Sbohem, Sokrate!

Druhá věta

Sbohem Sokrate

Všichni jsou na scéně. Vyjedené mísy, vypité láhve, každý se zařídil po svém. ŽAK sedí v chatrném fotelu, který odněkud přinesli, má na hlavě paruku s bujnou kšticí. Za ŽAKEM stojí ŠAMAN, před fotelem na zemi klečí LUPEN, svléká si sako.

LUPEN: Rozehřálo mě to.

ŠAMAN: Bere vážně i komára, když ho ďobne.

LUPEN (vyskočí, vyhrnuje si rukávy u košile, uhodí pěstí do podlahy): Slyšíte? To je ta jeho povýšenost. Pořád se na někoho vyvyšuje! Chodím s ní, protože je mi s ní dobře. Je mi s ní dobře v posteli. Vyhovuje mi jako žádná jiná. Kláro, pojď sem. (Dotáhne KLÁRU k fotelu. Když si znovu klekne, KLÁRA udělá totéž.) Jestli to je fakt, že jste udělal tamhleto (Ukáže na sochu dívky.) – musíte tomu rozumět! Kláro, postav se. Otoč se mu, ať si tě vidí ze všech stran. Je to špatná zábava? Je to zabitej čas? Tak to, sakra, uznejte!

ŽAK: Já to uznám.

LUPEN: Klára je dobrá. To vidíte sám. My se k sobě hodíme. (KLÁŘE.) Jsem já špatnej?

KLÁRA: On je dobrej. Fakt.

LUPEN: Jinak bych ti musel nakopat. Ale ona to uzná. (Přitáhne ji majetnicky k sobě.) Ať to slyší ten sochař. Třeba ho to inspiruje. Klára je modla. Sud plnej medu. Že nenadělá řeči! Proto je blbá? (Na ŠAMANA.) Řek, že jsi blbá.

KLÁRA: Dyť já jsem. Ten to aspoň řekne. Ale ty ze mne blbou děláš.

LUPEN: Já? Jak to?

KLÁRA: Mám tě před starcema shazovat? (LUPEN po ní nerudně sáhne.) Au –!

LUPEN (ji povalí na zem, lehne na ni): Ty mi to řekneš. Přede všema. Ty mi řekneš, co proti mně máš.

KLÁRA: To je soukromá věc.

LUPEN: To si každej rád poslechne.

KLÁRA: Srabe hnusnej.

LUPEN: Řekneš to?

KLÁRA: Řeknu. Až mě pustíš.

LUPEN (pustí KLÁRU, kleká si, pyšně): Slyšel jste, jak vříská? Ta dovede rozdrnčet tabulky v oknech.

ŽAK (KLÁŘE): Co nám povíte?

KLÁRA: Vám to řeknu. Vodí si ke mně ještě jednu. Chce bejt ve třech.

LUPEN (se culí): To je krámů.

KLÁRA: A co když ho chci jen pro sebe? Aha?

LUPEN: Slyšíš ji, Šaman? (ŽAKOVI.) Vy to posoudíte. Chce mě jenom pro sebe. Není to něco jako vlastnický pud?

ŽAK: Není to něco jako láska?

KLÁRA: Ten tě setnul.

LUPEN (se zvedl, natřásá lokty, jako by měl křídla, dál si vyhrnuje rukávy u košile): Mistře, nebo jak se vám říká – jak na vás koukám, mezi námi je generační rozdíl. Je to správně, Šaman? – Jestli vy máte lásku, já mám holku. Láska je dobrá pro život. A holka je na noc.

ŽAK: Život je než jeden.

LUPEN: A nocí je spousta. Každá je jiná. Jednou černá jako uhel, jindy safírová, jak by řek Šaman. Klára je dělo, to vám řeknu. Ale chce se vám vždycky pálit z děla? Někdy máte chuť na bambitku. Anebo na prak s litinou. (Rozhodí rukama.) Tak podívejte, Mistře, nebo jak –

ŽAK: Žak.

LUPEN: Tak jo. (Nadýchne se.) Klára třeba má svou silnou stránku. Ale neumí líbat.

ŽAK: Neumíte?

KLÁRA (pohodí rameny): Někdo si na to potrpí.

LUPEN: Políbíte ji – (Demonstrativně přitáhne KLÁRU a líbá ji na ústa, po chvíli ji pustí.) – a nic! Jak mi jednou řek starej nimrod – Šaman to nebyl, upozorňuju! – Každá má jenom něco. Málokter…