Kolíbka

Kurt Vonnegut Jr.
(Hodnocení: 2)

95 

Elektronická kniha: Kurt Vonnegut Jr. – Kolíbka (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: vonnegut07 Kategorie:

Popis

E-kniha Kurt Vonnegut Jr.: Kolíbka

Anotace

Základní téma jednoho z nejvýznamnějších autorových románů pochází i tentokrát z arzenálu osvědčených námětů sci-fi a napadá celou romantickou představu člověka jako středu vesmíru, a historii nahlíží především jako výsledek komplikovaného řetězu lidské neodpovědnosti, nedorozumění, omylů a náhod.
Vonnegutův vypravěč pracuje na knize pojednávající o tom, co dělali význační Američané v den svržení první atomové bomby, a během shromažďování materiálu o lidech v blízkosti vynálezce pumy, doktora Hoenikkera, narazí na mnohem ničivější objev – tzv. „led typu 9“. Pátrání po této nebezpečné substanci, která mrzne při pokojové teplotě, jej zavádí až do karibského ostrovního státu San Lorenzo, jemuž vládne diktátor „Papá“ Monzano společně s Hoenikkerovým synem Franklinem. Vonnegutův protagonista zde nečekaně dosáhne vysokého postavení, brzy se však má stát svědkem katastrofy apokalyptických rozměrů…

O autorovi

Kurt Vonnegut Jr.

[11.11.1922-11.4.2007] Americký spisovatel známý svými knihami plnými satiry, černého humoru a sci-fi prvků. Kurt Vonnegut Jr. se narodil v Indianapolis, ale měl německé předky. V druhé světové válce sloužil u USAF. Byl zajat a přežil strašlivé bombardování Drážďan, o kterém později napsal v Jatkách číslo 5.Po předčasně ukončené docházce na Butler University nakonec Vonnegut vystudoval biochemii na Cornellově univerzitě, strojní inženýrství...

Kurt Vonnegut Jr.: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu

Cat's Cradle

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

2 recenze Kolíbka

  1. Lucka Korecká

    Tahle knížka byla mým prvním setkáním s Vonnegutovou tvorbou a po jejím dočtení mi bylo jasný, že chci přečíst i další jeho knihy. Jde o satiricko-politický román, který krásně odhaluje jednak tematiku ničivých zbraní s celosvětovým dosahem, jednak téma náboženství a posedlosti jím. Četlo se to skvěle, mně opravdu moc sedl Vonnegutův specifický humor, kterým autor nešetří, jeho geniální satirické poznámky jsouúžasné. A konec je výborně vypointovaný.

  2. Adam Trkal

    Takhle kniha (často neprávem zařazovaná do sci-fi) si vlastně dělá srandu nejen z tohoto žánru ale obecně z katastrofických románů. Vonnegutův humor je prostě unikátní a mně neskutečně sedí. A Kolíbka patří mezi jeho vrcholníá díla.

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

6. Broučí zápasy

Newt dokončil svůj dopis následujícího rána. Dokončil jej takto:

"Ráno. A znovu do díla, svěží po osmi hodinách spánku jako kytička. Kolej je teď úplně tichá. Všichni ostatní jsou ve třídě, jenom já ne. Já požívám značných privilegií. Nemusím už ani chodit do třídy. Minulý týden jsem vyletěl od zkoušek. Byl jsem v prvním járu medicíny. Udělali dobře, že mě vyrazili. Beztak bych byl mizerným doktorem.

Až tenhle dopis dopíši, půjdu asi do kina; Anebo, jestliže vyjde slunce, půjdu se možná projít do některé rokle. Nejsou ty zdejší rokliny překrásné? Letos do jedné z nich skočila ruku v ruce dvě děvčata. Nepřijali je do sesterské lóže, do které chtěly. Chtěly do Tri-Delty.

Ale zpátky k 6. srpnu 1945. Sestra Angela mi mnohokrát vyprávěla, jak hluboce jsem toho dne otce urazil, když jsem se nechtěl obdivovat jeho kolíbce, nezůstal s ním na koberci a nenaslouchal jeho písničce. Snad jsem ho opravdu urazil, ale pochybuji, že bych ho mohl urazit příliš hluboce. Byl jednou z nejlépe obrněných lidských bytostí, jaké kdy žily. Lidé se mu nemohli nikdy dostat na kůži, neboť lidé ho prostě nezajímali. Vzpomínám si, jak jsem se ho jednou, asi tak rok před jeho smrtí, pokoušel přimět, aby mi pověděl něco o mé matce. Na nic si nemohl vzpomenout.

Znáte tu slavnou historku o snídani toho dne, kdy otec s matkou odjížděli do Švédska převzít Nobelovu cenu? Svého času se o tom psalo v Saturday Evening Postu. Matka nachystala bohatou snídani. A když potom sklízela se stolu, našla vedle otcova šálku od kávy čtvrtdolar, deseticent a ještě tři centíky. Nechal jí tam tuzér.

Poté co jsem otce tak strašně ranil, pokud to ovšem byla pravda, utekl jsem celý uplakaný na dvůr. Nevěděl jsem pořádně, kam vlastně jdu, ale pak jsem pod velkým keřem tavolníku objevil svého bratra Franka. Frankovi bylo tenkrát dvanáct a že jsem ho našel právě tam, mě nijak nepřekvapilo. Býval tam zalezlý celé hodiny, když bylo horko. Vyhrabal si v chladné hlíně kolem kořenů hlubokou díru, dočista jako pes. A nikdy se nedalo říct, co má Frank pod tavolníkem s sebou. Jednou to byla třeba nějaká nemravná knížka. Podruhé zas láhev kuchyňského šery. V den, kdy svrhli bombu, měl Frank pod keřem lžíci a sklenici od kompotu. Házel lžící do sklenice všeliaké brouky a nutil je, aby spolu zápasili.

Broučí zápasy byly tak zajímavé, že jsem rázem přestal plakat - a úplně zapomněl na tátu. Nepamatuji se už, co to bylo za brouky, kteří toho dne ve sklenici zápasili, ale vzpomínám si na jiné broučí zápasy, pořádané později: jeden roháč proti stovce červených mravenců, jedna stonožka proti třem pavoukům, červení mravenci proti černým. Nepustili se do sebe dřív, dokud jste nezatřepal sklenicí. A právě tohle Frank dělal, třepal sklenicí.

Za chvíli mne Angela vyšla hledat. Nakoukla pod křoví a řekla: ‚Tak tady jste?' Zeptala se Franka, co že si myslí, že dělá a on jí na to odpověděl: ‚Experimentuju.' Tohle říkal Frank vždycky, když se ho někdo zeptal, co že si myslí, že dělá. Vždycky na to odpovídal: ‚Experimentuju.'

Angele bylo tehdy dvaadvacet. Od svých šestnácti let, kdy umřela matka a já jsem se narodil, byla opravdovou hlavou rodiny. Říkávala, že …