Konec masopustu

15

U Králových před stavením. Na zápraží stojí Král a Cihlář.

CIHLÁŘ: Kde se ve mně bere to krobiánství?

KRÁL: Ale nemluv. Krobián jsem já. Ty chceš, abych se přiznal. Tak se přiznávám, no.

CIHLÁŘ: Rozdupal jsem i svatební fotografii. Ten mladej proti starýmu – to nejsem já! A co se budu dívat na cizího chlapa v mý sednici?

Král se usměje.

CIHLÁŘ: Sedl jsem si mezi cihly, a najednou jsem si přišel jako zazděnej – taky mi bylo zima – musel jsem tě zas vidět. Copak jsme se dost nenablbnuli, Františku?

KRÁL: Mně to už nejde. Ňák mi to nejde.

CIHLÁŘ: Pojď, zavlažíme si! Zamkni barák, nikdo ho neukradne. Vypijem pivo, uvidíš tam svý děti –

KRÁL (rozhodne se): Stejně jsi mizera. Jsi. (Zamyká domovní dveře, klíč dává do kapsy.)

Oba vstoupí do dvora. Král se zastaví – za tarasem se objeví Maškary, přicházejí bezhlučně.

CIHLÁŘ (všimne si jich): Hele je! Maškary jdou –

Maškary bez masek a bez hudby vstupují do dvora, čtyři z nich nesou Jindřicha, složí ho na lavici na zápraží. Všichni se nakupí do dvora.

KRÁL (do ticha, jako by nic z toho nechápal): Co mi chcete?

PŘEDSEDA (teprve si roztržitě sundal maškarní nos): Přinesli jsme ti syna, Františku.

KRÁL (podívá se k lavici, dívá se znovu po všech, jde k lavici, stane nad Jindřichovým tělem, pak se otočí do dvora): Tak jste mi ho přinesli?

PŘEDSEDA (obrátí se k Mladíkovi, který přibíhá oblečený do tepláků): To ty jsi dělal husara, viď?

MLADÍK: Jo.

PŘEDSEDA: Našli u něho tvoji šavli. Byl tou šavlí, jak se zdá, zabitej.

CIHLÁŘ: Jak to může bejt?

MLADÍK (složí na zem ranec šatů, je udýchaný): Přišel za mnou ten kluk z Prahy, abych mu to na chvíli půjčil. Zaběh jsem si domů. Před chvílí jsem to našel hozený přes plot. Tady to je. Šavle u toho nebyla. Tu nevrátil.

Na dvoře to zašumí – dvě Maškary přivádějí Rafaela.

PŘEDSEDA (k Maškarám): Kde jste ho chytili?

MAŠKARY: U silnice, za kostelem. Měl tam skútra. Vypadalo to, že na někoho čeká. Vůbec neutíkal a nechal se klidně odvíst.

Marie jde kolem Rafaela na zápraží, tam si sedne, hlavu schová do dlaní.

PŘEDSEDA (Rafaelovi): Ty prej sis půjčil husarovu masku. Je to tak?

Rafael kývne hlavou.

PŘEDSEDA: Potom to padá ne tebe? Ty jsi to udělal? Proč?

Rafael mlčí se sklopenou hlavou.

MAŠKARA (dloubne do Rafaela): Tak se vymáčkni, sakra!

TAJEMNÍK (Předsedovi): Zavolejte Bezpečnost.

PŘEDSEDA: Chci, aby to řek tady, přede všema.

Král odemkne dům, čtyři Maškary odnesou Jindřicha do domu. Král jde s nimi, později tam vejde i Cihlář.

MAŠKARY (ze dvora): Nebav se s ním! Vražte mu jednu! Chuligán! Gauner!

TAJEMNÍK (Předsedovi): Neděláte dobře –

PŘEDSEDA: Kdo byl u něho první?

VĚRA: Já. Vyšla jsem z hospody, hledala jsem ho. Pak jsem viděla někoho utíkat –

PŘEDSEDA: Poznala jsi, kdo to byl?

VĚRA: Zahlídla jsem něco červenýho, když se mihnul okolo světla, ale nemůžu to říct jistě –

TAJEMNÍK: Pokud vím, husarův kostým je červený.

PŘEDSEDA (Rafaelovi): Pojď sem.

Rafael stojí na místě.

MAŠKARA (dloubne do něho): Tak se hni!

Rafael po…