Říkali mu Terazky

Miloslav Švandrlík

99 

Elektronická kniha: Miloslav Švandrlík – Říkali mu Terazky (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: svandrlik05 Kategorie: Štítky: ,

Popis

E-kniha Miloslav Švandrlík: Říkali mu Terazky

Anotace

Životní osudy jednoho z protagonistů Černých baronů. Vyprávění navazuje na slavné Černé barony. Major Haluška řečený Terazky, jako civil rubající někde v lese dřevo, se setkává s bývalým vojínem Kefalínem, nyní již známým spisovatelem. Mezi někdejším nejvyšším pánem na Zelené hoře a "průserářem" jeho pétépácké jednotky nikdy nebylo otevřené nepřátelství a rádi spolu zajdou na pivo, zavzpomínat na staré časy. U šesti půllitrů znovu ožívají postavy a příběhy oné absurdní doby socialismu padesátých let.

O autorovi

Miloslav Švandrlík

[10.8.1932-26.10.2009] Narodil se v Praze roku 1932. Po skončení základní školy dva roky studoval na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze. Rok pracoval jako pomocný dělník, potom absolvoval státní kurs pro přípravu pracujících na vysoké školy. Dva roky studoval na DAMU, nejprve herectví, po půlroce přešel na režii. Následný přestup na FAMU se mu nezdařil a proto nastoupil jako asistent...

Miloslav Švandrlík: životopis, dílo, citáty

Podrobnosti

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Říkali mu Terazky“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

16.

Šlo už jen o to, kdo se vypraví do Prahy, aby na hlavním nádraží převzal početnou výpravu nováčků, usadil ji do vlaku a dopravil v pořádku až na nepomucké nádraží. Bylo jasné, že vybaven dlouhými seznamy musí jet kapitán Domkář, ale jeho organizačním schopnostem Terazky příliš nedůvěřoval. Aby předešel možným malérům, určil jako doprovod podplukovníka Cmunta, který toto pověření přijal s povděkem. Ale byl zde ještě přes svou lenost ostražitý a bdělý nadporučík Moucha.

„Jako náčelník kontrarozvědky nesouhlasím s tím,“ pravil, „abychom podplukovníku Cmuntovi umožnili mimořádnou návštěvu Prahy. Není to v zájmu naší lidově demokratické republiky.“

„Ako že nie?“ podivil se major. „Má zakázanú Prahu ako hocjaká kurva?“

„Zakázanou ji nemá,“ vysvětloval Moucha, „ale vzhledem ke složité mezinárodní situaci ji nemá ani povolenou. Situace na ministerstvu národní obrany se dosud zcela nevyjasnila a my stále nevíme, nakolik je Cmunt v tom skandálu namočen. Patrně vůbec ne, protože pracoval v jiné budově, ale přece jen jednou či dvakrát navštívil objekt, v němž se dokument ztratil. Prověřování se týká všech, kteří měli sebemenší možnost se protistátní akce zúčastnit. Proto není vhodné, aby jel do Prahy, kde by měl možnost setkat se s nějakým komplicem, někam zatelefonovat, nebo učinit jiná závažná opatření.“

„To je čudné,“ kroutil hlavou Terazky, „a čo keby stě jeli aj vy a sledovali ho?“

„Nejsem k takové činnosti odborně připraven,“ řekl Moucha, „a nechce na sebe brát větší odpovědnost, než je nezbytně nutné. Proč by měl do Prahy jezdit právě podplukovník Cmunt? Máme zde přece důstojníky, jejichž průšvihy a poklesky jsou dávno promlčeny! Ať nyní ukáží, že je na ně naprosté spolehnutí!“

„Vam sa to hovorí, Mucha!“ mračil se Terazky, „ale koho mam poslať? Oriech vie iba prednášať marxisticků ideologiu. Trčka by bažantov vyděsil, že by dezertovali už v Prahe, Drobeček by zablúdil…“

„A co Hamáček?“ navrhl Moucha. „Je sice drsný, ale dobrosrdečný. Hlasově to zvládne a s Domkářem si celkem rozumí.“

„A co keď sa ožere?“ vybuchl major. „Vela bysom sa čudoval, keby to neurobil. V Prahe je viacej putyk ako v lese stromov! Čo keď Hamáček odveze bažantov miesto do Nepomuku treba do Pardubic?“

„Je tady přece kap…