Pojídači mrtvých

Události noci před útokem

Té noci nepřišlo mžení; mlha sestoupila z kopců, leč zůstala viset mezi stromy a na pláň se nevplížila. Ve velké hale Rothgarově se konal mocný hodokvas, a Buliwyf a jeho bojovníci se připojili k velké oslavě. Byly zabity a snědeny dvě velké rohaté ovce^[45]; každý muž vypil ohromné množství medoviny; Buliwyf sám uchvátil půl tuctu mladých otrokyň, snad i více; leč vzdor tomuto dovádění nebyli ani on, ani jeho bojovníci opravdově dobře naladěni. Čas od času jsem je zřel pohlížet na provazy z tulení kůže a trpaslíkovy dýky, jež byly položeny stranou.

Nyní jsem se připojil k všeobecné nevázané zábavě, ježto jsem se cítil jako jeden z nich, stráviv dlouhou dobu v jejich společnosti, nebo tak se to zdálo. Vskutku, té noci jsem pociťoval, že jsem se narodil jako Norman.

Herger, velice opilý, mně bez zábran vyprávěl o matce wendola. Pravil takto: „Matka wendola je velice stará a žije v jeskyních hromu. Tyto hromové jeskyně leží ve skále útesu, nedaleko odtud. Jeskyně mají dva vchody, jeden ze země a druhý z moře. Leč vchod ze země je střežen wendolem, jenž ochraňuje svoji starou matku; takže nemůžeme útočit ze země, ježto tak bychom byli všichni zabiti. Zaútočíme tudíž z moře.“

Dotazoval jsem se: „Co je podstatou této matky wendola?“

Herger pravil, že žádný Norman tuto věc nezná, leč že se mezi nimi říká, že je stará, starší než babizna, již zovou andělem smrti: a též, že je hrůzná na pohled: a rovněž, že na hlavě nosí hady jako věnec; a též, ještě, že je silná nade všechny představy. A nakonec pravil, že wendol ji žádal, aby démony řídila ve všech záležitostech života.^[46] Pak se Herger ode mne odvrátil a usnul.

Nyní nastala tato událost: v hloubi noci, když se oslavy blížily k závěru a bojovníci usínali, vyhledal mne Buliwyf. Sedl si vedle mne a pil medovinu z číše udělané z rohu. Nebyl opilý, zřel jsem, a hovořil pomalu severským jazykem, abych porozuměl jeho smyslu.

Nejdříve se mne otázal: „Porozuměl jsi slovům trpaslíka tengola?“

Odvětil jsem, že ano, s pomocí Hergera, jenž nyní chrápal blízko nás.

Buliwyf mně děl: „Pak víš, že zemřu.“ Tak pravil, s očima jasnýma a pevným pohledem. Nevěděl jsem, jakou dát odpověď či odezvu, leč nakonec jsem mu děl po severském způsobu: „Nevěř žádnému proroctví, dokud nepřinese ovoce.“^[47]

Buliwyf pravil: „Viděl jsi hodně z našich způsobů. Pověz mně, co je pravda. Kreslíš zvuky?“

Odvětil jsem, že ano.

„Pak dbej na svou bezpečnost a nebuď příliš odvážný. Oblékáš se a nyní hovoříš jako Norman, a ne jako cizinec. Hleď, abys žil.“

Položil jsem mu ruku na rameno, jak jsem viděl činit jeho bojovníky při pozdravu. Pak se usmál. „Nebojím se ničeho,“ pravil, „a netřeba mně útěchy. Pravím ti, abys dbal na svou vlastní bezpečnost, kvůli tobě samému. Nyní je nejmoudřejší spát.“

Tak řka, odvrátil se ode mne a věnoval svou pozornost mladé otrokyni, již potěšil ani ne tucet kroků od místa, kde j…