Dvě noci s dívkou aneb Jak okrást zloděje

Druhá noc

Stůl je prostřený k večeři, v lustru svítí jediná žárovka. V místech, kde stála figurína, stojí Dívka, viditelná jen v siluetě. V zahradě pod rozložitý strom dochází Dolf, zastaví se, kouří doutník. S jeho příchodem se pohne Dívka, vstoupí do světla: přes ramena má přehozený plášť, na hlavě šálu. Došla k almaře, pokouší se ji otevřít, zkusí to i vlásenkou.

Na schodech se objeví Emilka, nese veliký hrnec, je ve svátečním, má bílou zástěru s krajkou. Dívka ustoupí za almaru, Emilka dojde ke kamnům, staví na ně hluboký hrnec.

V zahradě se objevila Róza, přichází zvenku, dojde k Dolfovi.

RÓZA: Tobě je nejlíp. Kde je Doktor?

DOLF: Nahoře.

RÓZA: Co dělá?

DOLF: Hraje karty.

RÓZA: Sám?

DOLF: Hraje to jak ponocnej.

RÓZA: Ty nastydneš.

Emilka vypadá ochable a nevyspale, mechanicky míchá v hrnci dlouhou vařečkou. Dívka od almary se tiše krade k zahradě, na prahu se potká s Rózou, proklouzne do zahrady. Róza se po ní ohlíží, vrtí hlavou, jde dopředu, nápadně svírá a opatruje kabelku.

RÓZA: Kam šla?

EMILKA: Mě to nezajímá.

RÓZA: Neřeklas jí něco? Kde je doktor?

EMILKA: Nahoře.

RÓZA (pod schody): Co tam dělá?

EMILKA: Mastí karty.

RÓZA: Sám?

EMILKA: Dolf mu utek.

RÓZA (sundává klobouk): A mladej?

EMILKA: Ten si někde prohání tělo.

Dívka v zahradě došla k Dolfovi, připaluje si od něho cigaretu. Dolf se k ní přitočí, obejme ji.

DOLF: Tobě bych ušil blůzičku, nabíranou, s volánkama…

Dívka mu vlepí pohlavek, rychle odchází, Dolf se za ní zaraženě dívá.

RÓZA: Emilko, dneska ti to sluší.

EMILKA: Starej cour.

RÓZA (se dívá do hrnce): Bude toho dost?

EMILKA: Ještě zbude.

RÓZA: Šel Rudolf k těm myslivcům?

EMILKA: Už dávno.

RÓZA: Kde moh být celou noc! (Vzdychne.) Doktor si ho moc chválí.

EMILKA: Copak ten.

RÓZA: Ty mi ale odsekáváš.

EMILKA: Já?

Do interiéru vejde Dolf.

EMILKA: Jsem nevyspalá.

RÓZA: Zato já jsem toho naspala!

DOLF (se uchechtne): Stejně ho vodí za nos. Ochechule.

RÓZA (se podívá káravě na Dolfa, jde k zahradě): Sebere se a pryč. Sama, v noci!

DOLF: Asi to má v povaze. Jenže tady po ní leda štěkne pes.

EMILKA: Jak se kroutí, jak se nadnáší –

DOLF: Neudělá poctivej krok.

RÓZA: Tak jsme byli vždycky při sobě. A když je nejhůř – Nechci, aby Rudolf skončil jako my.

Zahradou přibíhá David, v teplákách, na nohou má běžecké tretry. Vběhne do interiéru, je udýchaný.

DAVID (překotně): Jak to? Kam jeli? Kde je vůz?

RÓZA (suše): U nás se říká dobrý večer.

Na schodech se objeví Doktor. David jde pod schody, stáhne teplákovou bundu, osouší se ručníkem. Doktor schází ze schodů dolů. Došel k Emilce, ta na něj civí.

DOLF (nad Emilkou): Nezamhouřila oko.

DOKTOR (roztržitě): Má to často?

David se zachechtá.

RÓZA: Vy prý jste nahoře hrál karty?

DOKTOR: Ono to samotného nebaví.

RÓZA: Na Rudolfa nemusím čekat. Pozvali ho myslivci. Mají v hospodě svůj salónek s parožím a kančími kly.

DOLF: Otce taky zvali.

EMILKA: Tatínek býval čestný host,

DOKTOR (uznale): Srnčí ragú, bažant na divoko –

DOLF: Emilko, k…