Příliš tlustý dobrodruh

9. Z LAPÁKU DO LAPÁKU

Opět jsem seděl na Jumbovi a byl kamsi přepravován. Věděl jsem, že každý pokus o útěk se trestá smrtí a tak jsem slonovi v jednom kuse domlouval, aby se o nic nepokoušel. Zdálo se, že mi rozumí. Ostatně, nedalo se nic dělat. Byli jsme uprostřed oddílu a prodírali se nebezpečnou džunglí. Není třeba to rozvláčně popisovat. Zvěře a ptactva se kolem hemžilo tolik, že bych mohl zásobit všechny zoologické zahrady v Čechách. Což bych samozřejmě nikdy neudělal. Také jsem zjistil, že je na Srí Laňce spousta nádherných motýlů, ale zapomněl jsem si vzít s sebou síťku. Takže jsem byl zcela bez práce.

Jumbo nespokojeně potruboval a plácal ušima. Snad mi tím chtěl něco naznačit, avšak nic z toho jsem nepochopil. Se zvířaty se totiž většinou nedomluvím. Pouze s jistým zlatým kokršpanělem jsem pravidelně hrával lízaný mariáš. Musel jsem mu ovšem do hry půjčovat peníze a to mě dost zlobilo. Dodnes je mi kokršpaněl dlužen čtrnáct korun šedesát haléřů.

Tady jsem na mariáš neměl ani pomyšlení. Bolelo mě celé tělo a do ran se mi zavrtávali podivní tvorové. Dočista jsem ztrácel radost ze života a cesta se mi zdála nekonečná. Tak jsme jeli nejméně deset hodin. Teprve potom jsme dorazili do pevnosti, zvané Čočo. Byla pečlivě vyzdobena useknutými hlavami Tygrů osvobození a já jsem měl pocit, že se shledávám se starými známými. V rozšklebených tvářích jsem poznával únosce letadla. Chyběla jen má indiánská žena Růžový Lotos, ale ani té se nepodařilo uniknout.

Setkal jsem se s ní ve vězení, kam mě doprovodil sám velitel pevnosti kapitán Parabolo. Byl to vlídný člověk, který mě celkem jedenáctkrát nakopl, ale to jen proto, aby nevyšel ze cviku. Rozhodně nešlo o sadistu, nebo podobné brutální individuum. Přátels…