Jatka č.5 aneb Křížová výprava dětí

4

BILLY PILGRIM O SVATEBNÍ NOCI své dcery nemohl spát. Bylo mu čtyřiačtyřicet. Svatba se konala odpoledne v pestře pruhovaném stanu za Billyho domem. Pruhy byly oranžové a černé.

Billy a jeho žena Valencie leželi ve své velké manželské posteli přituleni k sobě jako dvě lžíce. Natřásaly je Kouzelné prsty. Valencie nepotřebovala být vetřásána do spánku. Valencie chrápala jako pásová pila. Ta nebohá žena už tehdy neměla vaječníky ani dělohu. Měla je vyoperovány - jedním z Billyho spolupodílníků na nové Výletní hospodě.

Měsíc byl v úplňku.

Billy vylezl za měsíčního světla z postele. Připadal si jako světélkující strašidlo, připadal si jako zahalen do chladné kožešiny nabité statickou elektřinou. Pohlédl na své bosé nohy. Byly slonovinové a promodralé.

Billy se teď seštrachal po schodech dolů do haly, plně si vědom, že bude unesen létajícím talířem. Hala byla zebrovitě pruhovaná temnotou a měsíčním svitem. Měsíční svit sem padal dveřmi prázdných pokojů Billyho dvou dětí, které už nebyly dětmi. Byly nadobro pryč. Billy byl řízen hrůzou a nedostatkem hrůzy. Hrůza mu říkala, kdy se má zastavit. Nedostatek hrůzy mu říkal, kdy má jít dále. Zastavil se.

Vešel do dceřina pokoje. Její prádelníky byly vybrakované. Její šatník prázdný. Na hromadě uprostřed pokoje byly věci, které si nemohla vzít s sebou na svatební cestu. Měla svou vlastní telefonní přípojku. Telefon stál na okenním rámu. Jeho malé noční světlo upřeně zíralo na Billyho. A potom zazvonil.

Billy zdvihl sluchátko. Na druhém konci byl nějaký opilec. Billy málem cítil jeho dech - yperit a růže. Volal špatné číslo. Billy zavěsil. Na okenním pražci stála láhev limonády. Její viněta se chvástala, že neobsahuje naprosto žádné výživné látky.

Billy Pilgrim se šoural po svých promodralých a slonovinových nohách dolů. Vešel do kuchyně, kde měsíc přitáhl jeho pozornost k poloprázdné láhvi šampaňského na kuchyňském stole, všemu, co zbývalo ze slavnostní hostiny v pruhovaném stahu. Někdo ji opět zazátkoval. "Vypij mě," zdála se pobízet.

Billy ji tedy odzátkoval palci. Nemlasklo to. Šampaňské bylo mrtvé. Tak to chodí.

Billy pohlédl na hodiny na plynovém sporáku. Do příletu létajícího talíře zbývala ještě hodina času. Odešel do obývacího pokoje, klinkaje přitom lahví jako jídelním zvoncem, zapnul televizi. Zapendloval mírně v čase, zhlédl noční film pozpátku, a pak opět od začátku. Byl to film o amerických bombardérech a chrabrých mužích, kteří s nimi za druhé světové války létali. Jeho děj, viděný Billym pozpátku, vypadal asi takhle:

Americká letadla, plná děr a raněných a mrtvol, se pozpátku vznesla z anglického letiště. Nad Francií se k nim pozpátku připojilo několik německých stíhaček a z některých letounů a jejich posádek vysály kulky a střepiny. Totéž udělaly zříceným americkým bombardérům dole na zemi a letadla mohla pozpátku vzlétnout, aby se připojila k formaci.

Formace letěla pozpátku nad německé město, stojící v plamenech. Bombardéry otevřely dveře pumovnic, vyvinuly zázračno…