Záhada hlavolamu

47. Výslech

"Bohouš!" vykřikl překvapeně Mirek.

"Ano, Bohouš!" dosvědčil zdrceně polapený. "Jsem ztracený, jsem úplně ztracený — kdyby tu tak bylo Dlouhé Bidlo …" kvílel, ale pak se začal vzpouzet, plivat, škrábat, kopat a volal: "Pusťte mě - co mě držíte? Hned mě pusťte, slyšeli jste nebo ne - zloději - a nenadávejte, jóó? Řeknu to na vás, budu křičet a pan domácí uvidí, že jste v zahradě. Víte přece, že se sem nesmí! Tak mě pusťte, kdo mě to tak vzadu škrtí, jééé - " "Nebreč!" zarazil Mirek rázně Bohoušův vodopád slov a začínající brekot. "Nikdo tě přece neškrtí, vždyť tě držíme jen za jednu ruku. Jsi kluk nebo postrašené štěně? Je odporné se na tebe dívat! Ale nic ti neuděláme, když nám vysvětlíš, co jsi tady dělal a co víš o té trubce!"

"A pustíte mě opravdu? A doopravdy mi nic neuděláte?"

zajišťoval si svou bezpečnost Bohouš.

"Slovo Rychlých šípů platí!" vykřikl na něj rozhorleně Jindra. "Už za to pochybování bys zasloužil pětadvacet!"

"No, tak já vám to řeknu! Všechno vám řeknu!" chrlil ze sebe sdílně Bohouš. A za cenu malého výprasku, který by v opačném případě snad dostal, soukal ze sebe jedno tajemství Bratrstva Kočičí pracky za druhým, zradil své druhy hanebně a zbaběle.

Pěkné věci se to Rychlé šípy při té Bohoušově zpovědi dozvěděly!

"Víte - " začal Bohouš, "když jste napsali první sešit TAMTAMU, divili jste se, kdo to mohl tak rychle donést Tondovi Plíhalů do Dvorců. Byli jsme to my, vlastně Štětináč, na rozkaz Dlouhého Bidla."

"Zaplatí nám za oba!" ucedil skrze zuby Jarka.

Bohouš pokračoval: "Pak se naše Bratrstvo dovědělo, že je ve Stínadlech někde černá kočka, která má bílé tlapky. To by bylo něco pro nás! Chtěli jsme se jí zmocnit. Dlouhé Bidlo říkalo, že kočku zabijeme a každý z nás že si z ní vezme jednu pracku jako talisman a že ji budeme nosit na krku. Ale bylo nás málo, a tak jsme se do Stínadel báli, víte?"

"To je vám podobné, zbabělci!" ušklíbl se Rychlonožka. Ale Bohouš byl Bohouš a Rychlonožkova poznámka se ani dost málo nedotkla jeho hrdosti. Sypal ze sebe dál: "To už bylo v době, kdy vycházel taky věstník Dvorečáků Sběrač.

Dlouhé Bidlo si usmyslelo, že kdybychom do Sběrače dodávali vyzvěděné zprávy o Rychlých šípech, že by nám Sběrač za to pomohl a šel by s námi do Stínadel pátrat po té kočce. A tak jsme zavedli do vaší klubovny železnou trubku jako naslouchací zařízení a v ten den, kdy jsme poprvé poslouchali, co si v klubovně povídáte, vyprávěli jste si právě o tom kostelníkovi a o věcech, které vám pověděl o Tleskačovi! Moc dobře slyšet nebylo, mluvili jste potichu, ale všechno, co jsme zachytili, jsme hned donesli Tondovi do Dvorců. A tak vyšel Sběrač s těmi vašimi zprávami dřív než váš TAM-TAM!"

"Teď už chápu!" přerušil Bohoušův výklad Mirek. "V tom to tedy vězelo! Nikdy jsme si nedovedli vysvětlit, proč měl Sběrač vždy námi vypátrané zprávy dřív než my, třebaže pokroucené a neúplné.

Bratrstvo Kočičí pracky mu je dodávalo za pomoci naslouchacího zařízení!"

"A my si mysleli, aspoň poprvé, že zprávy od kostelníka vyzradil Červenáček!" pravil trpce Jarka. "A když vyzrazování nepřestalo ani po jeho odchodu, obávali jsme se, že je v klubu ještě další zrádce!"

"O tom vím," pochlubil se Bohouš. "Stopovali jsme vás a poslouchali u té ohra…