Konec masopustu

2

Zaduní bubny, jeviště se zaplní Maškarami. Na zadním prospektu je v siluetách vidět vesnici v kopcovité krajině. Maškary okukují jedna druhou a zkoušejí si první kroky v nezvyklých úborech. Poslední přibíhá Smrťák s Husarem, narazí mu ve spěchu husarskou čapku a přepásá šavlí. Za nimi dobíhají Maškara s bubnem a Maškara s trubkou. Husar stane uprostřed, vypne se, vytrhne šavli z pochvy, trubka zavřískne.

HUSAR: Ještě před půl hodinou
jsem neměl do čeho píchnout,
zíval jsem na plnou hubu
v černý hodince nudy,
tupým klackem jsem drnkal
o holý venkovský ploty –
pane, ty hrajou jak harfa:
teď si mávám šavlí a vejskám!

SMRŤÁK: Hlavně to neumaž. Dostals to čistý, tak to v pořádku vrať.

HUSAR: Kde je únor? Je začátek března,
dva dny se tudy hnal vítr,
odemkl ledy a spolykal sníh,
načechral nebožku trávu,
v patách za ním jde teplo,
zase tu umírá smrt!

Trubka zavřískne.

SMRŤÁK: A na večír si přelešti holínky, rozumíš?

HUSAR: Jdu jí na pohřeb tančit!
Nejsem vycpanej slámou,
kašlu na hrací strojky,
žádný drátky
nevedou ode mne nikam!

Trubka zavřískne. Husar vyskočí a „obseká“ se na důkaz svých slov šavlí.

SMRŤÁK: Neblbni pořád s tou šavlí! Je ostrá!

HUSAR: Těma očima můžu
svlíknout i hada, neujde jim nic!

SMRŤÁK: Šetři se, nevyplivni se hned, do půlnoci máš daleko!

HUSAR: Poctivý uši – slyším trávu růst
a můžu vám to celý přezpívat:
zelenou písničkou jsem živ!

SMRŤÁK: Berte to po pořádku, chalupu po chalupě!

HUSAR: Je tohle koudel? To jsou pravý svaly,
a těmi svaly já se svalím
a zase vstanu: hele, asi tak?

Trubka zavřískne. Husar udělá kotrmelec.

SMRŤÁK (se rozčilí): Tak ho vidíte, šaška jednoho! Válí se po zemi!

HUSAR (omlouvavě): Z toho krev neteče, to je básnička.

SMRŤÁK (ho oprašuje): A kdo tu za všecko ručí? – Já. A kdo to zaplatí? – Vy ne! Tak se podle toho koukejte chovat. Nebo to sbalím a bude po srandě.

MAŠKARY: Neblázni, Smrťáku.

SMRŤÁK (se uklidní): Je to, doufám, každýmu jasný. Až uvidíte Jindřicha, pošlete ho za mnou, já vám ho zrychtuju. Ale s tím funusem počkáte na půl šestou, až zavřu kšeft, o to bych nerad přišel! (K Husarovi.) Ty mi za všecko ručíš.

HUSAR: Můžeš se spolehnout, šéfe.

SMRŤÁK (odchází): A žádný básničky! Nebo – (Udělá významné gesto a odejde.)

Bubny zaduní. Maškary se staví do špalíru kolmo k hledišti, dělají alej stromů. Husar stojí v popředí, vytasí šavli, trubka zavřískne, v pozadí se objeví Marie.

HUSAR: Marie, Marie!

Marie se nerozhodně zastaví. Husar volá.

HUSAR: Že jsi taková hezká?

MARIE: Jak to můžete říct?

HUSAR: To my poznáme: sebe po hlase a tebe po kráse. Na koho čekáš?

MARIE (ukáže na špalír): Tady stávaly topoly.

HUSAR: Teď tu stojíme my. Počkej, až bude léto! Uděláme ti chládek, přijdeš?

MARIE: Já nemám čas. A v létě teprve, kdepak!

HUSAR: Tak přijď na jaře. Ukážeme ti, jak se dělají listy.

MARIE: A vy to víte?

MAŠKARY: My to nevíme, my to děláme.

Zvednou paže se zaťatými pěstmi, kolébají se v bocích, pohybují pažemi a předloktím, otvírají dlan…