Krylogie

Karel Kryl

119 

Elektronická kniha: Karel Kryl – Krylogie (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: kryl18 Kategorie:

Popis

E-kniha Karel Kryl: Krylogie

Anotace

Krylogie, přepis rozhlasových povídání Karla Kryla, patří k nejpozoruhodnějším dílům v dějinách české populární hudby, ale stejně tak je i významným dílem literárním. Po roce 1989 to byla právě její knižní podoba, jež našla svou cestu k české veřejnosti, ať už ve vydání samostatném (1994) či v rámci třetího svazku Krylových Spisů (2000). Původní rozhlasová podoba díla byla známa jen těm posluchačům Svobodné Evropy, kteří měli to štěstí slyšet všech čtrnáct padesátiminutových pořadů tvořících Krylogii – naposledy v roce 1989 –, případně těm, kterým se do rukou dostaly amatérské nahrávky tohoto rozhlasového cyklu. Krylogie obsahuje vedle unikátního Krylova vzpomínání i většinu textů jeho písní z let 1960 až 1986, a také mnoho ukázek z jeho poezie.

O autorovi

Karel Kryl

[12.4.1944-3.3.1994] Karek Kryl, známý jako Básník s kytarou, byl český písničkář a básník, jeden z nejvýznamnějších představitelů českého protestsongu v letech 1968–1989. Písně si sám psal, v jeho repertoáru byly jak krátké úderné pamfletické písně, tak delší poetické a melanchonické skladby.Karel Kryl se narodil roku 1944 v Kroměříži. Vystudoval střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni. Otec i dědeček byli knihtiskaři, v...

Karel Kryl: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

, , ,

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Krylogie“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

BÍLÁ HORA

(Osmého listopadu šestnáct set dvacet u letohrádku Hvězda na Bílé hoře zůstal poslední praporec vojsk Království českého, moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního muže. Píseň o Posledním Moravanu.)

 

Pod bílou zdí

má bláto

barvu perleťovou

a zvony odletěly

za větrem do Říma

Obzor se rdí

můj táto

hanbou šarlatovou

Už jsme tu osaměli

z kříže se nesnímá

 

Prapory mdlé

už pálí

ruce vlajkonošů

Jen oči pod přilbicí

snad ještě doufají

A mlhy zlé

se valí

do děr od hrabošů

i do ran na orlici

kterou už poutají

 

Rudý kohout na obzoru

roztahuje spáry

Hřeben větru rozčesává pera plamenná

Věřili jsme na pokoru

u popravčí káry

Zlatá doba nenastává

Bude kamenná

 

Je prý to ctí

až na dno

zůstat pod prapory

Mít duši nestydatou

a mozek bez ceny

Být králem lstí

a snadno

vzít si bez pokory

na svatbu se Zubatou

železné prsteny

 

Není to med

zas píti

číši vrchovatou

a věřit na proroky

v chorálu polnice

Sto černých let

nám svítí

hvězdou jedovatou

na erbu pro otroky

pro naše dědice

 

Rudý kohout na obzoru

roztahuje spáry

Hřeben větru rozčesává

pera plamenná

Věřili jsme na pokoru

u popravčí káry

Zlatá doba nenastává

Bude kamenná

Bude kamenná

Bude kamenná

 

Ale to už se duben chýlil ku květnu, odpadl koncert v Pardubicích, odpadl festival protestních písní v Ostravě, odpadlo třetí vystoupení ve Viole. Zbývaly jiné koncerty, ještě ne všude řádil mor strachu, který Ludvík Vaculík nazval posléze termínem „vstřícná předposranost". A tak jsem se ocitl na turné po Čechách, Moravě a …