Horká noc jako stvořená pro zločin

Zelené horko

Angela Zeman

Angela je spisovatelkou na plný úvazek, má rozpracováno několik povídkových sérií a momentálně píše thriller. Její díla byla publikována mimo jiné v časopise Alfred Hitchcock’s Mystery Magazine, jedna povídka se ocitla v antologii Mystery Writers of America sestavené Mary Higgins Clark, jež byla přeložena do nejrůznějších jazyků, další si vybrala Nancy Pickard do sbírky Mom, Apple Pie and Murder, kterou časopis Publishers Weekly označil za skvělou Kromě toho Angela spolu se svým manželem Barrym Zemanem, specialistou na historii detektivní tvorby a knižní sběratelství, píše odborné texty o napínavé literatuře Jedna z publikací, do nichž byly jako samostatné kapitoly zařazeny jejich články, získala Anthonyho cenu a byla nominována na Edgarovu cenu v kategorii kritika a životopisy.

Tyree García dorazil ke svému cíli pozdě odpoledne. Posledních dvacet mil nepotkal na státní číslo 6 žádné jiné auto, a tak když s nohou na brzdě sjížděl ve svém černém Jeepu Cherokee z posledního kopce, nic mu nebránilo v klidu si obhlédnout Rushing River Hollow. Pak zahnul k čerpací stanici Mobil, která podle všeho tvořila oficiální západní hranici městečka, zastavil u stojanu a promnul si unavené oči. Podle potrhaných a vybledlých poutačů na oknech tu byly kromě benzínu k dostání pneumatiky, pivo, limonády, cigarety a žvýkací tabák a dalo se tu opravit auto. Tyree odhadoval, že ty cáry papíru slouží nejen jako reklama, ale zároveň chrání prosklený prostor před nemilosrdným sluncem.

Úzká klesající asfaltka se pozvolna narovnávala a přecházela v hlavní ulici městečka, která vypadala, jako by se úmyslně navlékla do tlustého kožichu prachu. Tyree si všiml, že těch pár chodců v dohledu se šourá prostředkem ulice a prach jim kolem nohou víří v šedohnědých obláčcích.

Zajímalo by ho, jestli ignorovat chodníky je místní zvyk. Krom jeho auta nebylo široko daleko žádné jiné. Na podzim a možná i v zimě vládl v Hollow čilý turistický ruch, ale neúprosné letní vedro turisty patrně vyhnalo, tedy pokud se tohle dá nazvat obvyklým létem. Je tenhle žár, ve kterém se člověku vaří krev v žilách, pro Hollow typický? A tohle sucho? Neměl ponětí. Venkov, tím spíš opravdový venkov jako Rushing River Hollow, ho mátl; neměl s ním zkušenosti. Z chodníků po obou stranách silnice stoupaly vlny horka. Možná je ten nános prachu k chodidlům přívětivější než rozžhavená dlažba. Bůhví.

Člověku, který se narodil v Chicagu, vyrůstal tam a byl zvyklý na všudypřítomné spousty lidí, připadala Západní Virginie jako cizokrajné království křišťálových potůčků, bystrých říček a oblých zelených kopců. Po svazích byla tu a tam roztroušena prostá dřevěná stavení. Hotový ráj, neporušený, idylický a půvabný , čímž se vysvětlovalo, proč na druhém konci téhle zaprášené ulice vystavěli luxusní hotel, který se dokonce dostal i do autoatlasu. Když člověk zaplatil horentní sumu, hotel Pinebrook mu nabízel možnost zalovit si v horách, zastřílet si na skeet i trap, zahrát si golf nebo tenis, jízdu na raftu, procházky přírodou, a dokonce i lekce v sokolničení. Než sem Tyree vyrazil, opatřil si tištěného průvodce. Rád by věděl, jestli privilegovaný život hotelových hostů, lidí odjinud, vzbuzuje žárlivost místních obyvatel, kteří očividně mají hluboko do kapsy.

Konečně se odhodlal vystrčit z auta své dlouhé nohy, ztuhlé po únavné jízdě, a protáhl se. Byl vysoký, svalnatý a pohyboval se vláčně.

Když sahal po hadici, všiml si malého poutače opřeného o vedlejší čerpací stojan. (Byl to stojan na naftu, kdežto on čirou náhodou zaparkoval u toho na benzín, což si vyložil jako příznivé znamení; při své práci se po příznivých znameních poohlížel v jednom kuse.) Na poutači opršelém tak, že byl skoro nečitelný, stálo: Rushin River Hollow, počet obyvatel: 421, přeškrtnuto, 323 přeškrtnuto, 222, taky přeškrtnuto a nakonec 427. Graf vypovídající o tom, jak se kdy městečku vedlo. Že by tu s příchodem milénia propukl baby boom?

Zničehonic k němu přispěchal nevelký obtloustlý muž s drsnou pletí tak zrudlou, že připomínal krocana. Vzal od něj hadici a sám zastrčil hubici do džípu. “Budete asi chtít plnou, viďte?” Pohyboval se rychle, ale mluvil pomalu.

Tyree přikývl. Muž zmáčkl přívod benzínu. Omluvil se, že byl vzadu, mírně se přitom zakoktal, což Tyreemu prozradilo, že “vzadu” znamená pánskou toaletu , a pak se představil jako Emil Powers.

“Já jsem Tyree Garda,” odvětil Tyree zdvořile a hlavou naznačil úklonu směrem k mužově temeni. Neviděl důvod, proč by měl ohledně svého jména lhát; v téhle díře, kde lišky dávají dobrou noc, o něm určitě nikdo jakživ neslyšel.

Aby řeč nestála, zeptal se, co se stalo s písmenem g ve slově Rushing na poutači. Očividně tam po něm zůstala mezera.

“Ale, to je dlouhý příběh,” řekl Emil poněkud zdráhavě, “chcete si ho poslechnout?”

Tyree s povytaženým obočím přikývl.

“Víte, ve skutečnosti se to tu nejmenuje Rushing River Hollow, ale Russian River Hollow. Podle Rusů, co sem přišli z Moskvy. Ale protože se tu hodně jezdí na raftech, hlavně hosti z hotelu , postupně se to zkomolilo v Rushing River. Asi to zavinili turisti.” Pokrčil úzkými rameny, až hadice popovyjela. “My turisty potřebujem. A tak nevíme, máme si ten název oficiálně změnit? A záleží na tom vůbec? Když se g z toho poutače slouplo, nechali jsme to tak. Mám vevnitř oficiální vládní mapy, a dokonce i na těch nám teď říkají Rushing River Hollow. Kde k tomu přišli, nemá nikdo páru a je nám to fuk. Teda až na ty Rusy, co město založili. Ty to štvalo. Ale…,” pohrdavě mávl volnou rukou, “…už jsou z nich naživu jenom Joey a Eban a těm je přes devadesát. Než se něco rozhodne, budou stejně pod kytičkama. Takže si s tím nelámem hlavu. A co se týče toho poutače…”

K Tyreeho úžasu si zhluboka povzdechl. Pak s topornou důstojností, která zjevně měla zakrýt rozpaky, přiznal, že loni na jaře slíbil Obchodní komoře, že zhotoví nový, ale ještě se k tomu nedostal. Ale prý to udělá. Namouduši! Sliboval to Tyreemu tak horlivě, jako by stál před důležitým členem O…