Odtajnění

Malá tvůrčí bublanina

Někdy koncem roku 1992, krátce po návratu z Východu, který mi byl jak Blízký, tak Střední, potkal jsem se v Praze s básníkem Petrem Králem, o němž jsem věděl, že tvořil dlouhá léta v Paříži, kde rozvíjel svůj osobitý surrealismus. Věnoval mi karmínově červenou vizitku, na níž jsem se dočetl, že působí coby dramaturg v divadle Gag u Borise Hybnera. V době počínajícího útlumu nekomerční kultury intelektuálního undergroundu, rdoušeného už nikoliv totalitní cenzurou, nýbrž pro změnu „neviditelnou rukou trhu“, přišel Petr na zajímavý nápad. Využít Gag i v pozdních nočních hodinách. Po skončení hlavního večerního představení Hybnerova pantomimického souboru pořádal pravidelná autorská čtení. Já jsem na tuto vskutku „královskou“ nabídku odpověděl, že v mém případě nepůjde ani tak o autorské čtení jako spíše o autorské „pění“. Konečně jsem tak získal po čase hledání ideální místo, kde jsem mohl seznámit se svým novým repertoárem alespoň ty nejvěrnější z pražských diváků, to jest ty, kteří na svého „autora“ přijdou třebas i o půlnoci. Za to jsem je chtěl odměnit nejen novými písničkami, vytvořenými novým skladatelem JUDr. Petrem Frischmannem, ale také i mým čerstvým literárním objevem. Tím byl šestnáctiletý autor básní a povídek Pavel Karmín, na svůj věk pozoruhodně vysoký a štíhlý blonďák s tváří cherubína a permanentně zamyšlenou tváří, občas nečekaně zčeřenou úsměvem náhlého vnitřního objevu. Pavel se ve skutečnosti, co se příjmení týče, jmenoval jinak, ale protože jeho táta je známý básník generace 60. let, zvolil si pseudonym zcela náhodou v barvě Královy vizitky. Karmínův tatínek byl můj dávný kamarád, a tak jsem sledoval Pavlův tvůrčí vývoj už od jeho pěti let. Tehdy mě poprvé zaujal zvukomalebným prohlášením, že „maminka právě koupila luxusní lux“. Ale i on v tak raném věku objevoval mne na deskách dvojice Vodňanský–Skoumal, a tak už od útlého dětství v sobě pěstoval touhu se mnou veřejně vystoupit ve společném autorském programu. Teď se tedy ta představa měla stát skutkem. S vervou a příkladnou dynamikou svého mládí se Pavel zapojil do přípravy nočního programu. Byl to právě on, kdo si vymyslel svěží název Malá tvůrčí bublanina. Přehlídka mých nových songů tak byla obohacena Pavlovými prózami ze série, kterou nazval „anekdoty třetí generace“. Obvykle začínaly známým příchodem kostry do lékařovy ordinace a nebojácně se propracovávaly k překvapivým pointám. V jedné z anekdotických epizod se nečekaně objevila i dvojice přátel banán a rajče. Banán měl poněkud nevypočitatelné nálady a přímo miloval kanadské žertíky. V jednom z nich například strčil spřátelené rajče pod jedoucí vlak. Na tomto místě Karmínova autorského přednesu bylo sympatické, že si našel chvíli na to, aby se upřímně zasmál vlastnímu vtipu, pokud právě následoval. Přítomní diváci sice nevěděli, čemu se právě směje, ale trpělivost se jim vyplatila, neboť se vzápětí zasmáli i oni. Co byste ostatně také mohli udělat jiného nad náhlým zjištěním, že „Raj…