Hlasy ptáků

Josef Topol

55 

Elektronická kniha: Josef Topol – Hlasy ptáků (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: topol-josef03 Kategorie:

Popis

E-kniha Josef Topol: Hlasy ptáků

Anotace

O autorovi

Josef Topol

[1.4.1935-15.6.2015] Český básník a dramatik Josef Topol se narodil v dubnu 1935 v Poříčí nad Sázavou do rodiny topiče a lesní dělnice. V rodném městě vystudoval obecnou a měšťanskou školu. V letech 1950–1953 studoval v Benešově reálné gymnázium.Po složení maturity se přestěhoval do Prahy, kde studoval divadelní vědu a dramaturgii na DAMU. Po ukončení studia se živil svobodným povoláním. Roku 1965...

Josef Topol: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Hlasy ptáků“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Poslední výstup

MISTR, ANNA, BERT.

Nezměnil se půdorys. Místo vodotrysku je tu malá, polorozpadlá barokní kašna. Místo pergoly zdivočelé parkové loubí. Za ním tušíme barokní zámeček, taky zchátralý. V loubí na lavičkách anebo na židličkách posedávají většinou apatičtí chovanci ústavu. Nanejvýš si někdo z nich s něčím hraje nebo dva spolu hrají šachy. U kašny je malé posezení. Sedí tam MISTR. Zrovna k němu dochází ANNA.

MISTR: Ať blbnu. Jako by tu zase kokrhal kohout.

ANNA: Takže jste tu zas jako doma. Má ho správce. Je to vlašák, bez záminky se vrhá na lidi. Jestli vám ten kohout půjde na nervy, ráda, kvůli vám, mu zakroutím krkem. Máme tady i ochočenou srnku. Bažanty, pávy, daří se jim tu. Však si zvyknete.

MISTR: Co to dneska máš na sobě? Jak jsi oblečená?

ANNA: Tehdy, ty dva roky, co jsme se neviděli, jsem si udělala zdravotní kurz. Jak jsem si nadávala! Jak se potom všecko člověku v životě hodí.

MISTR: Nezvyknu si tady.

ANNA: To je vaše věc. Už vás nebudu rozmazlovat. Já kráva.

MISTR: Já vůl. I když jinak se mi tu líbí.

ANNA: Jestli jste to řekl opravdu, tak zaplaťpánbu.

MISTR: Co zas děláš?

ANNA: Ani se neptejte. Zas mi na punčoše uteklo oko. Ten materiál je pořád horší. Jenomže ženská jako já si se vším poradí. Vidíte to? Stačí naslinit prst! Jsem tak nemožně vulgární. Vadí vám to? Vy jste nikdy neměl přátele, kamarády? Kterým se dá povědět všecko?

MISTR: Měl. Jednoho jsem měl. Říkal jsem mu Vojtěch. Kdykoli jsem hrál, v hledišti jsem si našel volné sedadlo. Vždycky nějaké zbylo. Tam seděl Vojtěch. Hrál jsem pro něho. Anno, jak se vlastně jmenuje můj a tvůj syn? Proč mu říkáme Bert?

ANNA: Je to Adalbert. Česky Vojtěch. Vaše jméno bych mu za boha nedala.

ANNA rukou smete listí se stolu a odchází. K MISTROVI se zahradou přiblížil BERT. Sám už vzadu chvíli shraboval spadlé listí, teď MISTROVI podá druhé hrábě.

BERT: Zaber, mistře.

MISTR: Svinská práce. Co jsme toho listí včera shrabali a co ho zas napadalo.

BERT: Uhodil mrazík. V noci mrzlo.

MISTR: Tento podzim, Berte, se podivuhodně shoduje s podzimem mého života.

BERT: Zašlap si v listí. Takhle ne. Nohy plouhej po zemi. Slyšíš, jak šustí?

MISTR: A zvadlé listí šustí a svistí. Teď cituju. Z českého básníka. Stejně nevíš, co to je básník.

BERT: Jeden tu je. Čmáral nám po zdech. Když neukrad tužku v klubovně, psal ohořelou sirkou. Nakonec ryl hřebíkem. Pořád zlobil. Pak mu vyhradili tu ošklivou zeď vzadu za kuchyní. Ten nepracuje jako my. Většinou sedí tamhle pod bukem a kouká.

MISTR: Aby nám neryl do kůry.

BERT: To bych ho hnal. Ale stromu on neublíží. Pojď, mistře, shrabeme to listí.

MISTR: Proč si neposedět? Máš listopad. Sluníčko hřeje. To je pohlazení na moje staré kosti.

BERT: Ty se nahekáš se svým stářím.

MISTR: Slyším dobře? Ty bys mohl být můj syn. Klidně bych ti moh dělat tátu. Co živ jsem neměl v rukou hrábě!

BERT: Je to vidět.

MISTR: Co máš proti mně? Klidně to řekni.

BERT: Když vydržíš, třeba tě zjara nechám stříhat růže. Na tom záhonu za kuchy…