Radost z inteligence

Jan Vodňanský

65 

Elektronická kniha: Jan Vodňanský – Radost z inteligence (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: vodnansky13 Kategorie:

Popis

Jan Vodňanský: Radost z inteligence

Anotace

Jan Vodňanský – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Radost z inteligence“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zpátky na stromy!

Teď však zpátky na stromy. Právě zde se otevírá prostor pro nejrůznější otazníky: například, jak to bylo vůbec s motivací k vývoji? Odkud pramenila ta neodolatelná touha na tom tak usilovně pracovat? Lze si docela dobře představit, že ve vcelku příjemných klimatických podmínkách klidná, vyrovnaná se svým statutem v říši živočichů, spokojená opice příliš velkou motivací „netrpěla“. Poskakovala si vesele po pralese, a když se dostavila zdravá chuť k jídlu, stačilo natáhnout pracku a už držela banán i bez Köhlera. Zdá se, že opice, která se rozhodla zapojit do „pracovně vývojového“ programu, učinila tak dobrovolně (výzkumné ústavy s houževnatými Köhlery v dávném pravěku ještě nebyly zavedeny), snad z nějaké narcistické „deviace“. To jí ovšem ostatní méně ambiciózní kolegyně včas patřičně osladily.

Lze si například představit, že když si deviantní, vývojem posedlá opice zbudovala něco jako první žebřík (strukturnost znamená mimo jiné specifickou schopnost: vložit mezi sebe a získání předmětu touhy nástroj), a to jen proto, aby se dostala k těm nejvyšším banánům, k nimž průměrně líné opice nemohly, přehryzaly jí tyto vývojově zaostalé kolegyně příčky jejího vynálezu.

Vývojová opice po pádu ležela na zemi, a než se jí těžké fraktury vyhojily, byla odkázána na pasivní přísun potravy, tj. na takové zdroje, které samy vlezly do tlamy. No a tak díky razantnímu pádu z velké výšky bezděčně a nedobrovolně přechází z výhradně rostlinné na potravu živočišnou.

Větší přísun proteinů má ovšem dlouhodobé účinky i na změnu kvality šedé kůry mozkové, a tím je nastartováno další vývojové kolo. Pro čtenáře se zálibou ve filozofii Georga Wilhelma Friedricha Hegela je to mimochodem docela dobrý příklad na jeho slavné téma: „Věc, o kterou běží“, ta je podle jeho názoru vždy jiná, než si my, subjekty, původně myslíme. Opice, když padá a láme si údy, netuší, že ten nepříjemný subjektivní pocit drtivého úderu je objektivně blahodárným, vskutku přelomovým momentem změny nut…