Jefta a jeho dcera

13

V Jeftově družině nebylo nikdy o zábavu nouze, ale určitě tam dosud nikdy nebylo tak veselo jako nyní. Mužové si užili s podivuhodnými Babylóňany mnoha kratochvílí. Súžasem hleděli na jídla, která připravoval kuchař. S neohrabanou důvěrností žertovali s cizinci, ohmatávali jejich šaty a pokrývky, smáli se četným nedorozuměním, rozveseleně vrtěli vždy znovu hlavou.

Civěli na prince Gudeu jako na chyceného lva. Byli celí šťastní, když otevřel ústa, a napodobovali jeho vznešeně cizokrajnou výslovnost. Starý Tola se stále znovu pokoušel dostat se s ním do řeči a vyptával se, zda ještě ve městě Babylóně stojí některé domy, věže a chrámy, zda ten či onen velký pán je dosud živ. Když se princ znechuceně odvrátil, stařec se s úsměvem a zkormouceně omlouval: „Vychladlé pokrmy mládí jsou pochoutkami stáří.“

Také Ketura si ráda prohlížela pozoruhodného hosta, ale jen z dálky; vrozený smysl pro důstojnost jí bránil přiblížit se k němu. Odvážný, veselý kousek jejího Jiftácha jí vrátil hodně z její někdejší tiché spokojenosti. Byla hrdá na tuto nejbohatší kořist jeho lsti. Byla si jista, že den veliké, šťastné pomsty je nyní už velice blízko.

Dívce Jáale připadaly tyto týdny jako nejkrásnější v jejím životě. S dychtivým zájmem si prohlížela houf těch podivných, jedinečných lidí, které její otec vzal do zajetí. Jak byli směšní i vážní! Upozorňovala Jemina na tisíceré zvláštnosti, a on jí ze svých někdejších zkušeností uměl leccos vysvětlit. Rychle chápala způsoby a chování cizinců a převzala leckterá jejich slova i posunky.

Bylo jí teď čtrnáct let; noha se jí zahojila, ono zlé ochromení způsobilo, že si s tím větší radostí vážila znovu získané pružnosti. Niterná radost, která z ní vyzařovala, jí všude získávala přátele.

Požádala cizí hudebníky, aby ji naučili svému umění. Měli s sebou harfy a loutny, činely, rolničky, bubínky a flétny. Přehrávali a zpívali dítěti své písně, tančili své tance. Jejich umění bylo službou bohům, nadšeně se točili kolem vlastní osy jako „anteranny, harmo…