Ferda Mravenec

O VELKÝCH KOUZLECH PAVOUČKA POUTNÍČKA A FERDOVĚ ROZLOUČENÍ.

Nu, a teď přišlo to hlavní. Teď přivedli kováříčci pavoučka Poutníčka.

Fešák to byl, ve fráčku a s cylindrem na hlavě. Jako nějaký kouzelník z varieté. Však to také byl kouzelník!

Stoupl si na židli, vyhrnul rukávy a teď: „Velevážené obecenstvo, račte se všichni přesvědčit, že nemám vůbec nic v rukou! Jen se račte z blízka podívat!“

Jeden kovářík přišel blíž a jak se dívá, kouzelník mu vytáhl z nosu dvě kostky domina. Nu, obecenstvo vybuchlo v bouři smíchu a kovářík nestačil úžasem oči vykulovat. „Chce se ještě někdo podívat?“

Jedna ploštička se osmělila. Vlastně se neosmělila, ale komáři ji strčili dopředu a ona teď, všecka červená, stála před kouzelníkem. „Počkejte, máte tu něco za uchem!“ povídá kouzelník a tahá ploštičce cosi z ucha. Ploštička byla úplně zděšená, vždyť tam nic neměla, a obecenstvo se válelo smíchem. Teď to kouzelník začíná rozbalovat. Co? Jak je to možné? Byla to zástěra, taková zelená, s bílými puntíčky!

„Počkejte, počkejte“ volá ještě kouzelník a vytáhl ještě ploštičce z druhého ucha žlutý šátek na hlavu, z nosu střevíce a ještě povídá:“A co to tu máte v rukávě?“ a koukne do rukávu a vytáhne z něho malou svatojánskou mušku s oranžovým světlem a pustí ji do vzduchu.

Obecenstvo teď už nemohlo věřit očím a kdo tam byl, měl tááákhle otevřenou pusu.

„A nyní přichází hlavní číslo!“ prohlásil kouzelník, dal zase ruce do zadu, nadzdvihl fráček a sklonil hlavu. Kolem bylo ticho jako v kostele. Nejprve nikdo neviděl nic, ale najednou si začali ukazovat: „Koukejte, koukejte!“ nad pavoučkem vystupoval do výše jakýsi malý obláček, který se stále a stále zvětšoval.

Rostl, rostl, teď už všichni viděli, že je z jemňoučkých pavučinek, teď už viděli, že to vypadá jako vzducholoď.

A byla to vzducholoď na tenounkých provázcích. Teď do nich pavouček zapletl malinkou lávku a pozval Ferdu, aby se posadil.