Kmotr

Díl VI

23

Po pěti měsících sicilského vyhnanství pochopil konečně Michael Corleone otcovu povahu i jeho úděl. Pochopil muže, jako byli Luca Brasi a bezohledný caporegime Clemenza, i matčinu rezignaci, s níž přijímala svou úlohu. Na Sicílii totiž uviděl na vlastní oči, co by se z nich stalo, kdyby se byli rozhodli nebojovat proti tomu, co jim mělo být osudem určeno. Pochopil, proč don vždycky říkával: „Člověk má jen jeden úděl.“ Pochopil, odkud pramení pohrdání úřady a legální vládou i nenávist ke každému, kdo poruší omertu, zákon mlčení.

Michaela, oblečeného ve starých šatech a čepici se štítkem odvezli z lodi, která přistála v Palermu, do vnitrozemí sicilského ostrova, do samého srdce provincie ovládané mafií, kde místní capomafia byl jeho otci pro jakousi kdysi prokázanou službu velice zavázán. V oné provincii leželo městečko Corleone, podle něhož se don pojmenoval, když před mnoha léty emigroval do Ameriky. Z donových příbuzných nebyl už nikdo naživu: ženy zemřely stářím, muži byli povražděni ve vendettách nebo také emigrovali, buď do Ameriky či Brazílie, nebo do některé provincie na italské pevnině. Michael se během času dozvěděl, že tohle malé nuzné městečko vykazuje nejvyšší procento vražd ze všech míst na světě.

Ubytovali ho jako hosta v domě capomafiova staromládeneckého strýce, víc než sedmdesátiletého pána, který byl současně okresním lékařem. Capomafiovi táhlo k šedesátce, jmenoval se don Tommasino a byl gabbellottem obrovského velkostatku, patřícího jedné z nejvznešenějších sicilských rodin. Gabbellotto, jakýsi dozorce na velkostatcích bohatých, ručil také za to, že venkovská chudina se nebude pokoušet uplatňovat právo na neobdělané pozemky nebo poškozovat velkostatek pytlačením či neoprávněným obděláváním a zabíráním půdy. Gabbellotto byl prostě mafioso, který za peníze chránil pozemky boháčů před všemi požadavky chudiny, ať už zákonnými či nezákonnými. Jakmile se nějaký chudý venkovan pokusil uplatnit zákon umožňující mu koupit neobdělanou půdu, gabbellotto ho zastrašil pohrůžkami tělesného trestu nebo smrti. Jak to bylo jednoduché!

Don Tommasino kontroloval rovněž vodní práva v celé oblasti a vetoval všechny návrhy římské vlády na stavbu nových přehrad. Takové přehrady by znemožnily výnosný prodej vody z artéských studní, které vlastnil, voda by ztratila na ceně a přišlo by vniveč celé významné vodní hospodářství, po staletí tak pracně budované. Jinak byl don Tornmasino capomafia starého ražení a nechtěl mít nic společného s obchodem drogami či s prostitucí. Proto se dostával do rozporu s novou generací mafiánských předáků vyrůstajících ve velkých městech jako Palermo; tihle noví lidé byli pod vlivem amerických gangsterů deportovaných do Itálie a podobnými zábranami netrpěli.

Capomafia byl neobyčejně tělnatý člověk, „muž s břichem“, doslova i v onom přeneseném slova smyslu, znamenajícím člověka, který dokáže vzbudit u ostatních lidí strach. Pod jeho ochranou se Michael nemusel ničeho obávat, přesto však bylo třeba udržet utečencovu totožnost v tajnosti. A proto byl Michael odkázán žít pouze ve zdí obehnaném statku doktora Tazy, donova strýce.

Dr. Taza byl na Sicilana vysoký, měřil téměř metr osmdesát, měl zarudlé tváře a sněhobílé vlasy. Bylo mu přes sedmdesát, ale přesto zajížděl každý týden do Palerma k tamním mladým prostitutkám; čím mladší, tím lepší. Jeho další neřestí byla četba. Četl všechno a o tom, co přečetl, rozmlouval se svými známými v městě, s pacienty, s negramotnými venkovany a pastýři, a tím u nich získal pověst člověka, který to nemá v hlavě v pořádku. Co jim je do knih?

Dr. Taza, don Tommasino a Michael vysedávali po večerech v rozlehlé zahradě s četnými mramorovými sochami, které jako by na tomto ostrově vyrůstaly ze země stejně zázračně jako velké černé hrozny. Dr. Taza s oblibou vyprávěl zkazky o mafii a její staleté historii plné hrdinských činů a v Michaelovi našel vděčného posluchače. Někdy se dal dokonce i don Tomnasino unést lahodným vzduchem, těžkým omamným vínem a půvabným uklidňujícím prostředím zahrady a vyprávěl příběh, který sám zažil. Doktor byl legendou, don realitou.

V této starobylé zahradě objevil Michael kořeny, z nichž vyrostl jeho otec. Dozvěděl se, že slovo mafia znamenalo původně úkryt. Později se stalo označením tajné společnosti, která povstala k boji proti vládcům, po staletí utiskujícím zemi a její lid. Sicílie byla v průběhu dějin znásilněna častěji než kterákoli jiná země. Inkvizice mučila boháče i chudáky. Velkostatkářští baroni a církevní hodnostáři měli nad pastýři a rolníky absolutní moc. Policie byla nástrojem jejich moci a tak se s nimi ztotožnila, že slovo „policajt“ je nejhorší nadávkou, kterou může jeden Sicilan počastovat druhého.

Tváří v tvář takové zběsilé absolutní moci se trpící lidé ze strachu před tvrdými represáliemi naučili nikdy nedávat najevo hněv a nenávist. Naučili se nevystavovat se nebezpečí třeba jen pouhým vyslovením nějaké hrozby, neboť po takové výstraze následovala okamžitá odplata. Naučili se, že společnost je jejich nepřítelem, a proto kdykoli se domáhali odčinění za utrpěné křivdy, obraceli se na vzbouřenecké podzemí, na mafii. A mafie si upevnila moc vytvořením zákona mlčení, omerty. Cizinci dotazujícímu se na sicilském venkově na cestu do nejbližšího města nikdo ani neodpoví. A nejtěžším zločinem, jehož by se některý člen mafie mohl dopustit, je oznámit policii jméno člověka, který ho právě postřelil nebo mu nějak ublížil. Žena, jejíž manžel byl zavražděn, nevyzradí policii jméno manželova vraha, dokonce ani nevyzradí jméno vraha svého dítěte či jméno muže, který znásilnil její dceru.

Od úřadů se lidem spravedlnosti nikdy nedostávalo, a proto se vždycky uchylovali k zbojnické mafii. A mafie do jisté míry tuto úlohu dokonce plnila. Jakmile je něco potrefilo, obraceli se lidé na místního capomafíu s prosbou o pomoc. Byl jejich sociálním pracovníkem, jejich dobrodincem, majícím vždy po ruce košík jídla i zaměstnání, jejich ochráncem.

Co však dr. Taza nedodal a na co Mi…