si přečteme, jak Kocourkovští stavěli radnici, káceli les, sázeli sůl, stěhovali kostel a další komické kousky. Tito chytráci totiž dokáží i ty nejobyčejnější věci tak směšně zašmodrchat, že rozesmějí každého, kdo se rozhodne poznat slavnou kocourkovskou historii.
Toto vydání obsahuje původní ilustrace Ondřeje Sekory.

O autorovi

Ondřej Sekora

[25.9.1899-28.6.1967] Český spisovatel, ilustrátor, grafik, karikaturista Ondřej Sekora se narodil roku 1899 v Králově Poli u Brna jako třetí dítě ze šesti sourozenců. Jeho otec, který byl odborným učitelem, zemřel, když bylo budoucímu spisovateli sedm let. Sekora studoval na obecné škole v Králově Poli, později na gymnáziích, nejprve v Brně a po přestěhování roku 1913 ve Vyškově. Sbíral motýly a brouky,...

Ondřej Sekora: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Kronika města Kocourkova“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

JAK KOCOURKOVŠTÍ ZVALI PANA KNÍŽETE

O tom, proč muselo být poselstvo vousaté

Každý den přešlapovaly před radnicí celé zástupy občanů v nekonečném obdivu. Byla to opravdu stavba, jaké nebylo na celém světě rovno, a ve městě se již chystali, aby ji mohli se slávou otevřít.

Muzikanti cvičili od rána do večera, páni radní si dali obrátit kabáty, aby vypadali jako v novém, pan starosta se učil řeč, jen stále něco chybělo, aby sláva byla úplná.

„Sousedé,“ vzpomněl si konečně starosta v městské radě a přiložil dojetím ruku k srdci. „Jak by to bylo hezké, kdyby tak náš kníže pán se k otevření radnice sám milostivě dostaviti ráčil!“

To by bylo opravdu pěkné! Pozveme ho, to se ví! Ovšem nesmějí ho zvát nějací holobrádci, ale opravdu vážní občané. Nejraději vousatí, ti vypadají nejvážněji.

Vskutku vybrali dvanáct nejvousatějších občanů, napekli jim na cestu buchet a složili překrásné pozvání.…