Jejich den

TŘETÍ DĚJSTVÍ

Hospoda u borovice, bývalá zájezdní. Starý výčep s malými okny a s klenutým stropem. Pult, za ním v pozadí vchod do zadní místnosti. Dva stoly s lavicemi a židlemi. U jednoho sedí HOST, na věšáku visí jeho klobouk. Vzdáleně hřmí.

HOST: A repete! (Drží prázdnou sklenku.)

HOSPODSKÁ (stojí na lavici a zavírá okno): Máme po radosti! Teď už nepřijde ani noha. (Zahání utěrkou mouchy s okna.)

HOST (ji pozoruje): Jestlipaks byla někdy k světu?

HOSPODSKÁ: Říkávali to o mně.

HOST: A je z tebe baba! Mlátíš mouchy.

HOSPODSKÁ (slézá z lavice): Unavila mě má krása. Ať ji zase nosí jiná.

HOST: Bude po kráse. Zežere to ksicht. Popálí vás to, růžičky!

HOSPODSKÁ: Ty se máš čeho bát!

HOST: Viděl jsem to v biografu, matko! Rybáři! Chytlo je to na širém moři!

HOSPODSKÁ (mu nalila sklenku): Dobře, že tu není moře! – Proč nezůstaneš ve městě, co?

Přicházejí PAVEL s MILADOU.

PAVEL (na HOSPODSKOU): Dobrý den! Hospodo!

HOSPODSKÁ se nedůvěřivě zastaví.

To jsem přece já – to jsme my, paninko!

HOSPODSKÁ: No né! (Jde blíž.)

PAVEL: No jó! – Jdem k vám na návštěvu!

HOSPODSKÁ: To máte dobře!

PAVEL: Aha? (Vyhodí kovovou korunu do vzduchu a chytí ji do dlaně.) Stejskalo se jim – po nás!

HOSPODSKÁ: Co to bude – na shledání?

PAVEL: Dva obry, paninko! (Přitočí se k ní, tiše.) Bude nás víc! Pustíte nás nahoru?

HOSPODSKÁ (tlumeným hlasem): Ale to já nesmím dělat! Kdyby mi na to přišli –

PAVEL (jí strčí peníze do kapsy u zástěry): Máme takovou sešlost –

HOSPODSKÁ vytáhne kapesník a hlučně si vyčistí nos, nalívá rum.

HOST (přistoupí k MILADĚ): Slečno! – Jeden slavný virtuos, když vyšel na pódium, vybral si vždycky jednu a hrál jen pro ni! Piju taky jen pro tu jednu – (Zasměje se.)

HOSPODSKÁ: Tady je to dvakrát, mladý pane! (Na HOSTA.) Moc se netlem, to víš!

PAVEL: A hele! Zahrada zelená!

HOST (mu jde vstříc): Tebe jsem hledal!

PAVEL: Co piješ, hřbitove?

HOST: Piju na lepší časy.

PAVEL: Už je dávno propil.

HOST: Co ty víš! Já mám radost!

PAVEL: Máš bublinu.

HOST: Aťsi, mám radost!

PAVEL: Máš slivovici, blázne!

HOST: Tak sbohem, sbohem! Jeď to Triany!

PAVEL (k HOSPODSKÉ): Tu samou, paninko! – A budem jako lidi! Lidi jsou veselí!

MILADA (ho vezme za ruku): Už dost! Nebo to potom nedokážem.

PAVEL: Myslím, že to stejně nedokážem. Tak bych se veselil!

MILADA: Já s tebou musím mluvit.

PAVEL: Sakra! Nejdem na to moc ušlechtile?

HOST (přistoupí k nim): Co je ušlechtilého?

PAVEL (drží sklenku): Láska! – pravila okouzlená duše. A rozneslo se to.

HOST: Ty nevěříš na lásku, vojáku?

PAVEL: Věřím na kouzelníky, hřbitove! – Na! Tuhle vypiješ se mnou!

HOSPODSKÁ: Tak to má být! Jeden s druhým!

HOST (položí PAVLOVI ruku kolem ramen): Všichni jsme bratři! Všichni jsme přišli na svět bez munduru!

HOSPODSKÁ: Tak dost! Je tu slečinka!

PAVEL (se vytrhne HOSTOVI): Na vaše, paninko – Vy máte ještě správnou ražbu. Kde cinkne, tam zvoní!

HOSPODSKÁ: Však vy teprv zvoníte!

PAVEL: Omyl, paninko – jsme dutí!

HOSPODSKÁ (se směje, pochopí to po své…