Kronika města Kocourkova

Ondřej Sekora

79 

Elektronická kniha: Ondřej Sekora – Kronika města Kocourkova (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: sekora02 Kategorie:

Popis

Ondřej Sekora: Kronika města Kocourkova

Anotace

Neuvěřitelné příběhy občanů i starosty podivuhodného města Kocourkova svým jadrným vyprávěním a veselými obrázky pobavily již několik generací malých čtenářů. S úsměvem si přečteme, jak Kocourkovští stavěli radnici, káceli les, sázeli sůl, stěhovali kostel a další komické kousky. Tito chytráci totiž dokáží i ty nejobyčejnější věci tak směšně zašmodrchat, že rozesmějí každého, kdo se rozhodne poznat slavnou kocourkovskou historii.
Toto vydání obsahuje původní ilustrace Ondřeje Sekory.

Ondřej Sekora – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Kronika města Kocourkova“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

JAK SE KOCOURKOVŠTÍ STARALI O SVÉ HOSPODÁŘSTVÍ

O tom, jak si pěstovali vlastní sůl

Tak už měli v Kocourkově všechno. Kdo by se jim mohl vyrovnat? Nikdo. Všechno dovedli, všechno měli.

Totiž – tento – něco přece jen neměli. Stále ještě museli od obchodníků sousedního města kupovat sůl. A to je dost mrzelo.

„Proč bychom nemohli mít svou vlastní sůl? Proč máme vždycky čekat na cizí?“ horlili páni radní na radnici.

„Nasejeme si ji!“ rozhodl starosta. „A zítra se začne!“

Hned druhý den zorali za hradbami pěkný kus pole, nakoupili trochu více soli a občan Oblízal jí nasel tři pytle do černých měkkých brázd.

Ještě několikrát se Kocourkovští vyspí a budou mít vlastní sůl.

Bylo právě krásné jaro, a když brzo po osetí spadl požehnaný májový deštíček, vybíhali všichni Kocourkovští na zvědy k naseté soli. Hle, celé pole se již radostně zelenalo. Od začátku až na konec.

Samé mladé kopřivy.

První sůl! Byl to opravdu povznášející pohled. Nikdo z diváků se neodvážil hlasitě promluvit, jen se šeptem napomínali, aby nikdo do pole nešlápl, a v posvátném rozechvění tiše pohlíželi na mladé kopřivy. Teprve doma se nadšeně rozpovídali o tom, jak sůl nádherně prospívá, a ukazovali rukou – to se ví, že každý trochu přidal – že už je tááákhle vysoká.

Když kopřivy pěkně vyrostly, rozhodl se starosta, že jako první osoba v obci sůl úředně ochutná. Protože uprostřed pole byly kopřivy největší, bude nejlépe ochutnat odtamtud.

Už chtěl jít, ale vtom ho naštěstí zadržel radní Semtele.

„Pozor, pane starosto, tak to nejde, mohl byste sůl pošlapat!“

Vida, to bylo správné. Hned vzali starostu čtyři silní mužové na žebřík napříč a nesli ho opatrně doprostřed pole.

Starosta v rukavičkách, aby sůl co nejméně poškodil, utrhl z největší kopřivy jemňounce jeden lístek a labužnicky jej položil na jazyk. Nu, popálil se ovšem jaksepatří.

„Báječná, výborná je ta sůl, sousedé. Pálí sice ještě trochu, ale to proto, že je ještě mladá. Musíme ji nechat dorůst.“ Potom se zase dal oněmi čtyřmi siláky odnést, aby, víme, převzácnou sůl sám ani trochu nepošlapal.

Kocourkovští však s tím nebyli příliš spokojeni. Záviděli starostovi. Byli by chtěli také ochutnat.

„Vida ho, starostu!“ bručeli. „Sám si vzal a nám nedal ani líznout!“

Jak se setmělo, plížili se ze všech stran Kocourkovští k poli. Každý …